V pasti

Chladné, ponuré, ťaživé, vcelku komorne ladené. Typicky severské atribúty, ktoré v rámci svojej tvorby tak často (a umne) používajú. Islanďania ma touto detektívnou jednosériovkou (čo je mimochodom formát, ktorý som si v poslednej dobe do značnej miery obľúbil) plne presvedčili, že v tomto smere nijak nezaostávajú za svojimi kolegami švédskymi či trebárs dánskymi, ktorí sú v tomto smere predsalen zbehlejší. Príbeh je dostatočne pútavý, konania a motivácie jednotlivých postáv maximálne uveriteľné, atmosféra ťaživá, tempo akurátne, prostredie svojim spôsobom priam fascinujúce (i keď z tej ustavičnej zimy by ma asi šľak trafil). Ma to skrátka všetky potrebné atribúty remeselne dobre zvládnutého seriálu, vrátane kvalitne napísaných a dobre zahratých postáv. Osobne sa mi síce ešte o kus viac páčila švédska seriálová novinka Midnattssol podobného rázu, ale to je už viacmenej len vec vkusu, a tomuto počinu naozaj niet príliš čo vytknúť (hoc musím sa priznať, že keď sa to preklenulo zhruba do druhej polovice, prišli na mňa i kritickejšie momenty kedy mi to začínalo chvíľami už liezť krkom, avšak záver túto jemnú "pachuť" napravil). Koniec koncov som si túto chladnú islandskú detektívku užil, a to pomerne dosť. 85% (27.05.2017)

Slabší čtyři… je to taková standardní civilní detektivka, skoro jako z produkce České televize, která mimo těch zasněžených a pro našince exotických kulis ničím nijak zvlášť nevybočuje. Zkrátka to jen tak vláčně (ale díky dobře napsaným postavám stále zajímavě) plyne, karty se pomalu odkrývají a ve finále se to pak celé shodí celkem zbytečnou akční šlamastykou jak z bijáku s Liamem Neesonem (stále točeným v produkci ČT). Proto ty slabší čtyři. Příště bude potřeba přitlačit na pilu nějakou hutnější zápletkou, případně dravější motivací podezřelých. (07.02.2018)

Ófærð, Ófærð, Ófærð a ještě jednou Ófærð! Island zabodoval na plné čáře a to hlavně díky chytře připravenému prostředí, vynikajícímu scénáři, dokonale se posouvajícímu příběhu a sympatickým postavám. Pátrání po vrahovi nestojí na žádném mindfucku, nepracuje se ani s brutálními zvraty v příběhu, i přesto seriál zaujme, a to hlavně díky vztahovým pletencům se sympatickými postavami spolu s civilním vyšetřováním kde figuruje opravdu poctivá policejní práce. Na poli kriminálních seriálu se může určitě pyšnit vysokou kvalitou a zařadil bych jej mezi nejužší špičku. Všemu dopomáhá taková ta familiárnost mezi obyvateli odlehlého městečka kde se všichni navzájem znají. (23.11.2017)

Abych byl objektivní, ono to vlastně bylo téměř perfektní - ponurá kriminálka zasazená do depresivního islandského prostředí s ještě depresivnějším počasím uprostřed dlouhé a temné zimy... Nicméně, už dlouho se mi nestalo, že bych u tak kvalitního seriálu každý druhý díl řešil nepříjemnou skutečnost, že jsem prostě usínal:) Hrooozně rozvláčný styl vyprávní tomu sice vlastně sluší, ale u mě se bohužel s nadšením nepotkává... Když k tomu ještě přidám že skoro až do posledního dílu jsem si za boha nemohl zapamatovat kdo je vlastně kdo, protože všechna jména jsou si děsně podobná a pro mě jsou na úrovni názvů islanských sopek, navíc pár ženských postav si je podobných i fyzicky, mám z toho jeden velký pomalý maglajz který mě bavil spíš v detailech než jako celek a *** tak dávám především kvůli několika velmi emotivním scénám z druhé poloviny celkové stopáže... (13.09.2018)

Islandský levoboček britského ambiciózního seriálu Fortitude. Vzájemná podoba jde tak daleko, že v době všech těch západních remaků seriálových severských noirů by jeden tak nějak očekával, že Britové si to prostě převzali. Není tomu tak, ona až zarážející podoba (stylem, tématy, charaktery, atmosférou apod.) je čistě náhodná. A Island z tohoto duelu vychází jako vítěz, byť ne jednoznačný. V jeho prospěch hraje především to, že u něj ta echt severská odosobněná chladná chmurnost přeci jen působí přirozeněji a tak nějak více podmanivě; vlezlý chlad, skučící vichry, zasněžené širé dálavy, rozeklaný fjord, vzdouvající se moře... Ne, s působivým genius loci tento seriál opravdu problém nemá. Jeho druhým velkým trumfem je obsazení hlavní role mlčenlivým „sem tam zamručím“ vnitřními démony sžíraným medvědem s nevyřešeným osobním životem. Snad nejklišovitější možný archetyp severské krimi je tu však podán/zahrán tak, že většího sympaťáka aby pohledal. Takovou míru empatie má v sobě snad jen Skarsgårdův River. Mezi jednoznačné zápory patří další z poznávacích znamení veškerého severského noiru; a to z prstu vycucaná překombinovanost a navzdory ní i tak přílišná průhlednost toho všeho; zde ovšem do značné míry dána sympatickou civilností v motivacích a činech. Neuškodilo by zkrátit to o epizodu (nikoli konkrétní, ale v každé by se nějaká ta scéna v podobě výplňkové vaty našla). Přesto velká spokojenost a jakkoli to je tradiční severská krimi se vším dobrým i špatným, co to sebou nese, tak svébytný islandský naturel tomu přeci jen dává punc svěžosti oproti především dánským souputníkům. (22.06.2016)