Detektív Poirot: Tragédia v troch dejstvách (S12E01)

Díl zajímavý, i když na můj vkus až moc divadelně teatrální, všechny ty cool efekty, dramatická nasvícení a podobně se mi osobně do Poirota moc nehodí. Při prvním zhlédnutí jsem si říkal, že ten Cartwright je nějak moc chytrý oproti dřívějším přitroublým sidekickům, ale zdál se to být dobrý přítel Poirota, tak jsem nečekal, že se vrah vyklube zrovna z něj. Zajímavý fakt, že vlastně většina úmrtí byla na odvedení pozornosti od té jedné, Poirot klasicky perlil ("nejhorší by bylo, kdy sklenici s jedem vypil Hercule Poirot") a na konci i projevil emoce. Podezřelí jsou tady méně výrazní než v jiných dílech, ale nijak moc to nevadí. Jeden velký fail ohledně zápletky tu ale je - vrah si nazkoušel vraždu náhodné osoby, aby viděl, zda bude někdo předpokládat, že došlo k vraždě. Vražda prošla jako přirozené úmrtí, ale jen díky tomu, že jed náhodou vypil starý reverend (ne s úplně nejlepším zdravím), což se ale nedalo předpokládat. Kdyby sklenici s jedem vypil někdo z mladších účastníků párty, tak by jistě nějaké podezření vzniklo. (23.04.2021)

Poirotovky sa mi, napriek iným režisérom a miestami inovovaným režijným postupom, zlievajú do jednej. Pravidlá má pomerne jednoduché: 1. Na mieste, kde sa vyskytne guľatý Belgičan s francúzskym prízvukom bude vždy o jedného menej. Už to, samo osebe, malo byť varovaním pre všetkých zúčastnených. 2. Vyšetrovanie vedie tak, že nikomu nič podstatné nepovie. Často vie páchateľa v polovičke príbehu, no okrem neho a vraha sa nik nič nedozvie. V tejto situácii často pribudne ďalší mŕtvy. Tu je na zamyslenie, či by vďaka vedomosti ostatných o identite páchateľa a vďaka tomu aj istej ostražitosti, nebolo lepšie byť trošku ukecanejší. 3. Na záver sa zúčastnia všetci dotknutí, Poirot urobí morálne kázanie, počas ktorého upozorní na poklesky prítomných a v slovne exbicionistickej a emóciami podfarbenej dlhej reči odhalí páchateľa. 4. Vrahom je takmer vždy tá najneodhadnuteľnejšia osoba. Ak ju niektorý z divákov odhalí vopred, je celý šťastný a nezabudne sa tým následne pochváliť. 5. Toto už nie je pravidlo série, len obligátna poznámka na záver. Škoda, že Agatha Christieová neurobila aspoň raz páchateľom toho naozaj najneodhadnuteľnejšieho: samotného detektíva, ktorý by si takto vybavil svojpomocne nevybavený účet s niektorým grázlom. (23.11.2014)

Vždycky, než začnou vysílat premiérové díly Hercula Poirota, tak se v koutku duše bojím, že už filmaři nemohou přijít s něčím novým nebo že film nebude tak vynikající, ale i tentorkát je na velmi vysoké úrovni. Rafinované vraždy a závěrečné rozuzlení (to ovšem zejména) nemají prostě chybu. Hlavním kladem u české verze je dabing Jaromíra Meduny, který namluvil postavu tohoto belgického detektiva skoro až geniálně. Rád bych zde také vyzdvihl herce, který hraje Poirotova přítele - totiž Martina Shawa, kterého si valná většina diváků pamatuje jako neohroženého Doyla z Profesionálů z přelomu 70 a 80. let, kde si mimochodem David Suchet také jednu epizodní roli zahrál! Hodně se rozmýšlím, kolik hvězdiček, ale nebylo by to fér vůči těm nejlepším....takže 4*+, ale rozhodně se dívejte. 88 % (31.12.2010)

"Prosím Vás, Poirote, to, že jsem herec, ještě nemusí znamenat, že jsem tupec !!" ;) Celkově poměrně slabší epizoda, jejíž největší slabinu vidím v dosti nereálném za vlasy přitaženém motivu, Ashley Pearce tradičně velmi komplikovaný scénář upozaďuje všemi těmi zpomalenými záběry, hrátkami s kamerou a cíleným divadelním nádechem.. David Suchet však podává jako vždy parádní výkon, víceméně táhne celý příběh na bedrech svého kouzla a charismatu, přičemž tu finální scénu na jevišti, kdy Poirot nezvykle podlehne svému vzteku, si osobně řadím k těm nejlepším v rámci celého seriálu !! [ Dabing 8/10 ] Dokonalá práce České televize a tvůrčí skupiny Vladimíra Tišnovského, Jaromír Meduna a Jiří Plachý jsou zde excelentní.. (25.07.2013)

No a pak že Martin Shaw nikdy nezahrál pořádně nic než Raye Doylea:) Ehm, tedy, vlastně pokud bych měl soudit jen podle této Poirotovské eskapády, tak sice zahrál dobře, ale v příšerně zmatlané detektivce, které se mi nechtělo věřit ani na vteřinu, že je míněna vážně. Prý si tehdy Agatha Christie holt vybrala slabší chvilku;) Že jsou klíčové momenty schválně teatrální, to bych byl schopen přijmout. Ale on je celý ten příběh úplně šílený. Takže zůstávají obvyklé klady v podobě svědomité výtvarné a kostýmní práce, přinášející zážitek z doby, na kterou se (pokud jde o vizuálno) nedá hledět jinak než s libými pocity. 60% (24.03.2019)