Jake a Tlsťoch

Tomuhle jsme na chuť nikdy nepřišel, přestože jsem v době devadesátých let a s nimi spojeném boomu všeho amerického vyrůstal. Nejvíc mi vadí ten Jake. Nevím, teplej nejsem a ženskou duši neznám, ale jak se tenhle chlap mohl někomu líbit... upocenej chlupatej slizoun, kterej, na rozdíl od třeba Nicka Slaughtera, kterej byl podobně chlupatej, měl charisma asi jak chcíplá veverka, vždycky to byl takovej vážnej dement, nic odlehčenýho, jako ostatně celej seriál, kde bylo vtipný jen to, jak si lidi pletli Tlusťocha s tím jeho čoklem. Za mě to je příšernej nudnej kýč, ničím zajímavej, dokonce ani tou nostalgií. Hvězda ze soucitu. (19.07.2023)

Průměrný americký seriál. Pamatuji si, že se žádné zajímavé a napínavé příběhy nekonaly. Státní návladní a jeho vyšetřovatel přijdou všemu na kloub, ale čím více dílů, tím větší stereotyp. Patřilo to ale do své doby a pochybuji, že kdo počátkem devadesátých let čučel na televizi, že by to neznal. Hlavně Jaka Stylese v klasických plísňových riflích. (19.10.2015)

Docela jsem tenhle seriál brala, koukala jsem na to vždycky po škole a tehdy na základce byl rozhodně lepší Jake a Tlusťoch, než domácí úkoly. Jakeovi to "ohromně seklo" v těch jeho plísňákách, které s ním prošly snad celý seriál :), postupem času mu ten jeho soustředěný škleb už zůstal natrvalo, stejně jako Tlusťoch už raději nevstával z křesla v kanceláři nebo ze židle u soudu. Asi toho na ně bylo moc. (09.07.2009)

Jake a tlusťoch je jeden z těch průměrných seriálů osmdesátých a devadesátých let. V první sérii tvůrci využili do mrtě jeden a tentýž motiv. Někdo spáchal vraždu, zároveň byl ale domnělou obětí nebo příbuzným a teprve po instinktu Jake nebo tlusťocha se pozornost obrací na pachatele. Nachystají past a ta sklapne. Vrah je navíc většinou vážený občan, zbohatlík nebo elita města. Jake si často hraje na herce a předvádí někoho jiného. Když už to diváky maximálně otravovalo, zajeli si na Hawaii. Tam se zase řešili organizované skupiny a drogy. Druhá a třetí série tak byla podstatně zajímavější. K těm všem motivům z první série jsem zapomněl dodat ještě krásné ženské. Jake tak začal svůj šarm na tu dobu zjevně oblíbeného chlapa využívat ještě víc, protože v polo odhalené košili před ním padaly na kolena prakticky všechny. Čtvrtá a pátá série se pak vrátila do starých kolejí. Tvůrci se snažili maximálně míchat různými nápady na epizody. Ale lze konstatovat, že v první řadě tlusťoch v páté řadě už skoro nechodil a přibyla hůlka. Jeho pes se objevoval zpočátku, pak už jen sporadicky, takže i ten jediný úsměvný moment úplně zmizel. V páté sérii už si postupně hlavní hrdinové jeden po druhém berou dovolenou a objevují se dohromady jen málo. A ještě jedna věc se od čtyřky a pětky opakuje: každý druhý obviněný nebo oběť byl příbuzný, kamarád nebo alespoň známý jednoho ze tří hlavních hrdinů. Jake a tlusťoch je jeden z posledních osmdesátkových seriálů a je to vidět. Na všem. Úvodní hudba, oblečení, příšerný dabing kopírující i mlaskání a olizování jazyka. Jake navíc ani náhodou nebyl prototypem skvělého policajta, jak bych čekal. Byl to měkejš. Těžko čekat, že by z něj mohl být MacGyver nebo Walker. Ale neporadí si ani s mladistvýma týpkama, kteří evidentně porušují zákon. A co udělá on? Nic. Ve rvačce taky zrovna nedominuje. Chápu, v devadesátých letech opojených nově nabytou svobodou a demokracií to diváky zajímalo, protože to byl americký seriál úplně jiný než na jaký byli diváci zvyklí. A kupodivu seriál vydržel i v odpoledním vysílán TV Prima v konkurenci mnohem oblíbenějších seriálů - pro důchodce zkrátka věčně upravený, svalnatý hezoun asi stále funguje. Ale jinak z dnešního pohledu působí seriál dost úsměvně. I v podivných osmdesátých letech v USA byly natočeny mnohem lepší seriály. (17.05.2020)

Kdyby mi bylo osmdesát, nesloužil mi až tak zcela zrak a sluch, asi bych neměla mnoho jiných šancí, jak se pobavit, než koukáním na televizi. A když v ní běží hovadiny, musela bych se holt dívat na hovadiny. A jelikož by mi dopřály kýženou chvilku zábavy, asi bych je i měla ráda. Zatím mi není osmdesát, byť se na ty roky mnohdy cítím, takže nemusím chválit americké kriminálky. Ale připouštím, že pes je sympaťák. (26.11.2011)