Pink Floyd: The Wall

Slovy nelze vyjádřit pocity, které mnou probíhaly při sledování tohoto skvostu. Jednoznačně nejlepší hudební film všech dob. 100% (jediný co zamrzelo bylo zkrácení písně Waiting for the Worms a vynechání písně Hey you a The Show Must Go On)...... || "All alone, or in twos. The ones who really love you walk up and down outside the wall. " (10.06.2012)

Naprosto úžasná záležitost ve vemi ohromujícím a ochromujícím zpracování. Až na pár songů byla tahle skupina přede mnou totálně utajována. Mám tedy rozhodně co doposlouchávat, protože jejich hudba je skvělá. Akorát nemohu stále pochopit proč jsem téměř ve všech animacích viděl mužskou či ženskou chloubu, okrasu, ozdobu, neštěstí, či jak to vůbec nazýváte. To je ale taková odbočka. Já prostě nevím, co tomuhle filmu vytknout. Po zhlédnutí většíny filmů mám nápady, jak by se dal každý z filmů vylepšit tak, aby byl z mého pohledu bezchybný. U tohoto filmu mě však nic nenapadá. Z toho plyne, že bezchybný asi je. Nikdy dříve by mě nenapadlo, že sled videoklipů na mě dokáže takhle zapůsobit. Vlastně ani nevím proč nedávám plný počet. 4* jsou však povinností. (14.03.2012)

Pink Floyd patří mezi mé nejoblíbenější hudební skupiny, zvláště díky emocím, které ve mě jejich hudba vyvolává. Naprosto absolutní je Final Cut, (bohužel) poslední společné album, strach doby studené války je naprosto hmatatelný. Obdobné je to s The Wall, Watersovou osobní zpovědí, ve které se dozvídáme, co cítí chlapec a později mladý úspěšný muž, jenž nepoznal otce, který je pro něj jen mlhavou autoritou a nahlas nevyřčenou touhou. Matka miluje a chrání, ale chybí jí vřelost. Strach z vlastní popularity, zbožštění. Deprese, neschopnost dát najevo cit. Zeď, do níž sami přidáváme cihly. V tomto filmu se vypravěčem stává rovnoměrně hudební i obrazová složka, která sestává jednak z hraných sekvencí (skvělé záběry například na pochodující kluky na nádraží nebo vojáky odcházející do večerního slunce), jednak z animovaných fází (Gerald Scarfe). O animované části už bylo napsáno mnoho, omezím se na konstatování, že takovou tvůrčí invenci jsem ještě neviděl. Spojení hudby a obrazu působí velice sugestivně, obě složky se dokonale doplňují. Proto toto dílo lze brát jen jako celek, poselství o důležitosti opravdových citů. (01.03.2006)

Hudba Pink Floydů mi vždycky připadala divná, jejich celovečerní film je megadivný. Zprvu mě napadlo, že Alanu Parkerovi někdo zapomněl říct, kolik minut obvykle trvá videoklip, ale ve skutečnosti žádný videoklip nepostihuje tak širokou škálu různých témat tolika různými způsoby. Je tu dětství, negativní vliv školního drillu, absence mužské opory a s tím související silná fixace na deprimovanou matku. Je tu dospívání, stála potřeba najít si schopnou ženskou. Po vystřízlivění přichází na řadu drogy a s nimi nová extra dávka bizarních halucinací. Je tu dospělost, vzpoura, revolta, touha stát se jednou cihlou velké zdi a současně jiné zdi bořit, tohle se už neobejde bez následků. Je jenom na vás, jakým způsobem budete servírované audiovizuální tornádo absorbovat. Zda-li se jim necháte unést, nebo zůstanete s čistou hlavou na pevné zemi. Mnozí to nejspíš vzdají dřív než dojde na „masomlýnek“, jiní si budou rochnit v alegorických záběrech a nechají se rozcupovat depresivní atmosférou navozenou tou „divnou“ muzikou. Nyní mám Pink Floydí hudbu rád, chápu o čem je a chápu, že to (vysvětlení) byl částečně i záměr Parkerova filmu, ačkoli Waters nad výsledkem zrovna nejásal nadšením. Zeď je psychedelická záležitost, která vám dost možná převrátí žaludek naruby a jistě vás přiměje k zamyšlení. Sice už nemá, ani nemůže mít tak silnou výpovědní hodnotu jako v době, kterou kritizuje, tedy v době svého vzniku, ale její vizuální kamufláž mě i po čtyřiadvaceti letech ohromila jako žádný „normální“ film. 100% Zajímavé komentáře: Djkoma, Superpero, Bláža, Dominicus (08.08.2006)

9 / 10 Pink Floyd: The Wall podľa mňa už ani nie je film, ale obraz - osobná a osobitá výpoveď, spleť motívov a tém, čiar a kontúr, farieb a ich odtieňov, ktoré sa rozlievajú plátnom v pomalom, snovom tempe, ako krv vytekajúca z prerezaných zápästí vyplavujúc všetko zlé a nečisté. A rovnako ako púšťanie žilou, aj sledovanie tohoto kusu umenia bolí a nemusí nám byť vždy príjemné. Kiež by tento film-nefilm nikdy nevznikol. Kiež by na to nikdy nebol dôvod... (31.10.2005)