Candyman

První Candyman pracoval s černošskou městskou mytologií a svého času se mi líbil. Tenhle film - přestože jeho původní nápad a napojení na ten původní je docela dobrý - je příliš poplatný době a líbivým trendům. Nakonec nefunguje ani jako horor, ani jako sociální drama (nebo co). Prostě jenom nefunguje. (26.09.2021)

Nedá sa nič robiť, kúzlo jednotky je fuč a nostalgiu po nej sequel síce vyvolať môže, ale sám jej kvality nedosahuje. Áno, všetko je krásne nasnímané, kompozície so zrkadlami a zasadenie mnohých scén do umeleckého prostredia majú svoju atmosféru, animované retrospektívy sú rozumným nápadom, film je skrátka "svoj". Lenže tentokrát je všetko doslovné, v podstate sa strach nedostavuje ani v jednej scéne a film skončí presne v momente, kedy si myslíte, že začína finále. Pričom pätnásťminútovka navyše by bola stále v rámci stopáže absolútne v norme. A americkí bieli policajti by sa mu mali rozhodne vyhnúť. (29.08.2021)

Mladý umelec sa vydáva nájsť inšpiráciu do známeho ghetta v Chicagu. Tu stretáva muža, ktorý mu povie historku o chlapovi prezývanom Candyman. - Nič svetoborné, ale som prekvapený z toho, že tu BLM osveta nebola až taká agresívna, ako tomu bolo u niektorých ďalších hororov posledných rokov. Velmi sa mi páčil aj soundtrack. Dejovo to už tak dobré nie je, ale mytológia je celkom slušne rozvinutá, čo bolo u viacerých hororov, ktoré som v poslednej dobe videl, najväčším nedostatkom, takže v tomto tvorcov chválim a je to za celkom silné tri hviezdy. Tony Todd mal ale dostať ovela viac priestoru. (01.01.2022)

Solidní recyklace mýtu původního "Candymana" pro současnou dobu, která ale nejen v porovnání s fenomenálním a v rámci žánru silně atypickým originálem vyznívá apelativně a doslovně. Klasika nechávala pozvolna nahlodávat základy reality a racionality, dramaturgicky pracovala s pohledem zvenčí, který současně problematizovala, a promyšleným způsobem tematizovala, rozvíjela i analyzovala fenomén městských legend, až se sama stala jednou z nich. Nový "Candyman" se naopak spoléhá na současné schéma kombinace efektních brutalit a okázalého chytračení. Scénář podnětným způsobem vyzdvihuje motiv jmen a jejich významu pro vyprávění i identitu a ikonografii komunity. Samotné vyprávění pak staví kolem bolesti a traumata Afroameričanů coby jednotlivců i komunity. Díky tomu silně rezonuje s tématy, která pro ně byla dlouhodobě žitou zkušeností a zbytku světa je znovu zpřítomnily protesty a hlavně debaty po zabití Breonny Taylor a George Floyda. Tím se sice film zbavuje obecnějšího přesahu, ale činí to za cenu výmluvné aktuální emancipace. Candyman coby postava se tak stává amalgámem jmen, tváří, křivd a bolesti. Pohled zevnitř mu sice neumožňuje se rozlétnout jako originálu, ale na druhou stranu mu to dává sílu výmluvnosti. (28.08.2021)

Na novýho Candymana jsem byl hodně zvědavej. Před puštěním jsem si četl jen obsah. Zdejším komentářům jsem se vyhnul a nečetl jsem ani jiné recenze. Dokonce jsem nekoukl ani na trailer. Po dokoukání musím uznat, že pojetí celýho příběhu novýho Candymana mě celkem překvapilo. Čekal jsem totiž úplně něco jinýho než mi bylo nabídnuto. Za sebe můžu říct, že zklamanej nejsem (ikdyž Candyman z roku 1992 zůstal nepřekonán)ale myslím si, že film právě díky svému pojetí bude mít problém oslovit širší divácký publikum. (02.10.2021)