Asi to ukončím

Vážnejšou vadou nového Kaufmanovho diela je fakt, že asi iba málokto sa bude chcieť naňho pozrieť znova. Kaufman si tento film napísal a nakrútil pre seba, divákovi ponúka síce množstvo podnetov na zamyslenie, či už filozofických, existenciálnych alebo čisto vizuálnych (modrá farba), ale tie nie je možné na jedenkrát vstrebať a tak je ďalšie pozretie nevyhnutnosťou, len je teda otázka, kto si dokáže takýto typ filmu pustiť znova. Čiže aj hodnotenie je len čisto orientačné a nemá v podstate väčší zmysel, ako naše životy, aj tak všetci smerujeme k smrti a do zabudnutia a tá cesta životom je chtiac nechtiac nesmierne stereotypná, asi ako niekoľkohodinová (zbytočná) jazda autom s vašou ženou po diaľnici (za vašimi rodičmi). Škoda, že v závere sa film začne prostredníctvom svojej surreálnosti rozpadať, pričom práve pri predchádzajúcich Kaufmanových dielach (rátame samozrejme aj tie na základe jeho scenárov) išlo o ich najsignifikantnejší prvok. Nedá mi si povzdychnúť, že aj napriek Kaufmanovým režijným schopnostiam nie je tento chlapík schopný si udržať tak potrebný odstup od látky a mám dojem, že v spolupráci s Gondrym mohol vzniknúť ďalší nesmrteľný kult. (27.09.2020)

Totální zoufalost. Vůbec si nedokážu představit tohle vidět v kině, takhle jsem od toho mohl alespoň odběhnout a bez pauznutí to nechat běžet, jelikož jsem už po první hodině věděl, že o nic zásadního nepřijdu. Nakonec jsem to tedy dokoukal, ale film s takto prázdnými dialogy jsem ještě neviděl, asi nikdy nezjistím, co tímhle chtěli autoři divákům sdělit. A pak že je Tenet nepochopitelný. 1/10 (10.09.2020)

Viem si to predstaviť, že ako filozofická kniha plná úvah o živote, zmysle existencie to môže byť naozaj dobré. Pretože tých myšlienok v hlave Jessie Buckley tu počujeme strašne veľa (niekedy aj jej frajer vyplodí čosi zaujímavého) a keby sme sa nad každou z nich mali zamyslieť, tak máme robotu na celé mesiace. Lenže tu sa k tomu pripájajú aj dialógy a okrem monológov hlavnej predstaviteľky sa tu nachádzajú aj prázdna výplň, taká nutná vata, ktorá natiahla film na skoro 2 a pol hodiny. A takýto štýl môže mnohých divákov umučiť k smrti. Takže ako kniha by to mohlo byť aj za plný počet, ale ako road filozofický film s pár slušnými zábermi na zasneženú krajinu to vystačí na priemer. (07.09.2020)

Charlie Kaufman zase posunul hranice toho, co pribeh na filmovem platne muze unest. Chvilemi to bylo az nesnesitelne. Pohled do mizerie, umrtnosti a do beznadeje lidstva. Jessie Buckleyova hrala dokonale ten typ stale negativne naladene zeny, ktery nemam rad.Ale mela hodne vynikajicich filosofickych postrehu o zivote.Kaufman přichází s hořkým ohlédnutím za mezilidskými vztahy: takovými, které nás díky vzpomínkám a pocitům mohou věznit i dlouho poté, co skončily. Jako noční můra. Příběh je založený na stejnojmenné knize kanadského spisovatele Iaina Reida. Pár, který se seznámil teprve před několika týdny, vyráží na venkov v americkém státě Oklahoma, aby poprvé navštívil Jakeovy rodiče. Večer s nimi všem zúčastněným přinese groteskní, nepříjemnou zkušenost. Slova jsou zbraně a krycí manévry, tchán a tchyně obyvateli domu hrůzy. Celý snímek je skládačka. Nejen individuální pojetí času, dokonce i základní perspektiva zůstává také po zhlédnutí otevřenou otázkou. Není to ale film surreálný, nýbrž racionální. Popově chytrý. Charlie Kaufman dovedně šifruje svá sdělení a klade nápadité divácké pasti. Kdo je muž dívající se z okna? Hledí hrdinka skrze čas na sebe samotnou v jiné dimenzi? Ten proces dekódování je třeba si užít, protože v něm spočívá značná část síly a originality díla. Po rozklíčování struktury Kaufman sděluje hlavně pocity: obavu z toho, jak člověka zatěžují komplikované vztahy, z křehkosti jedince a chřtánu samoty, který hrozí každému. (18.10.2020)

Ťažko k tomu hľadať ekvivalent. A určite sa tomu nedá odoprieť originalita. Hoci aj tá, môže byť len vecou pre nezasvätených. Tí čo sa možno dostali ku knihe Iaina Reida si povedia - dobrá adaptácia a tam to pre nich hasne. Pre nás, čo sme nepoznačený knihou vyvstáva pri pozeraní dôležitá otázka - a tou je, čo sa snažil majster týmto povedať. Napadlo mi hneď niekoľko vecí. Najlogickejšia z nich mi ale príde, že sa duša rozprávala sama so sebou. Ľavá a pravá hemisféra, myšlienky, nápady, pocity, fóbie. Ale nedávam za to ruku do ohňa. Celý príbeh sa bohužiaľ stráca v neskutočnej miere neustáleho kecania, vysvetľovania a filozofických úvah. Takto sa osoby medzi sebou nerozprávajú. A čím ideme bližšie ku koncu tým je to bizarnejšie. Kupodivu práve tá preformance a muzikál to pre mňa vytiahol na znesiteľnú úroveň. Inak sa jedná o ťažkopádne dielo, kde sa nedá vytvoriť vzťah podľa mňa k ničomu. A finálna myšlienka je natoľko všeobecná a pritom je podaná ako niečo úžasné, až som sa musel pousmiať. Toto nie je Európsky film. Toto je kvázi americké umenie. Kaufmanovi to očividne nejde, hoci mu nápady nechýbajú. Celý čas som si rozprával, prečo by ma to malo vôbec zaujímať. A odpoveď... práveže nemalo. Vážená hlavná predstaviteľka... Dakedy je hlúpe o veciach uvažovať. V budúcnosti tak radšej spravte. Ušetríte všetkým, čo sa do toho pustili s vami, kopec času. A možno som len fakt blbý a ušlo mi to. A druhá projekcia to napraví. Ale takto k tomu dielu pristupovať nechcem. A ani nebudem. Herecky slušné - hlavne Thewlis. (09.10.2020)