Všichni musí být v pyžamu

Skvělé lidské drama o člověku nešťastném i šťastném sám v sobě.! Komedií bych to příliš nečastoval, neboť toto označení si snímek rozhodně nezaslouží, jde o částečně psychologickou hru jednoho člověka se sebou samým.. přičemž občas vnímá i své okolí, které pak skrze jeho náturu vyvolává úsměvné scénky. Jen škoda, že nám František tak předčasně odešel, pan Husák byl asi nejvýraznější hereckou persónou vedlejších filmových rolí minulého storočia.!! (28.07.2008)

Ne že bych byl nějakej echt hypochondr, ale tu a tam i u mě infarkt zaťuká na dveře... Ze stresu, z hrabání z práce – z toho věčnýho mlácení pantem při prodávání sebe sama (o nářadí a šroubech ani nemluvě :-). Proto si občas s gustem zastonám. Jako, samozřejmě. Suma sumárum za posledních mufnáct a něco let už to byly řádově stovky dní nemocenské. A ani jednou jedninkrát mi nepřišla kontrola... Takže jsem časem docela zdrznul. A tak jsem se rozhodl o nemocenské vymalovat. Přes pyžamo jsem přehodil starý zacákaný plášť a než jsem se starou štětkou (pardon) vylezl na štafle, pustil jsem si k tomu z rádia „Tri dni ma naháňali, ešče ňa nedostáááli...“ Takže jsem pak neslyšel přijít domů ženu, která přiletěla ze služební cesty o den dřív, teprve až na mě udělala „BAF!“ A už mě vezli... S infarktem, kýblem naraženým na hlavu a štětkou - s kolíkem zaraženým v krku... Ale teď už jsem z nemocnice zpátky, mám permanentku na bazén, přestal jsem kouřit (bojím se ale svádění od švagra, až zase začneme chodit na Viktorku) a na zákazníky i na ženu se furt usmívám širokým srdečným úsměvem šťastného debílka, tím širším, čím hlasitěji na mě ječí kvůli slevě nebo špatně vyžehlenému prádlu... //                                                                                                                                                                                                                      Ohledně doporučení filmu – pan Husák odvedl čistou práci, ať už na štaflích, při revizních přepadovkách nebo pod kapačkami, jsou tam dobré fórky i věci k nostalgickému pousmání, ale stejně se na tuhle přímo ze života omalovanou tragikomedii pro přeživší pamětníky už asi nikdy nepodívám. Mám totiž předsevzetí žít zdravě a to mimo jiné taky znamená vyhýbat se depresivním zážitkům... To si radši koupím (novou) štětku a místo pouštění rádia si oba zazpíváme... ;-) (21.01.2013)

Zoufale nevtipná >komedie< , zasluhující si pozornost snad jen za rozverně opilecké eskapády páně kontrolorovy... Ale on to František Husák asi zas až tak moc hrát nemusel, že... ;o] . . . Hm, tož jen za toho pana Řehořka ta druhá hvězdička, víc jich tohle vyčichlé liguéérééé nezaslouží ani při bodré nacamranosti... - - - - - (Poprvé spatřeno v pyžamu s podivem až v pozdním věku pijanském 29.7.2011 na >tv blablandoff< , hodnocení 585., komentář zde lehce posmutnělý jako devětadvacátý - 29.7.2011) (29.07.2011)

Husákův herecký koncert v poněkud podivném galymatyjáši o bloudění jednoho kardiaka, který po prodělaném infarktu hledá cestu jak dál životem. Hrdina nám v podstatě od nuly, jako kdysi v mládí. Klidné zaměstnání kontrolora neschopenek ho přivádí do roztodivných situací plných pokušení. Snaží se stranit alkoholu i žen, ne vždy to vychází. Kostrbatý příběh má slabá i silná místa, ale poselství je jasné- můžeš prohrát, ale nesmíš rezignovat. 85% (19.12.2013)

F.Husák jako kontrolor nemocných. Který se nesmí rozčilovat a musí dodržovat správnou životosprávu. Jeho návštěvy u nemocných samozřejmě neprobíhají ,tak jak by si představoval. A stejně tak jeho soukromí život. A tak vzniká spousta dobrých situací. Za zmínku stojí i postava jeho otce záletníka v podání J.Kemra. Další pozapomenutelná komedie. (20.12.2007)