Pink Floyd: The Wall

Hudební svět Pink Floydů je geniální, bezesporu je. Jen jsem do něj nedokázal zapadnout. Asi ta muzika pro mojí generaci není určená i když Another Brick in the Wall je klasika klasik. Na druhou stranu od nich nic jiného, zásadního, nepamatuju. Možná i to něco svědčí o kapele samotné, ne? A teď možná naseru kdejaké následovníky této muziky, když se přiznám, že nejradši ten song žeru v remixu od Erica Prydze :-) (24.01.2010)

Pink Floyd patří mezi mé nejoblíbenější hudební skupiny, zvláště díky emocím, které ve mě jejich hudba vyvolává. Naprosto absolutní je Final Cut, (bohužel) poslední společné album, strach doby studené války je naprosto hmatatelný. Obdobné je to s The Wall, Watersovou osobní zpovědí, ve které se dozvídáme, co cítí chlapec a později mladý úspěšný muž, jenž nepoznal otce, který je pro něj jen mlhavou autoritou a nahlas nevyřčenou touhou. Matka miluje a chrání, ale chybí jí vřelost. Strach z vlastní popularity, zbožštění. Deprese, neschopnost dát najevo cit. Zeď, do níž sami přidáváme cihly. V tomto filmu se vypravěčem stává rovnoměrně hudební i obrazová složka, která sestává jednak z hraných sekvencí (skvělé záběry například na pochodující kluky na nádraží nebo vojáky odcházející do večerního slunce), jednak z animovaných fází (Gerald Scarfe). O animované části už bylo napsáno mnoho, omezím se na konstatování, že takovou tvůrčí invenci jsem ještě neviděl. Spojení hudby a obrazu působí velice sugestivně, obě složky se dokonale doplňují. Proto toto dílo lze brát jen jako celek, poselství o důležitosti opravdových citů. (01.03.2006)

Na hudbě Pink Floyd jsem vyrůstal, jejich hudbu dodnes miluju a ačkoliv mám mnohem raději jiná "floydí" alba, než je právě The Wall (např.božské Dark Side of the Moon), některými pasážemi z filmu nepohrdu nikdy. Roger Waters si vyřešil svá traumata z dětství a přinesl světu krásnou hudbu a hodně depresivní texty, která sice Parker umně převedl na filmové plátno, ale nutno říci, co by byl jeho film bez nezapomenutelných kreseb Geralda Scarfa, autora všech animací a obalu alba The Wall. (27.06.2005)

V současné době Floydy poclouchám docela dost. Album the Wall se mi líbilo ze všech jejich alb téměř nejméně a nechápal jsem proč je zrovinka okolo tohoto alba takový humbuk. No a tak jsem se pustil film a už to chápu. V kombinaci s tímto filmem dostává hudba zcela nové obrysy a kombinace písniček, filmu a kreslených scén je úžasná. Waters si to tady účtuje s celým světem a jeho vztek/smutek efektivně přenáší i na diváky. (07.09.2005)

Velmi působivé!!! Hodně emotivní příběh Pink Floyda, který si kolem sebe staví zeď, aby unikl ranám z okolního světa, každá je "another brick in the wall"... Vše dobarvují originální a revoluční animace Geralda Scarfeho. Myslím si, že lepší milostná scéna, než jsou jeho květiny, snad ani neexistuje! Vše je velmi nápadité, žádné ohrané fráze a momenty - tak se mi to líbí! (21.05.2006)