Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Volanie divočiny rozpráva príbeh Bucka, psa hýčkaného svojim pánom i jeho rodinou. Jeho život sa však celkom zmení vo chvíli, keď je zo svojho domova v Kalifornii unesený obchodníkmi so psami, ktorí ho predajú do mrazivej divočiny kanadského Yukonu počas vrcholiacej zlatej horúčky na Klondiku. Tu je svojimi novými pánmi nútený v psom záprahu ťahať hlbokým snehom ťažké sane. Vďaka svojej nezlomnej vôli dokáže Buck v týchto drsných podmienkach prežiť. Našťastie sa mu nakoniec podarí ujsť a nájsť nového priateľa, samotárskeho dobrodruha Johna Thorntona (Harrison Ford). Po jeho boku zistí, že vďaka svojim prirodzeným inštinktom dokáže v nehostinnej divočine nielen prežiť, ale dokonca v tomto novom a slobodnom živote nachádza aj potešenie. (Cinemart SK)

(viac)

Videá (1)

Trailer 1

Recenzie (291)

Spiker01 

všetky recenzie používateľa

O problémech s digitálními zvířaty jsem se vyjádřil zde a u Volání divočiny je to úplně stejná písnička. Taktéž nesmyslně drahý film s divně digitálními zvířaty, který studiu prodělal bačkory, tentokráte Disneymu a dalšímu smolnému pohrobku Foxů. V tom nejzásadnějším se však od Dolittla liší a to tím, že se jedná o dobrý dobrodružný film, který má duši a nejednou jsem si v závěrečné půlhodince vzpomněl na Tanec s vlky. Harrison Ford tu zase jednou nevypadá nasraně a přinejmenším o deset let mladší (jako zdatný šedesátník), příště snad bude mít větší štěstí, co se týče neznačkových filmů. Čekal jsem průměr a proto mě neúspěch filmu z tohoto pohledu citelně mrzí, na druhou stranu to nenalákalo do kina ani mě. Třeba ještě bude šance po znovuotevření kin...7,5/10 ()

marhoul 

všetky recenzie používateľa

Nějaký blázen mi dal v sedmi letech knížku Volání divočiny, nejspíš Ježíšek, aniž by si zodpovědní ráčili všimnout, že jde o příběh veskrze krutý, pro slabikující děcko nevhodný. Trestuhodně mě tehdy výchovně zanedbali a tak jsem si odžila svoje už někdy kolem Štěpána a do Silvestra jsem propadla situační depresi nadobro. Žádné bobování za barákem v Hrabůvce, žádné vysedávání u telky s tácem cukroví, prostě depka a pod každým křídlem jeden milovaný pes uchopený v kravatě. Pejskařem jsem od juniorských let, ale normálním. Pro mé vrstevníky s docela racionálním žebříčkem hodnot. Jack London patří k mým nejoblíbenějším autorům díky Tulákovi ke hvězdám. Stále doufám, že to někdo důkladně natočí, protože při dnešních CGI možnostech by to snad už technicky šlo, otázkou zůstává rovina filosofická. Každopádně zatím se musím spokojit s Londonovými příběhy zlatokopeckými. Sice jdu do čtyř hvězdiček, ale zodpovědně lze Volání divočiny vytknout mnohé. Předně pokulhávající animace, o hodně slabší než Lví král nebo Kniha džunglí a to zamrzí. Využití digitálních psů mi nevadilo v nejmenším, s reálnými to natočit nelze, nižší kvalita animace film ale zbytečně sráží. Více mě však mrzelo zjemnění celého příběhu, kdy se poředil Londonův syrový destilát na hodně slabou limonádu, která je sice vhodná pro celou rodinu na nedělní odpoledne, ovšem ze koncentrované předlohy toho mnoho nezbylo. Harrison Ford fajn, Omar Sy byl taky příjemným kontrastem zasněženým pláním, pokud se neupínáme ke knize, pohodový odpočinkový filmík ke kávičce. Dále následuje má oblíbená litanie na účet dnešní degenerující části společnosti, která se vzájemně utvrzuje a poplácává po ramenech stran kdejakého trendy nesmyslu a v naivní víře ve finále očekává lepší zítřky, na které ovšem nedojde, jelikož cesta do pekla bývá dlážděna těmi nejlepšími úmysly. Proto: To se už nesmí ani říct, že psi umřeli? A proč? Vymaštění ultralevicoví ochránci zvířat, kteří mají pejska a kočičku v žebříčku hodnot výše než kupříkladu dítě, si nepřejí, aby mladý divák nečelil takovéto informaci nebo ještě v žádné appce či na internetu ani oni sami nezjistili, že tažní psi na Aljašce umírali ve velkém? Tímto dávám ve známost, že každý pejsek jednou umře. Každý. A tak, jako v těch časech neměl valnou cenu život lidský, tím tuplem neměl cenu život psí. Až na pár výjimek střihu Jacka Londona. Dále, zlatokopové a další dobrodruzi přežívali na Aljašce v kožešinách ze zvířat, neboť nic člověka nedokázalo zahřát lépe než-li opravdový kožich. Své o tom vědí také třeba v Rusku, ve Skandinávii atd., čili na ohoz jednoho dobrodruha padlo nemálo lištiček, králíčků, pejsků, medvídků nebo mývalů. Ano, normálně je zastřelili, stáhli z kůže a ušili si oděv. Tak to bylo, milé děti. Račte si povšimnout, že v tomto snímku byly kostýmy prudce korektní, po liščím chvostu na klobouku ani památky, snad aby někoho nenapadlo takovou parádu žádat nebo spíš, aby tvůrci nemuseli čelit výkřikům všelijakých znuděných buřičů, kteří zrovna slezli z rypadla, ale mlčet rozhodně nechtějí. K dalším faktickým zlatokopeckým reáliím: taky maso se jedlo. Normální maso. Nakládalo se buď do soli, aby vydrželo v teplejších měsících nebo se nechalo zmrznout. Nebo se hodilo nad oheň, jakmile se ulovilo. Ano, správně. Zvířátka se lovila pro maso. Nejen bažant nebo rybička. Koření a sůl měli cenu zlata. Čili pokud je vůle cosi se k tehdejšímu způsobu života dozvědět, šup do knihovny nebo knihkupectví a urychleně zakoupit knihu, než ji nějaký moudrý vizionář označí za plnou problémů, které je v současnosti třeba potichu uklidit a tvářit se, že svět byl načechraný, vyvoňaný, cituplný a ohleduplný polštářek od věku věků, lidé byli k sobě i k jiným tvorům něžnost sama už od dob vodní opice, stravovali se výhradně vzduchem omaštěným větrem a zrním bez duše, které ale muselo v naprostém bezvětří souhlasně kývnout, než bylo v raw verzi spaseno. Což by se vlastně dalo napadnout, neboť svůj názor neztvrdilo podpisem. Takže já bych si ještě dovolila v závěru promluvit k některým, ne úplně rozhodnutým či nevyhraněným potenciálním zachráncům dalších generací, že existuje zajímavá disciplína, která se nazývá věda. V té lze objevit spousty informací (ano, nejen na internetu se člověk dozví vše), a kupříkladu (ačkoli si to aktuálně někteří pozérští mudrcové hlasitě nemyslí), bez takového histidinu, izoleucinu, leucinu, lysinu, methioninu, tyrosinu, fenylalaninu, treoninu, tryptofanu a valinu (ne, nejsou to jména postav ze GoT), by se nevyvinul člověk ani neandrtálský natož myslící, mluvící homo sapiens sapiens. Zarazí, že části populace je zatěžko dát si dvě a dvě dohromady a uvědomit si, že neandrtálci byli současníky předchůdce člověka dnešního třeba před cca 130 tisíci lety. Říkám si, že i ne příliš bystrému by mohlo docvaknout, jaký kus cesty od té doby člověk ve vývoji urazil a čím vším to asi tak bude? Že by klíčky? Osobně bych spíše vsadila na esenciální aminokyseliny, no ale hádej se s někým. Kdo chce kam… Za mě, dám-li ruku na srdce, můžu hodit do placu výsledek své soukromé, dosud veřejně nepublikované, ale letité a poctivě prakticky ověřené studie, kdy mi vychází se stoprocentní jistotou, že i sváteční masožravec má násobně výraznější smysl pro humor, sex appeal i výkonnost než unylý, hipsterský bledulák s hlavou plnou progresívních nápadů, avokádovým laté v rachitické ručičce a humusem mezi zuby. Ale psssst. Aby se jejich veganské maminky nebo krutopřísné šéfky vztahů nabitých prudkou filosofií, jógou a meditací, nerozčertily. Vlastně těžko říct, po čem ty dnešní slečny asi jdou. :)))) U nás k obědu dnes: čerstvě poražený býček z domácího chovu (na zelených pastvinách horských) na čerstvých hříbcích a smetaně, a k tomu domácí knedlík. Z normálního vajíčka a z normální mouky. Kafe- turek klasika, dva cukry (bílý- normální), cigáro, doutník, nějaký ten panák, pochopitelně pořádný sex, protože to je taková dobrá, zdravá zábava. Celkově fajn neděle. () (menej) (viac)

Reklama

Stanislaus 

všetky recenzie používateľa

Byl jednou jeden bodrý pes jménem Buck, jenž byl jakýmsi morálním kompasem pro své páníčky a členy smečky, přičemž se snažil najít své místo v přírodním řádu, které by mu nejvíc vyhovovalo. Volání divočiny upoutá diváka zejména pěknými přírodními lokacemi a účastí Harrisona Forda, kterému role Johna vážně seděla. Příběhově nemá film moc čím překvapit, a to i člověka, který nečetl předlohu (jako například já). Avšak nejvíce rušivým elementem byla animace zvířat, která místy působila až příliš uměle a nevěrohodně - člověk je přece jen po Pí a jeho život či Knize džunglí zvyklý na jistou míry kvality. Film uteče v kině jako divoká voda, zároveň se však po projekci rychle vypaří z podvědomí, protože nenabízí žádnou silnou a vyloženě zapamatovatelnou scénu, což je škoda. ()

kjakob 

všetky recenzie používateľa

Tohle se moc nepovedlo. Zjednodušení Londonově klasice neprospělo. Celé to má zachránit Harrison Ford, ale nemá prostor ani čas, protože jeho postava se na plátno dostane někde v půlce filmu. Jako by první a druhá část filmu k sobě ani nepatřily a vyprávěli odlišné příběhy. Přitom druhá polovina filmu měla potenciál to ještě zachránit. Technická stránka je to jediné, co vám zůstane po shlédnutí v hlavě, naprosto nevyužitý potenciál předlohy. ()

BMW12 

všetky recenzie používateľa

Velmi hezký, ale místy i smutný příběh psa Bucka z prostředí Aljašky. Buck měl několik pánů, ale opravdu šťastný byl jen u Perraula (Omar Sy) a Johna (Harrison Ford). Buck se dokonale proměnil z lidského psa na vůdce vlčí smečky, zároveň si však zachoval pozitivní člověčí vlastnosti. Bylo znát, že pes je udělán digitálně, ale nevadilo to. Za mě opravdu krásný, ale i smutný film. ()

Galéria (144)

Zaujímavosti (6)

  • V momentě, kdy John (Harrison Ford) pije whisky, má v čase 58:15 ještě čtvrtku skleničky. Poté v čase 58:23 je vidět, že sklenička je úplně prázdná. (mary800)
  • Film byl natočen podle stejnojmenné knihy od Jacka Londona, která vyšla v roce 1903. (SONY_)
  • V knize Bucka koupili dva muži, Perrault a Francois. Ve filmu se z Francois stává Francoise, žena. (MTHRFCKR)

Súvisiace novinky

Smrtonosná past nebude, Disney šlape na brzdu

Smrtonosná past nebude, Disney šlape na brzdu

12.08.2019

Mohli jsme to předpokládat, teprve minulý týden se to však stalo oficiální. Po propadácích typu X-Men: Dark Phoenix se studio Disney rozhodlo zaříznout drtivou většinu chystaných snímků od studia… (viac)

Reklama

Reklama