Réžia:
Fernando MeirellesScenár:
Anthony McCartenKamera:
César CharloneHudba:
Bryce DessnerHrajú:
Anthony Hopkins, Jonathan Pryce, Juan Minujín, Luis Gnecco, Cristina Banegas, María Ucedo, Renato Scarpa, Sidney Cole, Achille Brugnini, Federico Torre (viac)VOD (1)
Obsahy(3)
Mezi papežem Benediktem XVI. a budoucím papežem Františkem vzniká překvapivé přátelství a v katolické církvi dochází ke zlomovému bodu. Inspirováno skutečnými událostmi. (Netflix)
Videá (3)
Recenzie (332)
Upřímně řečeno, nejsem žádný vyznavač ,,černoprdelníků" a nevyhledávám filmy s touto tématikou. Nalákal mě Anthony, kterého mám ráda a málokdy mě zklamal. Dobře jsem udělala, výborně vystavěný film ve všech ohledech, Ani na chvilku jsem se nenudila. Krásná a divoká Argentina, Řím a Vatikán. Ukázka toho, že i papež je pouze člověk, který dělá chyby, čučí na blbosti v TV a chodí na záchod. Z větší části životopis Benedikta XVI, ochucený skvělými hereckými výkony. Precizně vystavěnými dialogy mezi muži s tak rozdílnými názory na poslání a chování církve a jejich představitelů. Opravdu pěkný film, ale to neznamená, že se změní můj despekt vůči církvi. ()
Tak tady je celkem jasné, komu autoři fandí, ale moc se mi líbilo, že i přes viditelné protěžování budoucího papeže Františka tu nedochází k lacinému odsudku konzervativního směru reprezentovaného Benediktem XVI.. Během vzájemných rozhovorů sice Benedikt tahá za kratší konec, ale Meirelles to dokázal podat natolik jemně, že má divák pocit absolutní vyváženosti. To by samozřejmě nešlo bez kvalitně napsaných dialogů a obou hereckých veteránů veteránů přičemž si troufám napsat, že pro Pryce se jedná o životní roli. Jeho podoba s papežem Františkem je úžasná. Vedle slovních cvičení se film věnuje i minulosti současného vatikánského šéfa a jeho nejasné úloze během tzv. špinavé války probíhající v Argentině v 70.letech, jeho proměně z konzervativce pokrokáře a působivé jsou i výjevy z konkláve. Fotbalový závěr pak pohladí po duši. Pokud měli autoři za cíl přiblížit nejvyšší představitele katolické církve lidem, tak se jim to povedlo téměř dokonale. Dukovu kritiku nechápu. 90% ()
Film rozpolcený jako názory jeho dvou klíčových postav. Nemám sice sebemenší zájem angažovat se v otázkách náboženství, ale zdejší téma "měla by a jak by vlastně mohla církev polidštit své praktiky, aby se přizpůsobila současnému volnomyšlenkářství" je naštěstí univerzální a jednoduché, takže mě výměny názorů dvou vyhraněných osobností celkem bavily a zajímaly. Tedy přesněji řečeno, zajímal mě liberální postoj Františka, jehož snímek v první půlce profiluje jako zvěstovatele dobré a pokrokové vůle, jemuž nabručený Benedikt jen vznešeně odsekává a sám se v konverzaci tolik nechytá. Vztah mezi dvěma natolik silnými a inteligentními osobami je vůbec podán ukvapeně a vyprávění se od jejich důležité konverzace ve druhé polovině zbytečně na dlouho přesouvá k flashbackům, které dějovou linii v přítomnosti nijak významně neovlivňují. Jsou tam spíše proto, aby měl snímek lepší drajv a nebyl jen "nudnou" konverzačkou - což by se přitom rozhodně nestalo, kdyby Meirelles konflikt a spřátelení obou papežů více rozpitval a nechal oba fantastické herce ještě více hrát. Takhle jsou Dva papežové na rozcestí mezi důležitým konverzačním dramatem s hezkým historickým přesahem a stylově sestříhaným popkulturním klipem, v němž bezpochyby nadaný filmař s citem pro timing předvádí zbytečnou formální exhibici - v jeho rukou skutečně mohlo jít o zásadní počin roku a mrzí mě, že se to nakonec nepovedlo. 70% ()
Z hloubi duše pohrdám církví, která bezskrupulózně hromadí majetek, žehná zbraním, rochní se v dogmatech, která byla zastaralá již před tisíci roky, snaží se lidem kecat do života, který svým představitelům zakazuje, čili naprosto nehrozí, že by o něm cokoliv mohli vědět, zkrátka je to zkostnatělá a zbytečná instituce. Najednou mám před sebou film, který je o nejvyšších manažerech církve, která sebe samu prohlašuje za svatou. A ten film překvapivě perfektně funguje, značnou zásluhu na tom mají představitelé obou hlavních rolí, ale také scénář. Dessnerovi se podařila mimořádně nápaditá hudba, skloubení varhan se saxofonem je vlastně perfektním zobrazením protikladu konzervativního německého manažera a modernistického argentinského manažera. ()
Veľmi blízke priblíženie sa postavám, ktoré síce poznáme z videnia či počutia, ale je nemožné poznať ich po osobnostnej stránke. Toto poľudštenie súčasného a minulého pápeža sa tvorcom podarilo aj vďaka inteligentnému scenáru a výnimočných hercov, ktoré zvládli svoje postavy na výbornú. Sme svedkami odlišných názorov dvoch pápežov na dianie vo svete, či kontroverzných situácií v cirkvi. Tu niekde sa začína obroda tejto inštitúcie a tento snímok ukázal kontroverziu názorov v plnej nahote. ()
Galéria (13)
Zaujímavosti (15)
- Papež František (Jonathan Pryce) je skutečně příznivcem argentinského fotbalového klubu CA San Lorenzo de Almagro. (puchal)
- Ratzinger (Anthony Hopkins) krátce působil v Hitlerjugend, když mu bylo 14 let. Ovšem Ratzinger se podle dokumentů odmítal účastnit setkání Hitlerjugend a ke konci války dezertoval. (puchal)
- Skutečností je, že papež Benedikt XVI. (Anthony Hopkins) rád hraje na klavír. (puchal)
Reklama