Okja

Zvláštní film, který se na Netflixu objeví jen v cizojazyčných verzích. Kruté, dojemné, neúprosné. Specifický náhled na svět byznysu v kontrastu s ochranou přírody, zvířat, ekologii. Okja byla roztomilá, stejně tak Mija, jež se o ni rvala za všech okolností. Tilda Swinton zářila ve značně odpudivé dvojroli. Mně samozřejmě nejvíce vyhovovali mí oblíbenci Paul Dano v obleku a Lily Collins s červenými vlasy. Pěkné tři hvězdičky. (03.01.2024)

Značně přímočará paralela bez zvlášť důmyslného scénáře, sázící na roztomilost ústřední prasnice a na zběsilý děj. Což se celkem daří - rozhodně mi nepřišlo, že by film měl dvě hodiny, nebo že by v něm byly jakékoliv nadbytečné pasáže. Herecké obsazení je bezchybné, od posledního člena eko-teroristů (mezi nimiž ční Paul Dano, kterého ještě čekají velké věci) po všechny "záporáky" (ačkoliv Gyllenhaal je mezi nimi lehce nevyužit, což je vzhledem k jeho potenciálu škoda). Celé je to korejsky rozjívené a překotně uhánějící směrem k finále, proto je trochu škoda, že se neťalo o něco hlouběji a zůstalo se u odsouzení masokombinátů. (30.06.2017)

Pozoruhodná věcička, domácí mazlíček za zlaté prasátko, zajímavé propojení.. Ta malá holčina se mi líbila od samého začátku, byla mi srozumitelná, vím, jaké to je, mít ráda.. Sdělení i myšlenky jsou tu jasné a já musím zcela upřímně přiznat, že mi tvůrce zadrnkal do noty.. Tilda skvělá, ostatně jako vždy, za zmínku stojí určitě i Paul Dano, způsobil mi příjemné překvapení.. Celkově filmová spokojenost, u mě dobrý, dost dobrý.. (13.10.2022)

Prasátko Babe (v podobě bachyně všech bachyní) už zase jede do města aneb sociálně-korporátní kritika skrze žánrový megamix s pitvořícími se hvězdami za doprovodu balkánské dechovky. Dle veškeré logiky by to nemělo fungovat, ale Joon-ho Bong již poněkolikáté dokazuje, že nesourodost umí udržet na uzdě. Sice to má zákonitě mnohá "ale", ovšem výsledek je vždy minimálně zajímavý a v těch nejlepších případech, ke kterým se i Okja těsně řadí, dokonce přímo výtečný. (02.07.2017)

Toto môže napadnúť len Kóreu, pričom by ma fakt zaujímalo, čo chcel týmto básnik "povedať". Joon-ho Bong je u mňa za pá snímkov, ktoré produkoval (Madeo, Memories of Murder) neskutočným borcom, no toto jeho domáce pestúnstvo špecifického "digital" maznáčika, v kombinácii boja so svetovou populáciou konzumujúcov všetko dýchajúce, bohužiaľ príliš nesadlo. A to píšem napriek tomu, že to bol najmä úvod, ktorý dostatočne zaujal. Bohužiaľ však, po "návrate" do Nového Yorku, môj interes začal upadať, až mi bolo šuma fuk ako to celé vypáli. No a mimochodom, ten záver vrátane vývoja deja je taktiež akýsi ne-Kórejský, nezvyčajne čitateľný ... (05.07.2017)