Indignation

Ja som ostal strašne z filmu sklamaný. Je to už druhá filmová adaptácia príbehu Philipa Rotha, ktorú som videl. Prvá bola The Humbling. A hoci mám pocit, že príbeh Al Pacina a Grety Gerwig tam bol nudný, aspoň dospel k skvelému finále a boli tam relatívne okey postavy. "Indignation" na druhej strane je podľa mňa film neskutočne bez života, bez akejkoľvek chuti, pointy, a hlavne ani jedna momentka, kde máme prežívať emócie nefunguje. Prečo? Lebo vo filme nemáme vôbec čas na to spoznať postavy a ich vzťahy medzi sebou. A nikto tu nie je dostatočne zaujímavý na to, aby som mohol povedať, že ma zaujali. Možno s výnimkou Olivie, ktorá je okey. Ostatní mi boli úplne ukradnutí. Mnohé scénky podľa mňa trvajú zbytočne veľmi dlho a nevedú dokopy nikam. Celý čas to človek sleduje a vôbec nevieme kam to pôjde, no výsledne to nejde nikam a človeka to len nudí. Alebo by som mal povedať - mňa to nudí. A takto pôsobí celý film. Sú tu zaujímavé scénky, no potom sa z nich nič nevyťaží, alebo nikam nesmerujú. A pre mňa je to dosť problém. Čo ale pochválim je fakt, že film vyzerá dobre, herci sú okey a je tu sem tam momentka, ktorá funguje. Ale je toho málo na to, aby som povedal, že ma film dostal. Možno mám problém s Philipom Rothom, no tak ako "The Humbling," ani tento film ma nevzal. Uvidíme, či ma konečne dostane s jeho nasledujúcim American Pastoral. Hodnotenie: D+ (02.12.2016)

Indignation mě zasáhl naprosto nečekaně jako blesk z čistého nebe. Film, od kterého jsem po přečtené synopsi a zhlédnutém traileru očekával hodně, předčil daleko již tak má vysoká očekávání. Vysoce inteligentní snímek, který na první dobrou uchvátí svými dialogy, postavenými na základních technikách účinné argumentace, a argumentačních faulech na straně druhé. Indignation, pohrávající si s prvkem kauzálního determinismu, nabízí pohled do doby Korejské války, kdy bylo pro mladé nejlepším způsobem vyhnutí se vojenské službě studium. Pomyslné "válce" a nebezpečí však mimořádně inteligentní jedinec neunikne ani ve škole. Co teď? Indignation pojí prvky Osudového doteku, Fontány, Zápisníku jedné lásky, Requiemu za sen a Prci, prci, prciček v jeden 110 minut dlouhý film s velmi obdobnou emoční náloží. Výjimečnost snímku podtrhuje nejen skvělý adaptovaný scénář režiséra Jamese Schamuse na motivy stejnojmenného románu Philipa Rotha, ale i výkony hlavních protagonistů, Logana Lermana, který mi silně připomínal Shiu LaBeoufa v nejlepších letech a Sarah Gadonové, která podává neméně kvalitní výkon jako ve Villeneuvově Nepřítelovi. Indignation vstupuje do mého TOP 10. Tleskám a doporučuji. 👌 (07.04.2021) (09.04.2021)

Snímek o jednom chlapci v jedné těžké době, který si neuměl poradit se svými rodiči a vlastně nakonec ani pořádně se svým životem, což nakonec vedlo k tomu, co udělal asi v poslední minutě filmu, která mi přišla jako hodně zkratkovitá a nenaplňující. Herecky dobré, historicky zajímavě zasazené, ale tak nějak střídmé. (01.11.2016)

Jsem z toho trošku rozpačitá. Určitě to je silný příběh, se spoustou myšlenek , zajímavých postav a se skvělým obsazením. Moc jsem ale nepochopila scénář. Film mi přišel hodně nasekaný na jednotlivé scény, které byly někdy hodně hodně dlouhé, více jako divadelní hra než jako film a plné dlouhých dialogů. Možná by nebylo na škodu si před shlédnutím přečíst knihu, aby měl člověk trochu více souvislostí. (29.07.2017)

Jeden z príkladov, kde mi forma sadla ďaleko viac ako samotný obsah. Ten mal síce myšlienku, no tá nebola rozvinutá do niečoho zmysluplnejšieho a zaujímavejšieho - také obyčajné veci ako napr. problém so slobodou vierovyznania, "uväznenie" v starých skostnatených tradíciách.... Možno až na jednu výnimku - ten rozhovor s riaditeľom školy bol parádny. Našťastie to bolo podané formou, ktorá ma zaujala - zvláštna, hypnotická atmosféra. Slabší nadpriemer. 70/100 (05.09.2018)