Vzorný kinematograf Haška Jaroslava

„Ano i pana školníka lze použíti coby páčidla, ano…“ Pobavila již inzerce („zajímavé kukátko“) předcházející povídkám. K nim na přeskáčku. Otec chudých byla veskrze průměrná a více mě krom Effy zaujala jen rozuzlením. Víc jsem se bavil u Vzorného rodinného štěstí, to se sice s tou vší faunou a způsoby „vymítání“ maličko opakovalo, ale pohled na marné puzení a hlavně na jejich sousedy seshora vyloženě neomrzel. Opravdu nadprůměrná byla až Vzorná škola mocnářství stavící na výborném Pucholtovi a Filipovském, měla už více podařených hlodů a pointa se vskutku vydařila. Za nejpovedenější pak považuji Vzornou lásku lepších lidí, u které jsem se smál prakticky od začátku do konce a dočkal se spousty kvalitních frků (včetně povedeného snu). Vše pak zastřešoval Werichův komentář plný průpovídek, které pomohly prodat nejeden fór. Celkově to vidím na solidní 4*. „Zhrzená ošemetnice přiletěla do ležení a zřítila se na vepřovou kýtu pana Vilíma. Pan Vilím jevil větší zájem o kýtu vepřovou než o Aniččinu…tedy mdlobu!“ (18.11.2017)

Spoilery! Jarda Hašek byl skutečný mistr při hře se slovy a Honza Werich byl zase dokonalý vypravěč. Když si dáte tyhle dva pány vedle sebe, tak je kvalita zaručena. Kvůli některým hláškám jsem dokonce vracel snímek zpět, abych si je poslechl znovu, což běžně vůbec nikdy nedělám. První dva příběhy neměly nejmenší chybu a málem mi ze smíchu praskla bránice. První příběh o studentovi, který se ze strachu z písemky utekl během hodiny zamknout na hajzl a druhá o zatoulaném křečkovi v gauči a následných pokusech o jeho vypuzení, které postupně přivedly do gauče celou zoologickou zahradu, to bylo něco úžasného a nevěřím, že Jarda Hašek při vymýšlení takových příběhů popíjel pouze pivíčko. Celý film je obsazený českou hereckou smetánkou, takže ani po této stránce nemohou existovat výtky. Bohužel zbylé dva a půl příběhu bylo poměrně o ničem. Nebyly mi blízké tématem ani humorem, nudil jsem se a trpěl. V celkovém součtu tedy nedám více než lepší tři kousky. (29.04.2019)

Kdybych šel v padesátých letech do kina, nejspíš bych vykřikoval: "Nikdy jsem v českém filmu neviděl tolik hravosti, tolik rozpustilosti, tolik radosti z tvorby, tak málo bržděnou vlastní sřelenost, tak sympatické uličnictví, tak rozjásanou drzost." Dnes už máme takových filmů více a já jsem tomu jen rád. Kdepak... koho by v 30. a 403 letech napadlo natočit film o klukovi, co se kvůli písemce zamkne na záchodě nebo jak dostat křečka z kanape? "Pryč s prvorepublikovou maskovanou upjatostí! Ať žije svobodná fantazie!" křičím hloupě v těch nesvoboných padesátých letech. A kdybych tušil, s čím Lipský teprve přijde... (13.01.2009)

Výborné zpracování čtyř povídek Jaroslava Haška pod taktovkou Oldřicha Lipského, vtipně doplněné komentářem Jana Wericha. Hodnocení jednotlivých povídek: Vzorná škola mocnářství ***** (Pucholt byl skvělý už ve svých dvanácti letech!), Vzorné rodinné štěstí *****, Otec chudých ****, Vzorná láska lepších lidí ****. (30.11.2011)

Lehce úsměvný haškovský kvartet, jehož původní spotřební žurnalistickou hodnotu zachraňuje plejáda hereckých legend v čele s výborným Marvanem, Fialou, Sovákem, Kopeckým, Kemrem, Filipovským a dalšími. Z ryze historického hlediska si lze povšimnout rovněž teenagerských rolí dvanáctiletého Václava Postráneckého a třináctiletého Vladimíra Pucholta. Únikový film s únikovým humorem, dnes vítaným a namnoze vděčným. (29.11.2008)