Tiché miesto: Časť II

Byl jsem v kině na dvouprogramu první a druhé části Tichého místa. Pokud někdo za ten tři a čtvrt rok zapomněl, tak kino - míní-li se tím multiplex - je to místo, kde si lidi povídají a jedí popcorn při filmu, který staví svou emocionální působivost na tichu, a sundávají si boty a dávají si nohy na sedačky těsně vedle vás. Co se týče děl samotných, premiérová dvojka se má k jedničce stejně, jako se má druhý Jurský park s podtitulem Ztracený svět k prvnímu Jurskému parku. To znamená, že pokračování je filmařsky mnohem důmyslnější, přičemž tuto svou promyšlenost na úrovni postupů dává více najevo, ale ve srovnání s předchozím dílem právě kvůli soustřední se na izolované bloky/způsoby návazností mezi nimi jednak nefunguje moc jako celek, jednak ani téma film nijak náležitě nezastřešuje._____ Druhá část má výborné celé pasáže: zejména prolog, v rámci kterého se proměňuje zvuková perspektiva odvisle od přepínání mezi hledisky postav, či všechny montáže spojující prostřednictvím tu křížového, tam paralelního střihu několik postupně gradovaných dění. Má skvostné nápady: zejména několik vyhrocených scén inscenovaných konvencím navzdory jako tiché, bez doprovodné hudby a zvukových efektů prostředí, či způsob propojování jednotlivých linií pomocí zvuku a vizuálně podobných prvků mezi záběry. Nemá ale oproti první části sjednocující téma rodinného traumatu, vyrovnávání se s ním a otázku rodičovství. Svým prologem ustanoví téma spojení rozdělené rodiny, ale vzhledem k plánovaným dalším dílům a různým rozšířením toto není nikterak uspokojivě rozřešeno, spojení oddělených postav a linií spočívá pouze v provázání pomocí zvuku._____ Na to, abych Tiché místo vnímal jako sebeuvědomělou hru s konvencemi, vyprávěním, žánrem i různými tradicemi (a tudíž mi nevadila nekoherentnost, tematická rozplizlost a fakt tupá žánrová klišé a brakování visících příčin), tomu chybí závěrečná čtvrthodina druhého Jurského parku, ve které se Tyranosaurus a s ním i tvůrci definitivně utrhnou ze řetězu. Krasinski může sebevíc odkazovat ke Spielbergovi (především Čelistem, Jurskému parku a Válce světů), ale cinefilové by říkali, že Spielberg, jó Spielberg je někde jinde. (11.06.2021)

Skoro stejně jednoduché a přímočaré, jen s výživnějšími a více over-the-top momenty, které jedničce povětšinou chyběly a nebo se nesly v trochu jiném, více komorním duchu. Některé věci jsou zajímavě vyobrazené (ostrov, přístavní vyvrhlové), ale trestuhodně opomenuté je jakékoliv vysvětlení "kde, jak, proč". Stejně tak se vlastně nedozvíme nic o emzácích. Je to zase jenom survival s rodinnými hodnotami. Avšak velmi suverénně natočené s několika senzačními kamerovými prostocviky bez střihu, které to přece jen strhávají směrem vzhůru. (07.07.2021)

No, ten pocit novosti je pryč a zbývá docela tradiční postapokalyptický horror, který ale popravdě už není tolik děsivý. Krasinski tu trochu chybí, Murphy ho nenahradí, jeho postava není ani tak zajímavá, ani sympatická. Emily a mimčo jsou tu většinu času do počtu. Film je hlavně o dvou starších dětech, které se v druhém díle konečně naučí bojovat samy za sebe. Stačí to? Mě ne. Třetí díl by to opravdu chtělo něčím novým opepřit. (09.07.2021)

První Tiché místo mám moc rád a byl to pro mě jeden z nejlepších filmů roku 2018. I přes otevřenější konec jsem pokračování nečekal, ale jsem za něj rád. Druhé Tiché místo už nedokáže překvapit tak, jako tomu bylo minule a zpracovává již viděné, ve větší formě. Naštěstí to vůbec nevadí, protože po technické stránce je film bezchybný, opět řádně napíná (přestože zde chybí podobně strhující scéna jako byl porod v prvním díle) i straší. Navíc se zaměřuje na mladší postavy a vydává se do nových prostředí, takže se nedá říct, že by to byl stejný film jen větší. Ale třetí díl určitě nechci, protože zde bylo vše na 100% vyčerpáno. (26.06.2021)

"Pidlooká, ušatá, sympaticky zubatá... Kdo si prdne, toho slupne, držet hubu je teď nutné!" První část tísnivá i děsivá, tu bych nepřežil. V noci hlasitě chrápu, při jídle děsně mlaskám a při sexu funím o sto péro. Tiché místo 2 bych dal na pohodu. V jedničce stačilo si jen uprdnout a během pár vteřin už se ze všech stran řítily dva tucty hladových příšer, ve dvojce už to ušatozubatci měli na háku. Maminka hrdinka se synáčkem nerdem, pidlouchou dceruškou a s ukňouranou vetřelčí svačinkou v zavinovačce, ti všichni oroštovali volume na max. Dupali jako sloni, řvali jako na lesy (viz hnáta v železech) a ze zbraní imrvére stříleli, jak u Verdunu. Až po půlhodině se vždy přiloudala jedna jediná příšera, otrávená a nevrlá, že ji kraválem vytáhli z brlohu. Hřebičkem do mé divácké rakve bylo jachtaření. Takže: zkonstruovat kosmické koráby a proletět k nám stovky světelných let, to mimozemšťané umí. Aby pak víc jak rok seděli u vody na chlupatých ufoprdelích a marně slintali nad lidským masíčkem na ostrově, kam přece nemůžou, protože neumí plavat! A co použít nějaké to příruční vznášedlo z jejich raketoplánů nebo nedejbože nějakou jachtu v přístavu? Rok je to nenapadlo. Dokud na jednu loďku příšera omylem nespadla :-)). Holt uši jako slon, zubů plnou hubu, ale v hlavě vymeteno, IQ ušaté tykve. (19.06.2021)