Psie srdce

Zcela nesmyslný, chaotický film slepený z části ze záběrů psa, které jsou však nudné. Podobně je tomu i u prokládaných záběrů ohledně prolamování do soukromí. Komentář k záběrům střídají neuspořádané vzpomínky ze života. Celý film postrádá i jen náznak souvislejšího děje, jeho vyznění je naprosto nejasné a mnohé záběry jsou nesnesitelné. Celkově se jedná o nepříjemný zážitek. (03.03.2017)

Hodně rozporuplný dojmy. Prvních 15-20 minut zaujalo poměrně silně, pak se aspoň pro mě film až moc rozdrobil a výslednej dojem poměrně sklouznul (jak zmínil LeoH, pofilmová "přednáška" Laurie v Arše tomu fakt nepomohla, spíš mě přes pár zajímavejch momentů k smrti unudila). Ač je LA velmi talentovaná multiumělkyně, doporučuju hlavně její desky - ať už slavnej debut Big Science, výbornej návrat Homeland (2010) nebo něco mezi tim - neb hudebně dokáže Laurie fascinovat pořád. (31.08.2016)

Nemám rád asociační filmy, protože i když v sobě mají myšlenku - nebo ji mít mohou - to, jak jsou podány, mi prostě vadí natolik, že ze samotného filmu vlastně nemám žádný pořádný zážitek, protože mě nebaví jej sledovat. Navíc si nejsem jistý, jestli tady vlastně nejsou ty asociace trochu samoúčelné. Minimálně místy vyznívají divně. (02.04.2017)

Internet je film! Kastrace východoevropské filosofie do jednovětých pouček, záběry na děti a přírodu přes všemožné primitivní filtry, volné asociace, bez jakéhokoli kontextu diktované trivias vyčtené odněkud z "20 věcí, které jste nevěděli o světě kolem nás", dokonce tam jsou i mobilní videa psa hrajícího na klavír. Přesně takhle si představuju FB zeď zbohatlické ženy v domácnosti kdesi na předměstí poté, co jí odešly dospělé děti z domu. Ještě je celý ten monolog vyprávěný ve strašidelně afektovaném módu Štěpánky Haničincový. Jsem dost přesvědčen, že kdyby mě někdo posadil do kavárny naproti Laurie Anderson, do pěti minut si přehryžu zápěstí nudou. (26.12.2016)

Ta wtf scéna na začátku jako by varovala "diváku, tohle nebude normální film, dobře si rozmysli, jestli se na to chceš dívat", a ono jo. K žádným úchylárnám nedojde, i když ten styl, jakým je tenhle film natočen, bude hodně lidí nudit a otravovat. Jenže mě překvapivě většinu svého času bavil a připadal mi i celkem zajímavý. Celé to je o smiřování se se smrtí, který tady Andreson popisuje hlavně u svého psa. Občas to míchá dost témat najednou, třeba zážitky psa Andresonové a 11.září 2001, ale překvapivě tak, že to do sebe nějak tématicky zapadlo. Na mě osobně je ten film moc buddhistický (a já mu moc neholduji) a na konci už nudný, ale něco do sebe rozhodně má a celkem se mi i líbil. Silné 3* (05.10.2019)