Biely, biely deň

V podstate som dostal presný opak toho, čo som od tejto severskej vzťahovej a psychologickej drámy očakával. Preto mám dojem, že sa z toho všetkého musím ešte spamätať, aby som dokázal film zhodnotiť nejako triezvejšie a možno aj objektívnejšie. Chvíľami je to síce trochu nuda, niektoré zábery a viaceré formálne rozhodnutia ma ale dokázali vždy patrične prebrať a záverečná tretina už šľape úplne naplno. Najviac úchvatná je ale aj tak úvodná časozberná expozícia, tú by som si pokojne nechal pustenú v slučke napríklad v práci počas celého dňa. (27.02.2020)

Na začátku hodně přemýšlíte o co tu vlastně jde a co se to děje. Přemýšlíte o tom vlastně celý film, protože slovy to vyjádřeno v podstatě není, což ale není vůbec na škodu. Velmi silně působí i prostředí ve kterém se snímek odehrává a k tomu dobře zvolený hudební podkres. Hlavního hrdinu si dříve nebo později zamilujete i přesto, že mu občas trochu hrabe, ale i do v podstatě smutného příběhu dokáže vložit svoji trochu humoru. (28.06.2019)

Veľmi veľa mužov sa okrem žiarlenia v prítomnosti, či do budúcna, užiera žiarlením do minulosti. V štýle: "Kurva, s kým len to tá moja kedysi spávala?". Vôbec si neuvedomujú zbytočnú stratu energie týmto smerom. Pretože minulosť jednoducho nezmenia, nech by sa aj rozkrájali na pásiky. Islandský film pitve práve jeden prípad žiarlivosti v čase späť. Len zhovievavosťou tvorcov nedošlo k tragédii, alebo teda minimálne k niekoľkoročnému žaláru poblúdeného žiarlivca. Premeny islandskej prírody a pohľady na krajinu ok. No ani náhodou nedokážu priviesť k sympatiám ku konaniu nesympatického starého fízla. Navyše ak prinášajú koncept, že celé jeho drbnuté chovanie v druhej polovičke filmu ho dokázalo priviesť k akejsi zmúdrenej katarzii. Svetlými výnimkami je jeho príbeh o baraních črevách a sympatická blonďatá vnučka. (18.06.2021)

Studie o soužení. Je to strhující a tiše zábavné od scény ke scéně. Palmason ví jak vybudovat napětí. K tomu mu pomáhá šílená a majestátně zarámovaná krajina. Vztah mezi dědečkem a jeho vnučkou se zdá velmi skutečný. Jeho soužení hezky kontrastuje s vřelostí vnučky. Jenže k činu se divák musí pročekat záměrně nehybnými záběry zastaveného času, které už hraničí se schválností; nebýt proměn světla nad hrdinovým domem, člověk by hledal poruchu v promítací kabině. Fotbal s místními tatíky, oprava domu, listování ve starých fotografiích, bizarní dětský pořad v televizi, to vše jsou pouhé výjevy, které vyprávění rámují, avšak neposouvají. Teprve ve druhé půli přejde studie truchlení do akce, jejíž originální prvky smíří i s veskrze banálním odhalením. Nejsilnějším opěrným bodem, který snímek Bílý bílý den posouvá nad průměrnou artovou manýru, je vztah hrdiny a jeho vnučky: čistý, hluboký, nenucený a podrobovaný tvrdým zkouškám. Ať dědeček dívku škádlí kouzelně morbidní historkou o játrech z rakve, nebo ji hýčká ve svých zkrvavených rukou, tkví v tom tolik citu, něhy a souznění, až se srdce svírá. (05.05.2020)

Pálmason byl hotový filmař už, když točil Zimní bratry, Bílý bílý den, při jehož tvorbě postupoval podle esteticky identického klíče, mě ale zasáhl víc. Divák se k strhující poslední třetině a katarzní závěrečné scéně musí prokousat pomalým úvodem, strach z nudy mít nicméně nemusíte, protože vše, včetně zdánlivě ohraných témat, je podáno originální formou a prodchnuté uhrančivou atmosférou. Návštěva dobře ozvučeného kina s velkým plátnem je v tomto případě povinností a nejsem si jistý, jak bude Bílý bílý den fungovat za jiných podmínek. Koneckonců možná i proto mě zážitek z režisérova debutu, který jsem viděl doma v televizi, minul. (06.07.2019)