Hlad

Věčný život, věčné mládí, věčná láska.........a nadpozemská Catherine Denevue. Nádherná bytost, která Vám tohle vše nabídne, stanete-li se těmi vyvolenými, kteří jsou hodni toho, dělat jí v tom dlouhém životě společnost. David Bowie v jedné z rolí, která mu opravdu sedla a Susan Sarandon, která pro mne byla spíš rušivým elementem a stála tenhle film jednu hvězdičku. (21.03.2006)

Vznešená nuda se silným sexualním nábojem na kterou se hezky kouká. Tony Scott opět předvádí divy s kamerou. Vizualně je film velice hezký. V hlavní roly sexsymboly doby C. Deneuve a S. Sarandon. Ale nějak to není ono. až příliš snobské. největším překvapením pro mě byl výkon Davida Bowieho k nepoznání zamaskovaného za starce. (03.09.2006)

Skrz na skrz průměrné drama s nějakými hororovými prvky. Nic není úplně dotažené, všechno je tak nějak napůl. Ať již jde o vraždy, lesbickou lásku, vykreslení postav... Vše je mdlé a unylé. Jestli chcete vidět pořádný horor, raději sáhněte po Smrtelném zlu 2. Pokud však chcete vidět trochu jiný upírský film, který není jen akční vybíjenou ve stylu Blade, tak by vás Hunger mohl potěšit... Možná. (13.12.2007)

Mám jen jednu otázku - jak si na základě tohohle někdo mohl myslet, že je Tony Scott ten pravý na natočení plytkého náborového videa US Air Force? The Hunger je hypnotický snímek s magickým vizuálem a nadpozemským zvukem. Vzdáleně připomíná The Keep od Michaela Manna, to nejlepší z Highlandera, nebo atmosféričtější pasáže z Legendy od režisérova bratra. Vůbec bych se nedivil, kdyby se Ridley Scott podílel na filmu víc než historie přiznává. Ať už je to jak chce, tak film patří k tomu nejlepšímu co bylo o upírech natočeno a k tomu nejestetičtějšímu co 80. léta stvořila. (05.08.2020)

V rukách debutujícího Tonyho Scotta se ze scénáře na banální upírskou jednoaktovkou stává uhrančivá audiovizuální óda na věčnou krásu. Scott poprvé dostal k dispozici celovečerní plochu a příležitost proměnil v absolutní exhibici svého stylu, formovaného nejen prací na reklamách, ale také během začátků spolu s bratrem Ridleym v rámci mladistvé britské indie-experimentální scény. "Hlad" představuje impresionistickou koláž fetišisticky formalistických vinět. Přeskakuje z jednoho okamžiku do paralelních i retrospektivních výjevů, ale hlavně se v širokoúhlých detailech opájí svůdnými tvářemi a šíjemi nejen ústředního tria zdejšího hereckého ansámblu snů. Příznačně se většina filmu odehrává v okázale nasvícených interiérech, které záměrně působí jako uměle kašírovaná mauzolea obklopující chladem věků zdejší postavy, které marně touží pokořit pomíjivost života, času i touhy. Scottův formální rukopis destiluje a do filmu vepisuje esenci každé jednotlivé chvíle, ať už se jedná o hladový atak upírů, vášnivé milování nebo jen dialog sálající napětím vzájemné přitažlivosti (pasáž u klavíru s Lakmé od Delibese vysoce ční v síni slávy audiovizuálního erotična). Hlavním upírem tak nakonec není toliko postava ztvárněná Catherine Deneuve, nýbrž filmové médium samotné, které pomíjivou krásu okamžiků skrze rukopis Tonyho Scotta konzervuje do svůdně nemrtvé dokonalosti. ____ PS: Na velkém plátně v Biu Oko to byla cinefilní extáze. (17.09.2022)