Všichni musí být v pyžamu

F.Husák jako kontrolor nemocných. Který se nesmí rozčilovat a musí dodržovat správnou životosprávu. Jeho návštěvy u nemocných samozřejmě neprobíhají ,tak jak by si představoval. A stejně tak jeho soukromí život. A tak vzniká spousta dobrých situací. Za zmínku stojí i postava jeho otce záletníka v podání J.Kemra. Další pozapomenutelná komedie. (20.12.2007)

Hele, já ten film prostě nemám rád. To, jak Papoušek na svého antihrdinu háže jeden průšvih, nezdar, trapas, depku za druhým, a na konci dokonce naznačí, že přes křídla sbíječky před nemocnicí jeho duše odešla do nebes... Jako ano, existují takoví sralbotkové, kteří v duši mají touhu po vážné hudbě a souznění s vesmírem, ale v reálu se nedokážou zachovat jako chlapi, být sami sebou a říct rozhodné NE komukoliv, především ženským a chlastu, ale tady už mi to přišlo moc a za čarou. Za statistickou pravděpodobností. Jistě, něco si přivodil sám, spoustu věcí, ale jindy za to zase tak moc nemohl. Navíc se život skládá i z pozitivních a příjemných věcí, které tady jsou podány zase negativně... Nevím. Kemrova role mi přišla také hodně přes čáru. Panoptikum podivných „marodů“ je opět přehnané a hnané do extrému (Čepek, Heřmánek) a vlastně kromě suchého konstatování nic jiného nenabídne. Takže spíše taková přehnaná tragikomická balada, u níž je jasné, jak to skončí (haha, to snad ani ani není spoiler: rozhodně ne happy endem) a nic to moc nedá. Kromě depky a smutku. (28.06.2021)

Řehoř Maršíček je charakterní, přísný a o zdravý způsob života se snažící kontrolor. Všechny tyto vlastnosti ovšem rychle mizí, objeví-li se v jeho blízkosti alkohol či vdavekchtivá žena. Lehká komedie o pracovní politice dob minulých, v čele s vynikajícím Františkem Husákem a dalšími skvělými herci. (15.02.2013)

Pro mě osobně velice příjemné překvapení. Jak Husákova tragikomická (syn) tak Kemrova (otec) role se vážně povedla, to bez debat. Ani jsem nevěděl, no vlastně spíš netušil, že se v osmdesátých vznikl takto výtečný a kouzelný film, nebo spíše pokud se to hodí hořká-lidová komedie, v televizi neprávem opomíjená a pro někoho jako třeba pro mě do dnešního dne téměř neznámá. Film natočil režisér Papoušek (o kterém bysme v této době prohlásili) že měl to nejlepší už za sebou. Opak je pravdou. Ve své době byl Jaroslav Papoušek takový střed z vynikajícího autorského a tvůrčího tria "Papoušek-Forman-Passer". Viz. třeba geniální "Hoří má panenko" nebo opět skvělé "Lásky jedné plavovlásky" či "Černý Petr". Samá klasika..Film by si zasloužil určitě vyšší hodnocení, už jen za opravdu vynikající herecké výkony téměř všech herců, kteří byli ve své době skutečně na vrcholu svých tvůrčích sil a nebáli se vzít roli, na první pohled v komerčně ne zrovna moc úspěšném filmu. To skutečně klobouk dolů, ale i menší role-roličky byly povedené viz Marie Rosůlkové (nezapomenu na to její elegantní vykračování), dále Petra Čepka lízajícího snad nějaký med, opilého Karla Heřmánka který měl už mezi dveřmi svého bytu připravenou síťovku. Nebo také ještě na mladého a nahého milence Jana Hartla a na mou oblíbenou-ukecanou bábu Miladu Ježkovou. Navíc skoro celým filmem nás příjemně provázela Malá noční hudba, od W. A. Mozarta která se zde hodila a navíc pěkně splynula s dějem filmu. Za 4*. (27.01.2007)

Předvídatelná anekdota natočená s lhostejností k příběhu a jeho aktérům i k divákovi, snad s cílem utvrdit se (či spíše obelhat se) o nepřerušené kontinuitě vlastního režisérství. Chladná, nevidomá kamera uvádí do světa, v němž každé slovo němne ještě dřív, než je vysloveno, očekávané a prázdné, a tedy nepostřehnutelné – a stejně mizí i obraz. Děj se nevypráví, ale eviduje, jako by se rekonstruoval zločin, kterým – s nadsázkou řečeno – film sám ve skutečnosti je. Zločin proti talentu a původnímu osobitému vidění při normalizační amnézii, při níž se nešťastnému Papouškovi navracejí jen kdysi užitá slova – beze smyslu a bez původní krásy. Smutek ochočených. (10.03.2017)