Gunda

Gunda je občerstvující časosběr, protože protilehle k tomu à la Helena Třeštíková není jeho ústředníkem hominidní disharmonik (i když i ten se na plátno vlomí), ale matka chrochtalka se selečí suitou (plus dvě intermezza, kvokavé a bučivé, zpestřující a prohlubující témata filmu). Pozorovat prasečí selanku – obě slova jsme si prosířili, takže… - pozorovat harmonii inteligentního savce znamená přijmout lekci z jednoduchosti, z života napájeného tím, co je přirozeně k mání, z nekomplikovanosti, byť ani ta nezamezí všem karambolům. Gunda je masterclass pro druh, který si touhou po sebestředně sebeuspokojivém životě vytvořil z nejen svého životního prostoru výrobní linku na škály složitostí, omezení, újem, srážek…; teď se somnambulně mátoží mezi zašmodrchanými motouzy, a místo aby restauroval moudrou elementární jednoduchost, kvaziuniká z labyrintů, které si sám zbudoval, tím nejnebezpečnějším přemostěním - jednoduchou zkratkou. // Z obsahu multioborových skript psaných jinými živočišnými druhy se měl homo sapiens začít učit už dávno. (23.08.2021)

"Prase je kámoš, né žrádlo!" řekl si jednoho dne ruský klasik Viktor Kossakovsky a natočil film, který bojuje za práva zvířat líp, než kdejaký aktivista. Zádrhel tkví v tom, že sledovat tenhle norský observační dokument/časosběrný životopis o prasnici jménem Gunda, jejich dvanácti selátkách a dalších obyvatelích farmy (jednonohý kohout, stádo krav) je jako sledovat rozprávku 'Babe - galantní prasátko' v režii velikána maďarského neoformalismu Bély Tarra. Je to černobílý, vizuálně strhující, moc se tam nemluví, ale je to nepopsatelně nádherná cinefilní onanie, která je z hlediska formy i stylu vizionářská, přelomová, přesahuje hranice žánru, a velmi přesvědčivě apeluje na diváka, aby přestal jíst maso, aniž by na něj tlačil nějakou veganskou agitku. Inu, já jsem už od narození vegetarián – teď je řada na vás. Jak tohle Kossakovsky všechno natočil mi ale fakt hlava nebere...... // VERDIKT: 10 salámů z 10 // 🐷 (28.12.2021)

Film "Gunda" velice dobře vyvolává všemožné superlativy, jakými je vyskládaná oficiální anotace, i žertovné slogany typu "Prasátko Babe ve stylu Bély Tarra" či "behind the scenes k Svatební váze". Vychází to z jeho největší přednosti, která ale nesouvisí tolik s tím, o čem film pojednává, nýbrž s jeho konceptem a zpracováním. To vpravdě v kontextu dnešní kinematografie může působit jako zjevení, neboť paralely najdeme spíše ve formátech YouTube či moderní televize. Ambientní zvuková složka působí jako ASMR videa a dění na plátně zase připomíná slow TV, jen tedy s evidentnějším dramaturgicko-scenáristickým zásahem. Ten sice do popředí vynáší témata ekologie, bio farem a nevyhnutelně i samotného mnohoznačného vztahu civilizace a člověka vůči živočišné výrobě a její etice. Ale současně nechává ohromný prostor pro myšlenky diváků, které zde podobně jako zvířena na plátně dostávají relativně volný výběh. Nerušena hudbou, hektickým střihem a tradičním dojením emocí či významů, ale současně stimulována pohyblivým a skvostně snímaným wallpaperem na plátně si mysl sama začne dosazovat příběhy tam, kde vlastně možná žádné nejsou, a rozbíhat se roztodivnými směry. Několikrát zmíněné plátno je při tom stěžejní, neboť právě jen v přítmí a se zřeknutím se vlády nad filmem, kterou nám skýtají dálkové ovladače či klávesnice, se teprve může dostavit kýžené zklidnění smyslů umožňující nejen kontemplaci, ale také prostě relaxační spuštění otěží mysli. (22.04.2021)

Na straně jedné tento dokument nalézá pečlivou observací a časosběrem v zvířecím chování (nejen u prasat, ale i slepic a krav) projevy, které si obvykle spojujeme s homo sapiens sapiens, totiž láskyplnou péči o potomky, zvědavost, ale zcela zřejmě i strach a smutek (souhrnně: znaky dokazující existenci vnitřního života), na straně druhé, když už se objeví člověk (indexově, totiž v podobě (ná)strojů, kterými si podmanil svět), jeho modus vivendi se v obdobně inverzní logice blíží chování, jež označujeme za zvířecí: chová se krutě, nemilosrdně (je ubližujícím - SPOILER kradoucím selata SPOILER, je omezujícím - ovlivňujícím svobodný pohyb zvířat skrze ploty, ohradníky apod.; otázkou zůstává, nakolik může být jeho chování chápáno také jako stresující - těžko říct, jak zvířata nesou přítomnost kamer?). Tak se dokumentu na straně jedné daří nabourávat představu o prostotě a jednoduchosti zvířecího nitra, na straně druhé musí znepokojovat každého, kdo aspoň přemýšlí o tom, jak pěstovat etické soužití člověka se zvířaty, avšak činí tak, aniž by někoho nebo něco konkrétně obžalovával, za což (tedy za kvality jako: neafektovanost, zenovost, empatičnost atd.) si, vyjma slušného ohodnocení, zaslouží plnohodnotný komentář. 75 % [dafilms] (18.08.2023)

Hodinu a půl dlouhý film beze slov a bez scénáře. Odvážně testuje hranici, co ještě divák snese. Sledujeme prasata, sledujeme slepice, sledujeme krávy. Děje pravda není mnoho, a úvahy na téma "ležící novorozená selátka připomínají morčata" člověka na dlouho nezabaví. Režisér nešel zážitku naproti, takže se nedají čekat líbivé scény známé z přírodopisných dokumentů. Záběry ležící krávy dynamicky střídají záběry zvedající se krávy a poté záběry stojící krávy. Kamera je excelentní, zvuky výborné, ale zbytek prakticky neexistuje. Kdyby šlo o debut neznámého nadšence toužícího prorazit, byl bych smířlivější. Renomovaný režisér měl přijít s obsažnějším a především rafinovanějším snímkem. (23.06.2021)