Vlčí Zátoka

Někteří tady kritizují, jaká to byla nuda, a jak je hlavní hrdinka pitomá. Tito uživatelé totálně nepochopili smysl tohoto seriálu. Neměla to být akční jízda, ale silný atmosférický snímek, o holce, které lovec zabil rodiče a malého brášku. Atmosféra ze seriálu je celou dobu napjatá a originální. A hlavní hrdinka je sympatická a přežívala v Austrálii celkem obstojně. (20.04.2017)

Wolf Creek filmy sú jedné z tých zábavnejších hororových vecí, kde sa stále niečo deje a neberú samy seba príliš vážne na rozdiel od tohto seriálu. Hlavným ťahačom je samozrejme ústredný austrálsky vidlák vraždiaci s priateľským pochechtávaním, preto bol celkom nelogický ťah sústrediť dej seriálu na úplne inú postavu. Prvá epizóda ešte spoľahlivo nalákala a sľubovala pokračovanie v duchu filmov, no ďalej to už išlo úplne iným smerom. Stále to však bola celkom kvalitne spracovaná a dobre zahraná vec so zopár dobrými gore efektmi, pre ktoré sa ju oplatí vidieť, ak sa niekomu páčili filmy. 6/6 – 60% (21.09.2016)

Po slušném rozjezdu divák zařízne, protože Mick přestane zařezávat lidi. Fajn nápad přepnout do rape/revenge flicku a seriálový formát využít k pozvolné proměně ústřední oběti v odhodlanou lovkyni. Jenomže přibývají vedlejší postavy a dějové linky, které mají vyplnit ten zhruba 5 a půl hodinový čas. Velmi dlouho se tvůrci kodrcají k finále, které ani nestojí za to. (15.06.2016)

Jakožto hororový expert musím této seriálové adaptaci Wolf Creeku zatleskat, jelikož zcela předčila oba celovečerní díly. Seriál těží zejména z úchvatného hudebního doprovodu Burkharda von Dallwitze, díky kterému se Wolf Creek v kombinaci s unikátním prostředím australské buše stává opravdu hypnotickou podívanou, jež si však neustále udržuje potřebné napětí. Bezpochyby pomohla také změna režie, se kterou si až překvapivě dobře poradil Tony Tilse. Jediná výtka tak směřuje k místy haprujícímu scénáři, za což dávám hvězdu dolů. (22.05.2016)

Celou tuhle sérii mám moc rád (filmově i seriálově) a to hlavně, porotože scenáristicky nepřináší žádné těžké zamyšlení. (Snad jen nad tím, zda je dobré vypravit se do Austrálie jako turista). FIlmy fungovali na jednoduché premise, že postavy, které sledujete, vlastně nepotřebujete znátk protože slouží jenom jako loutky k řádění ujetého lovce prasat a klokanů. Ve druhém díle to ostatně bylo vygradované na maximum, když se postavy začaly střídat jako na fotbalovém zápase. Jediné, co mi na filmech v podstatě vadilo, byl fakt těch titulkových konců. Sice to utvářelo střechu té "skutečné události", ale ve druhém díle už mi to nějak neuspokojilo. Seriál tohle zcela vypudil a pracuje s úplně odlišným konceptem. Postavy už tu mají význam...tedy jedna, ty ostatní opět nedostávají moc prostoru a v závěru pochopíte proč. Víc se tu věnujeme Mickovi a jeho pozadí, čehož jsem se bál. Když tohle udělali s Hannibalem dopadlo to tak, že z geniálního vraha se stal mstící se samuraj. Australané, ale naštěstí na Japonsko kašlou a dali Mickovi podobu, která mu sluší. Co se mi ovšem líbí nejvíce je to, jak seriál potažmo scenář pracuje s klišé a s výstavbou příběhu. Pokud se učíte psát, podívejte se na tento seriál a budete vědět přesně, kdy začíná a končí akt, kdy hrdinu svádí tvůrci z cesty apod. A to celé právě tvoří Wolf Creek, který se nikdy moc nemazal se scenáristickými orgiemi. Prostě to je oddechovka a vy přesně víte, že ty věci jsou tam prostě jenom proto, abyste se měli ještě chvíli na co dívat. Chápu, že tohle by českému autorovi, český divák neodpustil, ale dovolte mi na chvíli kašlat na odpuštění a užívat si Australskou jízdu naplno. Druhou sérii bych ani nepotřeboval, ale uvidíme. (16.12.2017)