Celkom obyčajný príbeh

"Docela obyčejný příběh" není až tak docela obyčejný jak název naznačuje, ale příběh, který nastiňuje obyčejné životní problémy Marie a jejich přátel. Takové, jaké má většina z nás. Všichni máme problémy, ale ne každý si umí poradit a rozumně je vyřešit. Někdo stále tápe, někdo hledá stále nové cesty, které ho neuspokojují a někdo rezignuje a řeší je tím nejhorším způsobem, který může zvolit. Jsme lidé, jsou nás miliony a řešení problémů nebývá vůbec lehké. Vzhledem romantická, zasněná a krásná Romy Schneider, jedna v té době z nejlepších a nejžádanějších hereček, ztvárnila roli opuštěné manželky opravdu vynikajícím způsobem. Ve spolupráci s neméně známým hercem a zpěvákem Claude Brasseurem a charismatickým Bruno Cremerem připravila divákovi nevšední zážitek. Tento film zcela jistě patří právem do pokladnice francouzské kinematografie minulého století. (22.11.2009)

Tak to ne. Docela obyčejný příběh začíná tím, že čtyřicetiletá Marie jde na potrat. Ten, s kým „to“ čeká, není špatný a vlastně je s ním docela spokojená, ale prostě protože proto. Po spoustě nezáživných peripetiích (jako ze života) připitomělá hrdinka docení svého ex. Obsazení okouzlující, ale příběh je šedivý a mozková šeď to není, přátelé. (07.07.2017)

Film svým pojetím bez velkých ambicí. Není to nějaké obrovské napínavé drama, kde divák až do konce tají dech a s napětím čeká, jak to celé dopadne. Toto je úplně něco jiného, avšak právě o to více v celku film působí opravdově. Jeho výpovědní hodnota není pomíjivá a film jako takový, má co říci i dnešnímu divákovi. Nejvíce mne zaujala myšlenka toho, jak i člověk ve středních letech dokáže systematicky konat nezávislá a svobodná rozhodnutí a přitom vlastně nikomu neubližuje, dokonce ani své rodině. Romy Schneider v tomto filmu žije pro sebe ale přesto nesobecky, jelikož miluje a ochraňuje své přátele i rodinu zároveň. Představuje jakýsi typ člověka, který už ve svých letech nemá zapotřebí poslouchat ony konvenční věty typu: Měla bys, neměla bys . Je úžasné, jak tyto negativní hlasy mnohdy od závistivé a nepřejícné společnosti dokáže ignorovat. Tomu se říká příkladná statečnost (12.07.2011)

Téměř čtyřicetiletá Francouzska v podání Schneiderové začíná svůj příběh rozhodnutím o potratu a končí novým těhotenstvím. S někým jiným, ale i tak zůstává sama a nakonec si další dítě ponechá. Mezi tím se odehrávají jen všednosti adekvátní této generaci v hávu konce 70. let. Nejsem z těch, kdo ve filmech hledají pro své potěšení obraz života někoho jiného, natož odraz reality. Takže za jednu v souvislosti s tím, že i v reálném životě byla Romy kontroverzní zastánkyní potratů a film tak získal zajímavý kontext. Nominace na různé ceny ale nejsou všechno a jen tak mimochodem dabing, jakým opatřili film v LK, sráží zážitek ještě níž. (27.03.2009)

Film pro normální lidi o normálních lidech a všedním životě. Životě, který žije každý z nás. Životě, který v kapkách všednosti skrývá vzdušné výšky i hluboké pády. Životě, který přes to všechno stojí za to žít už proto, že jiný mít nebudeme. Vyzbrojeni touto jistotu, k níž jsme vychováváni všichni bez rozdílu od prvních krůčků na tomto světě, se můžeme naplno ponořit do hloubky, která není hluboká, a brodit se mělčinou, která postrádá mělkost.Jen na nás záleží, oč tento sirý výchozí scénář dokážeme rozvinout a obohatit tak svůj život o další rozměr. Rozměr, který je možná šedý, ale je opravdu, výhradně a neopakovatelně, náš. Taková je pestrobarevnost šedi, kterou nabízí PŘÍBĚH. Všednodenní život ženy středních let, jejích kamarádek i potenciálních a jsoucích či budoucích obdivovatelů a milenců, čtyřiadvacetihodinová štafeta lásek i pádů a čas od času i skutečných katastrof. Krásné Romy Schneidrové její Marii věříme; právě tak nás pžřesvědčuje relativní úspěšnost a lidská slušnost Cremerova Georgesovi; Bruno Cremer v této roli naznačuje skutečný rejstřík svého hereckého záběru a prokazuje, že dalekosáhle přesahuje poněkud rutinní a suše působící kreace detektivního žánru, z nichž jsem ho doposud znal především. Jména většiny herců, ani režiséra jsem neznal. O to příjemnějším je PŘÍBĚH překvapením. Záměr holdu životnímu stylu i příběhům slušných lidí středních vrstev se podařilo zaplnit až něžně a bohatě působícím obsahem; stylem i záměrem dílo připomíná někdejší čapkovské adorace tohoto životního stylu. V tomto smyslu a ohledu se jedná nesporně o film zdařilý a působivý. (14.06.2009)