Johankino tajomstvo

"Bele bele, ať se to všechno mele...". Řekly si nepochybně scenáristky, naházely do hrnce jedné z letošních premiérových pohádek všechna možná témata a dochutily neskutečně absurdním kýčem. Juraj Nvota poté servíruje mastný pohádkový fast food, který se hodí tak maximálně na nedělní ráno na Déčku pro malé předškoláky. Dokoukal jsem jen díky krátké stopáži, dvěma krásným slečnám a Emílii, kterou jsem ovšem chvílemi opravdu litoval. (28.12.2015)

Hvězda za hudbu, která v lyričtějších momentech občas zněla trochu jako Popol Vuh (!) z Herzogova dokumentu o skokanovi Steinerovi :)) Nebo jsem si to jenom namlouval, aby ten film byl alespoň nějakou drobností zajímavý. Jinak se objevuje poněkud klasicky místní kocourkovský paradox - v Epsteinově "české" pohádce Svatojánský věneček půlka osazenstva mluví poloitalskou a poloněmeckou hatmatilkou a ČT vůbec nezajímá, že jejich plácání není rozumět, ale slovenská pohádka se dabuje do češtiny, co kdyby náhodou někdo nerozuměl slovensky! Chci nadabovat do češtiny Trojana a Myšičku! A nejlépe slovenskými herci, ať se ten kruh uzavře. (26.12.2015)

Ze všech vánočních pohádek zdaleka nejnormálnější snímek, který jsem mohl vidět. I když celému vzezření vadí chudinký rozpočet, omezená výprava i celkově televizní look, pohádka si na nic nehraje a předvádí nejklasičtější podání dobra a zla, kde se kouzla využívají jen omezeně. Herci celkově v pohodě, Vetchý zase největší geroj a i Cíl tady vypadá celkem normálně. Johanka je krásná zrzečka a Vašáryová by svojí roli potrefené a pomatené tety mohla občas trochu ubrat. Co mi ale strašně vadilo, byl naprosto zbytečný dabing, který srážel dojem o úroveň níž. Škoda. A závěrečná hudební vsuvka trošku návykovka. Kristina umí. 60% (26.12.2015)

Toto je jediná premiérová pohádka, kterou jsem letos o Vánocích viděla a netroufám si hádat, zdali jsem si vybrala dobře. Já vážně nevím kam se všem tvůrcům při natáčení pohádek poděla lehkost a přirozenost a proč jsou všichni princové na draka. Potěšila mě snad jen přirozená vznešenost Szidi Tobias a píseň Na bielom koni. (29.12.2015)

Koprodukční pohádky jsem nikdy neměl příliš v lásce, a to především díky dabingu či postsynchronům, takže výsledek vždy zní špatně. Navíc když příběh je nezajímavý, postavy nesympatické a děj se vyvíjí kostrbatě, je výsledek téměř žalostný. Minimálně na úrovni včerejšího Strachova "díla". PS: Milý Ježíšku, příští rok bych chtěl k Vánocům jen jednu českou pohádku místo tří letošních, ale zato pořádnou, s rozpočtem těch tří, aby se na ni dalo dívat. (26.12.2015)