Prvá krava

Arthousové tempo ma väčšinou rozčuľuje, ale tu mi sadlo ako riť na šerbeľ. Antiwestern s jednoduchou zápletkou a skvelou, špinavou atmosférou, kde romanca medzi chlapmi nie je homo, v špine a drine je nefalšovaná romantika a iskru nádeje v inak posratom živote im chcete pomôcť rozdmýchať aj napriek tomu, že viete, ako to skončí. Zaslúžene a opakovane titulované ako jeden z filmov pandemického roku, pre ktorý bol tento únik do sveta bez dejín ako stvorený. (16.02.2021)

,,Tohle je země hojnosti, to vám říkám! V této zemi vidím něco , co jsem jinde neviděl. Všude je to dotčené, ale tady je to ještě nedotčené. Víc bezejmenných míst, než si dokážete představit.  Historie sem ještě nepřišla. Je na cestě, ale tentokráte jsme tu dřív. Možná na ni budeme tentokráte připraveni. Může se psát podle našich pravidel... ''. --- Tak s takovouto představou, pravda mnohdy asi mnohem primitivnější hledalo v Americe svůj sen miliony lidí. Tento příběh se odehrává v devatenáctém století v podzimním Oregonu pod britskou správou. Území kde se náš příběh odehrává spadá pod pravomoc pevnosti velitele Factora (Toby Jones). Lesy jsou plné zbytků původních domorodách obyvatel, lovců, zlatokopů a stopařů. Jeden si nemůže být při setkání s druhým uprostřed divočiny, která je drsná sama o sobě nikdy jist ničím. Dobrosrdečný Cookie má kliku a  spřátelí se s podnikavým a světem protřelým Číňanem. Jeden umí péci a druhý má talent pro obchod. A tak spolu se pustí do nebezpečného podniku, který jim má vydělat na cestu z divokých podzimních lesů někam blíže civilizaci, kde by mohli naplno uplatnit co umí. Já tyhle koloniální záležitosti miluju. Je neskutečné v jak drsných podmínkách ti první osadníci tam žili. Tu špinaví smradlaví chlapi tam začali psát dějiny...   I když Factor bydlí ve skutečném domě a ne nějaké kůče stlučené z pken jako sotatní, i on ač má na sobě luxusní šat jej má flekatý a brodí se před domem bahnem rozmoklého Oregonu. Trochu se divím, že kravku nechali uvázanou jen tak u stromu. Severoamerické lesy, to je co se týče predátorů několik druhů medvědů, vlci, rosomáci, kojoti, pumy... Zkrátka taková stračena uvázaná u stromu tam byla jak pozvánka do cukrárny. Moc se mi líbilo to kamarádství těch dvou, kteří jakoby do tohoto světa ani nepatřili. Obzvláčtě když byly momenty a někdy i pádné aby každý jendal sám za sebe. First Cow bych přirovnal k Deadmanovi. Pomalostí, způsobem vyprávění i závěrem, který chtě nechtě začnete tušit. Tohle bylo skvělé a dávám za 5 koblížků potřených medem! Ty jo umíte si představit co to tam muselo bejt? Když ti chlapi zvyklí jen na opečené veverky, vařené fazole a ryby sem tam s nějkou plackou najednou okusili dozlatova osmažený nadýchaný sladký koblížek? To musel být pro chuťové pohárky naprostý šok. Atomovka v hubě! :-). A přitom koblížky jsou opravdu na přípravu tak jednoduché! * * * * * (12.06.2022)

Film oproštěný od šumů vizuálních, zvukových, dějových i významových tak precizně, že se z něj stává spíše dlouhý obraz, namalovaný na ploše dvou hodin, v němž každá jednotlivina (kapradí, sběr hub, bláto, díra v botě, pánev, pronesená věta, setkání) je generickou součástí zcela prosté výpovědi jak o krutém, lhostejném a nehostinném světě, tak o křehkém, nepravděpodobném, leč absolutním přátelství dvou slaboučkých lidských bytostí v něm. *~ (09.06.2021)

Uhrančivá meditace, jako kdyby se tvorba Cormaca McCarthyho obalila nežností a zlo bylo ještě daleko za obzorem. Nádherně zahrané (subtilní Ewen Bremner a konstantní samomluvou obtěžkaný Orion Lee), skvělý soundtrack Williama Tylera (Tompkins Square Records) a režijně je to hodně daleko. Četl jsem v různých komentářích na Reichardtiny filmy NIGHT MOVES a CERTAIN WOMEN názor, že to s její tvorbou jde z kopce. FIRST COW doufám pochybovačné hlasy přesvědčí o opaku. (18.08.2020)

Jsem krůček od toho dát plný počet, protože k tomu filmu cítit velké sympatie. Velmi vtahující zážitek, a to přesto, kolikrát si člověk v kusých momentech řekne, že z toho až moc čouhá záměr. Jsem docela překvapený, že jde o film zkušené režisérky (od které jsem navíc už i něco viděl, jen jsem si její jméno nepamatoval), protože jsem chtěl napsat, že výsledek postrádá finesu a každé jeho kvalitě chybí jeden jediný krůček k dokonalosti, přičemž ten potenciál je hodně cítit - čekal bych takový dojem u nějakého debutu. Přese všechno jsem měl na konci pocit, že opouštím lidi, které mám rád - pocit, jaký u filmů v dospělosti nezažívám často. (04.07.2021)