Okja

SPOILER ALERT! Nemohu si pomoci, „čtu“ tenhle film jako kritiku instrumentální racionality (na okraj: kromě níže uvedeného mě k tomuto čtení vede i to, že východní si Asie po staletí pěstovala k „instrumentalismu“ kontra-tradici, resp. tento v tomto prostředí zakořenil – „díky“ – všeprostupující globalizaci mnohem později než v Evropě, potažmo Americe). Tolik legitimních cílů, ale co ty prostředky k jejich dosažení? Skutečně, jak se říká, účel světí…? Má Lucy Mirando (jako vždy perfektní Tilda Swinton) právo nakrmit (a přitom si - proč zastírat - slušně namastit kapsu) lidstvo masem geneticky modifikovaných prasátek? Má být osvobození zvířat absolutní (go vegan; konec vědeckých pokusů na zvířatech; uzavření cirkusů a zoologických zahrad; atd.) – nic na světě není zadarmo, pročež toto za cenu obětování jedné konkrétní, bolest cítící bytosti – jak si přeje Jay (talent od Pánaboha Paul Dano) a jeho parta? Může na samotě v horách živořící (a k smrti se blížící) dědeček zabezpečit svou sirotčí vnučku, avšak proti její vůli, za cenu zlomení jejího srdíčka? Jak už jsem naznačil, je bohulibé bojovat proti světovému hladu (Lucy) a každodennímu utrpení zvířat (Jay), je chvályhodné snažit, aby váš potomek po vašem odchodu netrpěl materiální bídou (děda) a je ospravedlnitelné (pro rozvoj společnosti možná dokonce žádoucí) chtít být úspěšný a bohatý (opět Lucy, resp. její zlé dvojče), v čem tedy tkví problém/kontroverze? V tom, že ani jednoho z těchto plánů nelze dosáhnout bez manipulace, bez zneužití Okji. Nakonec i ta partička zdivočelých ekologů potřebuje, aby Okja doputovala na místo určení (jak je v jejím životě pěkně vše nalinkováno), aby mohlo být zaznamenáno, jak ošklivě je s ní zacházeno. I proto – tedy ne kvůli tomu, že by se Džun-ho Pong obával, že budu obviněn, že straní ekologickým aktivistům – nejsou tito vykresleni neproblematicky (totiž s jistou špetkou směšnosti, hysterie a sklonům k násilí), i když samozřejmě s mnohem většími sympatiemi pro jejich konání než u nadnárodního korporátu reprezentovaného Lucy. A tak jedinou osobou, která je zde vykreslena jako hodná následování, je Mija. Ta jediná k Okje přistupuje jako k živé, cítící, autonomní bytosti. Nepohlíží na ni zkrátka jako na věc, neškatulkuje ji (kupř. jako potravu, hračku, kuriozitu, prostředek v boji za osvobození zvířat), nýbrž se k ní vztahuje jako k příteli, bezprostředně. Když nad tím tak přemýšlím, tak i tohle by mohl být jeden z těch pozitivních rysů dětství v očích těch, kteří považují dětství za mravní ideál, za vyšší stupeň humanity (po ztrátě dětství už následuje pouze regres). Možná (ta prokletá) dospělost vskutku začíná v bodě, kdy o Druhých (živých bytostech) začneme přemýšlet v kontextu toho, kterak se nám hodí do našich životních plánů a proč je dobré si je držet blízko (nebo naopak daleko) u těla, namísto toho, abychom se hned skamarádili, brali Druhého (jeho zájmy, preference, senzitivitu) jako odraz sebe sama, jeho štěstí jako naše štěstí a jeho bolest jako naší bolest. 75 % (19.11.2022) (menej) (viac)

Moc milej a příjemnej film, kterej jsem si na nedělní podvečer pustil a vůbec toho nelituji, protože věřím, že mnoho lidí zasáhl u srdce a poplakali si u něj. A není se, čemu divit, jelikož i já jsem si u něj taktéž poplakal. A to už je, co říct, jelikož mně jen tak něco nerozhodí a nebrečel jsem ani na konci Titanicu anebo vlastně asi jo, ale to je jedno. Narazil jsem na něj pří projíždění databází sci-fi filmů, které jsem neviděl a vidím tam obrázek slona, tak jsem si ho ihned bez přečtení obsahu stáhnul a vzápětí ihned pustil, protože moje oblíbené zvíře je slon a klokan. A co nevidím, hned na začátku je mi vysvětleno, že to není slon, ale geneticky upravené prasátko obřích rozměrů, které vyrůstá v nádherné přírodě kdesi v Jižní Koreji společně s její nejlepší lidskou kamarádkou Mijou se kterou zažívá nejedno zábavné dobrodružství. Vše vypadalo v pořádku a myslel jsem si, že sleduji příběh dětského přátelství s roztomilým tvorečkem z živočišné říše a že tam bude maximálně zápletka jako z mého oblíbeného dětského seriálu z dětství s názvem Goro, bílý pes. Po půl hodině tohoto dvouhodinového snímku nastal zlom a já jsem zase dostal takovej vztek, že jsem to musel stopnout a naházet do sebe dvě čokoládičky, abych se uklidnil. Dál psát nebudu, abych nepsal spoilery, ale musím podotknout, že toto co dělají nejenom nadnárodní korporace zvířátkům kvůli svému zisku je do nebe volající a také doufám, že fakt existuje karma, která jim umožní v příštím životě se vtělit pomocí tzv. reinkarnace do těla těchto zvířat. Protože dokud budou žít takovéto kreatury, kterým já neříkám lidi, tak žádná lidská instance je nepotrestá. Ale až se dostanou na smrtelnou postel, tak se jim před očima objeví všechny zlé věci, které za celý život udělali a jelikož reinkarnace je založena na zásadách příčiny a jejich následků, tak si myslím, že to mají spočítané tito bohatýři, kteří nemají a nikdy nebudou mít dost, aby byli spokojeni. Pak je tu další věc, kterou jsme mohli vidět v tomto sice fiktivním příběhu, ale položeném na reálném základu a to je to, že existují lidé, kteří proti těmto bastardům bojují většinou nenásilnou formou a z mého pohledu by za to zasloužili minimálně metál, protože většina lidí jsou konzumenti a jsou mezi mentálové, kteří spořádají třeba i pět kilo masa týdně a pak se potěj a smrděj seškvařeným tukem, kterej jim leze i z uší, A dokonce jsem jel jednou na Moravu na brigádu, která spočívala ve sbírání jablek a tam byl chlapík, kterej popojížděl s bednami svým traktůrkem a ten mi dokonce říkal, že si neumí uvařit jídlo bez masa a že dokonce ani jedno nezná. Tak jsem vytasil svoji encyklopedii jídel, kterou mám pečlivě uschovanou v mojí makovici a vyhrkl jsem na něj asi sto jídel, které jdou udělat bez masa. A on tam celou dobu jen tak stál s otevřenou hubou a potil si to svoje sádlo, které přilákalo samozřejmě velké množství masařek a dalšího nepříjemného hmyzu. A takových retardérů žije v našem okolí velké množství a tento film by ani nepochopili, protože na to nemají buňky. Pochybuji, že tento snímek otevře těmto lidem oči, ale jsou mezi námi tací kteří ten rozum v hrsti mají a je to i vidět na zdejším hodnocení a proto já dávám 100%. (20.06.2021) (menej) (viac)