Vreskot

Wes Craven nejdříve v roce 1984 představil světu Freddyho Kruegera v Noční můře v Elm Street a světu tak nadělil jednoho z nejznámějších slasherových zabijáků. V roce 1996 poté Craven nakopl novou vlnu zájmu o slashery, kdy se chopil snímku Vřískot, který si z velké míry utahoval z hororových klišé a právě díky sebeuvědomění pravidel žánru a vyspělosti šlo o kritický a především divácký hit, který se dočkal celkem tří pokračování, které pokračovali směrem utahování si z klišé a především klišé v rámci slasherových pokračování. Wes Craven měl poté v plánu chopit se i pátého Vřískotu, v roce 2015 ovšem opustil svět a Vřískot 4 z roku 2011 tak zůstal jeho posledním celovečerním filmem. Po dekádě se nicméně série Vřískot opět vrací, kdy se režie chopila dvojice Matt Bettinelli-Olpin a Tyler Gillett zodpovědná za snímek Ready or Not/Krvavá nevěsta. Stojí návrat za Vřískotu za pozornost nebo má Wes Craven důvod k obracení se v hrobě?   Pátý Vřískot pracuje s tím, že od posledního Vřískotu uplynula celá dekáda a s tím si v jisté formě prošel vývojem hororový žánr. Zdrojový kód zůstává víceméně zachován a nový Vřískot dokáže vyvolat pocit, že přesně takhle nějak by ho natočil samotný Wes Craven. Betinelli-Olpin a Gillett Cravenův odkaz ctí a servírují nejspíš přesně to, co se dá od Vřískotu očekávat. Nebál bych se ovšem pátý Vřískot označit za nejchytřejší díl série právě od původního filmu a díky tomu i celkově nejlepší. Předchozí pokračování totiž prakticky s metahumorem již neznali míru a většinu času vlastně až příliš sázeli na to, že mohou být blbými filmy, protože si pořád tak trochu uvědomují, že spadají do kategorie blbých filmů. Nový Vřískot ovšem přichází s částečně čistým štítem, kdy sice sází na návrat staré známé trojice Dewey-Gale Weathers-Sidney Prescott, pozornost tu ovšem má především moderní generace teenagerů, která na horory pochopitelně pohlíží z tak trochu jiného úhlu než hrdinové v původním filmu.   I pátý Vřískot tak zůstává věrný odkazování na ostatní horory či přístupu Hollywoodu k slavným značkám. Dojde tak na řešení toho, že jsou jistá pokračování až přímo odkloněna od originálu, že jisté filmy radši ignorují filmy předchozí a také na to, že posedlost originálem může být někdy až nebezpečná. Pod slupkou typického hloupého slasheru se tak schovává další sofistikovaný horor, který odkazuje na Riana Johnsona, Jordana Peleea či horory s přesahem. A tím nový Vřískot bezpochyby je.   Původní čtveřice filmů se v podstatě točila kolem tří ústředních hrdinů, kdy o takové Neve Campbell v roli Sydney Prescott šlo snadno říci, že již od druhého Vřískotu nemá co hrát. Vztah reportérky Gale a policisty Deweyho poté v podstatě pořád fungoval na úrovni kolovrátku a o charakterním posunu těchto tří ústředních postav vlastně toho vlastně nebylo mnoho co říct , ani když se Vřískot v roce 2011 vrátil po 11 let dlouhé pauze. Ani páté řádění maniaka s Ghostface maskou se bez stálic série neobejde, protože je pro ně řádění tohoto maskovaného zabijáka pořád až příliš osobní (a nejzajímavější postavou ze staré gardy je ve finále Dewey, který má v rámci pátého Vřískotu nejlepší charakterní oblouk), pátý Vřískot se ovšem věnuje zcela novým postavám z generace Z. I nová generace má poté svého odborníky na horory, možná až očividně podezřelé osoby a především nové ústřední postavy, které zároveň rozšiřují mytologii. Rodinné historie či stěžejní pojítka jsou přitom zapojena smysluplně a přitom vlastně pořád následují stopy typických WTF zvratů v rámci žánru.   I pátý Vřískot dokáže obstát jako vyložený slasher, zároveň lehká mysteriózní detektivka a také i jako satirický komentář. Divák, který bude chtít čistou hororovou řezničinu se dočká, protože nový zabiják v masce Ghostface se na svých obětech umí vyřádit. Ošizen ovšem nezůstane ani ten divák, který chce i něco víc. Přesně něco jako původní Vřískot. Je zvláštní si uvědomit, že má pátý Vřískot k tomu prvnímu nejblíž ze všech pokračování a to i přes to, že se režijní židle vyměnila až popáté. Svěží přístup je ovšem poznat a především se ukázalo, že byla rozumná volba s dalším Vřískotem počkat dekádu. A možná by se vyplatilo, aby se Vřískot vždy vracel v obdobích, kdy si žánr projde tak razantním vývojem.   Nový Vřískot dokáže pracovat s napětím a i z něj si v jistých momentech utahovat neskutečně chytrým způsobem. Stejně jako po vzoru původního Vřískotu se dokáže pracovat s očekáváním ohledně toho, kdo přesně se vlastně pod maskou skrývá a až do posledních chvil dokáže Vřískot za pochodu šokovat. V jistých momentech sice dojde k momentům, kdy je opět hra s metahumorem a sázením na to, že jde o film držící se pravidel hloupých filmů na hraně, většinu času ovšem pátý Vřískot je skutečně chytrý a souboj s hranicí mezi utahováním si z blbých filmů a regulérně blbým filmem zvládá skutečně nejlépe ze všech pokračování Vřískotu.   Pátému Vřískotu možná dělá problém slabší rozjezd a zakomponování Gale a Sidney do scénáře Jamese Vanderbilta a Guye Busicka možná mohlo být tak trochu více sofistikovanější a rovnou bych si dovolil říct, že se mohl pátý Vřískot obejít bez původní Final Girl. Nové postavy totiž ve finále dokážou dostatečně obstát sami o sobě a jediný Dewey se skutečně dočkává nějakého alespoň trochu zajímavého charakterního archu. Noví herci jsou ve svých rolích velmi dobří, na poměry slasheru až nadstandardně dobří. V některých případech jsou sice nové postavy vyloženě variací na postavy jako Randy či právě Sidney a některé nejsou ve finále k ničemu jinému, než aby měl i tentokrát Ghostface tučné konto obětí, přesto Vřískot většinu času nelpí čistě na staré gardě a je to jen dobře.   Vřískot se po letech vrátil v podobě svěžího startu, který dokazuje, že dekáda je přesně ta ideální pauza, kterou tahle série potřebuje. I přes svěžest ovšem ctí odkaz Wese Cravena a je téměř chytrá, zábavná a šokující jako klasika z roku 1996. Dodává vlastně přesně to co se dalo od nového Vřískotu očekávat, ovšem skutečně v sympatické formě. Craven nemá důvod k tomu se v hrobě obracet, naopak se jeho duch nejspíš široce usmívá..... Viděno v kině: 3x (12.01.2022) (menej) (viac)

[77%] Viděno v kině. No, hurá! Po necelých 11 letech tu máme další pokračování slavné ságy SCREAM! Název je možná trochu matoucí, čekal jsem, že dostane označení Scream 5, ale nevadí. Není to žádný remake, reboot, prostě takové snad i volné pokračování, které má krásně připomenout a snad i svým způsobem shrnout to nejlepší ze všech dílů. A především hodně poukázat na první díl, což se cení. Při sledování tohoto nového Vřískotu se ve mě v kině mísilo dost emocí. Už jen ten úvod byl skvělý, docela i brutální. Samozřejmě, znám brutálnější filmy, když se poohlídnu zpět, tak taková čtyřka byla možná o něco víc, drastičtější. Každopádně po skvělém úvodu tu máme seznámení s novou skupinkou mladých postav. Naštěstí nehrozila žádná nuda, protože tempo filmu je opravdu obří. Každou chvílí jsem se díval na hodinky a říkal jsem si, sakra, snad ten film jen tak neskončí. Opravdu by tomuto pokračování slušela delší stopáž (alespoň o 20 min)! Ale co naděláme. Nevím, jestli je to nějaký nedostatek to tempo, ale pojďme to rozebírat dál. Celkově je pro mě velice těžké to nějak zhodnotit. Má to plno dobrých prvků, ale zároveň i dost výrazných nedostatků, ale je to celé obaleno takovou vlnou nostalgií, že to víc kritizovat nemohu. Myslím si, že po druhém shlédnutí mě to bavit víc, respektive budu film vidět uceleněji. Názor nezměním, ponechám 4 solidní hvězdičky, ale napoprvé to byla fakt hodně rychlá jízda. Soustředil jsem se na film, jak jen jsem nejlépe mohl, což byla možná trochu chyba, příště si ho víc užiju, ale i tohle první vidění na velkém plátně bylo super, celý večer mi to rezonovalo v hlavě. Je to stejně zvláštní. 11 let uplynulo od skvělé čtyřky, kterou jsem též viděl ve stejném kině v OC nový smíchov na Andělu. Těžko se mi tento nový film bude srovnávat s těmi předchozími. O úpravě hodnocení předchozích částí asi ani uvažovat nebudu. Jednička začala pozvolně a měla výborné finále, takže těch 5* jsem nakonec po letech dal. Dvojka a čtyřka je skvělá snad na 100%, tam není o čem, jak to bylo napínavé. Trojka je trochu pozvolnější a ne moc výrazná dějem, ale přesto jsem ji viděl hodněkrát, tak těch 5* protekčně nechám. Tento nový počin bylo takové nostalgické, pěkné připomenutí z celé série, ale strašně rychlé. Po úvodu jsem měl neustále pocit, že se snímek rozjíždí, což je svým způsobem dobře, ale i tak trochu špatně. Vraždy byly docela brutální, některé víc, u některých trochu chyběl náboj, ale moc bych si v tomto ohledu nestěžoval. A ani bych zde nepsal, že je to horor. Celou sérii za hororový žánr nepovažuji. Najde se zde pár hororových prvků, které krásně ucelují tuto ságu. Třeba vraždy současné šerifky v tomto filmu za bílého dne byla fakt povedená. Ale třeba následná smrt jejího syna už trochu postrádala náboj. Scéna v nemocnici byla ale dost napínavá a v jedné chvíli při úmrtí jedné klíčové postavy dost emotivní. Byl jsem emocemi dost rozvířen, ale i jsem měl trochu vztek, že díky nelogické chybě ta postava zemřela. Ale je to prostě tento typ filmů nebo shlasher jak to někteří nazývají. Takže se holt asi počítá, že je zde pár nelogických děr. Tahle byla teda velká, ale co už. Finální vraždy v osudovém domě, kde se konala párty – tak tam si rovněž moc stěžovat nemohu, jen to bylo strašně rychlé to vraždění a odhalení vraha či vrahů v masce nebylo pro mě tak šokující jako třeba ve čtyřce a i to bylo asi tím, že jsem oba pachatele podezříval, ale ty pochybnosti ve mně tvůrci ke konci také vyvolali, takže chválím, jak si s diváky pohráli. I když to nebylo takové překvapení, kdo nakonec vraždí. Motivy proč se trochu drželi čtyřky a i jedničky. Co se týče hereckého obsazení, tak nová skupinka mladých postav mě určitě bavila. Nejvíc si mě získala Mellisa Barrera a roztomiloučká Jenna Ortega. Ostatní nové postavy splnily takový ten nutný standart. No a naše skvělé staré trio herců, tvořící postavy Dewey, Gale a Sidney? Určitě mě potěšili, ale až tak mě nenadchly, protože tu hráli tak nějak sporadicky (až tak velkou roli neměli), ale to jsem čekal. Určitě tu mají poctivé vedlejší role, ale pozor, někoho to může iritovat. Taková Sidney a Gale zde možná tak trochu působili jak navíc, ale svůj účel to nakonec splnilo. Třeba takový Dewey měl zde klíčovější roli. Takže nemůžu říci, že bych se bez nich zde obešel, ale hlavní postavou byla ta herečka Barrera, která zde krásně zapadala do minulosti a byla příbuzná jedné postavy z jedničky. Tak co mám dále ještě k tomu říci? Třeba hudební skladatele Brian Tyler, kterého mám fakt rád. Beltramiho nahradil dokonale. Složil solidní OST a i se sem tam objevilo pár známých hudebních motivů ze starého Scream a to se cení. Takže si to ještě jednou shrnu a na závěr vyznačím spoilery. Nepřipomíná mi to přímo žádný konkrétní díl, i když pointou a několika aspekty se to žene k tomu prvnímu. Je to krásné připomenutí za celou sérií. Pokračování je to takové nepřímé, spíš bych řekl, že taková vsuvka, prostě solidní doplněk, který nedělá ostatním částí ostudu. Rozhodně se to neobejde bez menších nedostatků, které přehlédnout nemohu, ale je to tak mazaně a hezky pojaté tou nostalgií, že v tom nic víc zásadně špatného vidět nemohu. Nejsem zklamaný, i když jsem si trochu představoval víc, prostě takový vrchol, který se zde nekonal, ale to nemění nic na tom, že jsem si film užil a při dalších vidění si to oblíbím ještě víc a hrdě to zařadím do téhle skvělé ságy. Na závěr pro nedočkavce, zde vyznačím S P O I L E R Y. Takže opakuji, nyní přijdou SPOILERY! Byl jsem zvědav, kdo to z hlavního tria schytá. Bohužel to byl Dewey. Prostě nezvratně vypadl z kola ven. Právě díky hloupé nelogické chybě, kterou si sám způsobil, zemřel. Jeho smrt byla emotivní a drsná. Trochu mě to naštvalo, jak hloupě zemřel, ale co už. Sidney a Gale to samozřejmě přežili. A ta hlavní hrdinka byla nakonec dcerou Billyho Loomise z jedničky. Což nám film prozradil hned na začátku. Líbilo se mi v jaké podobě, se zde ten herec jako cameo mihl. No, tím si myslím, že končím s velkým rozborem filmu. Díky, že vzniklo takové pokračování. (22.01.2022) (menej) (viac)