Do plaviek!

Nevím, zda jde o vědomou nebo dokonce přiznanou inspiraci známým britskýmí snímkem Do naha!, ale ti, kteří britskou komedii viděli, si záhy uvědomí značnou podobnost v zápletce. Právě ve srovnání obou snímků se ovšem odhalí slabiny francouzského přístupu k látce. Britové natočili vtipnou komedii, která vyznívá i realističtěji, nemusí si pomáhat berličkami a je tam mnohem výraznější sociální rozměr. Francouzi to výrazně tlačí do komediální polohy, ale ta snaha se míjí účinkem. Místy to připomíná boxera se slušnou technikou a fyzičkou, který ale boxuje se zavřenýma očima. Pokud někde film funguje, je to spíš ve vážnějších polohách. Lellouche jako by nedokázal najít správnou polohu a neumí si vyjasnit, co vlastně točí. Snímku navíc výrazně škodí přepálený happyend. Je to škoda, protože se v Utop se, nebo plav sešla skupina výrazných tváří francouzské a belgické kinematografie. Celkový dojem: 45 %. (24.08.2020)

Tvůrci si měli nejdřív rozmyslet, co chtějí natočit. Crazy komedii, kde vozíčkářka mlátí bandu loserů klackem? Nebo studií lidí středního věku, kteří nejsou šťastni a neví, jak to změnit? "Do naha!" byl mnohem uvěřitelnější, lidštější a (hlavně) vtipnější film. Sorry. Je to strašné dlouhé, humoru je na ten čas málo a jako celek to nesedí dohromady... (05.01.2019)

Podobným francouzským komediím většinou podlehnu, ale tohle už jsem tvůrcům nesežral. Neříkám, že to nemá fajn místa, ale jako celek to nedrží pohromadě ani trochu. Aneb udělejme ze všech postav psychicky labilní jedince / smolaře / podivíny / handicapované - a ještě se veškerým těm problémům povrchně vysmějme. Přesně na tomhle principu to bylo založený a to mě nějak nebavilo - opravdu dobrý humor se podle mě tvoří jinak. A o tom, že je to celé nereálné, do extrému hnané a stopáž 122 minut je totálně nesoudná, už radši pomlčím. Čekal jsem opravdu mnohem lepší kvalitu a větší zábavu. (02.01.2019)

Banda tlusťochů a zoufalců, kteří mají ve velké většině životy totálně na hovno se rozhodnou pod vedením přísné trenérky, že vyhrají MS mužských akvabel. Když je člověk viděl řekl si, to nemohou vyhrát (už jen díky jejich postavám), ale vše končí celkem radostně a tahle výhra jim dala naději do jejich skutečných životů, aby s nimi něco udělali. Nejvíce se mi líbila hláška na konci "snili o tom, že jsou národními hrdiny. S největší pravděpodobností se nikdy nedočkají pořádného uznání. A je nepravděpodobné, že se stanou inspirací pro ostatní, s jedinou výjimkou. Jedna věc je teď jistá a i ten největší skeptik ji nemůže zpochybnit... Pokud po něčem opravdu toužíte, podaří se vám dát váleček do čtvercové díry. A naopak." Až na nudný začátek a deprese všech se to celkem rozjelo a zaslouží si to - 65% (21.04.2019)

Outsideri vlastných životov idú prekonať samých seba, aby získali svoju sebaúctu a uznanie. Muži v tomto príbehu príjemným a ľudským spôsobom hľadajú cestu k sebe a svojim blízkym a treba priznať, že ako spojovací prvok mužských akvabel je viac ako vydarený. Snímok má hudobný osemdesiatkový feeling, dobrý humor a citlivý prístup k problémom. (17.03.2019)