Vzorný kinematograf Haška Jaroslava

Film režiséra Miroslava Hubáčka „Haškovy povídky ze starého mocnářství", natočený v r. 1952, volně spojoval čtyři Haškovy humoresky. Aby využil co nejvíce Haškova textu, aby konfrontoval jednání hrdinů v povídkách s jejich jednáním ve skutečnosti vymyslil režisér filmu „Vzorný kinematograf Haška Jaroslava" Oldřich Lipský se spoluautorem scénáře J. A. Novotným pro další haškovský film hraný rámec: v jarmareční boudě promítá Jaroslav Hašek hlavním osobám svých příběhů čtyři filmy, které náležitým způsobem komentuje Právě do tohoto komentáře je zahrnuto to vše z Haškova osobitého humoru, co se nedá vyjádřit ani obrazem, ani v dialogu jednajících postav. Hraný rámec - promítání filmů v jarmareční boudě - vtáhne diváka plně do ovzduší doby na počátku našeho století a navíc umožnilo autorům použít řady působivých formálních záběrů: zrychleného chodu kamery, trhaného pohybu, triků atd. Po fotografické stránce je film zajímavý tím, že jeho Vladimír Novotný použil pro podtržení dobového koloritu jednotlivých Haškových povídek, pro odlišení rámcového příběhu, jakož i pro zdůraznění změny filmového času různobarevného tónování (viráže) obrazu. — Film „Vzorný kinematograf Haška Jaroslava " je druhou samostatnou režijní prací Oldřicha Lipského. Před úspěšnou veselohrou „Cirkus bude" pracoval Lipský jako asistent režie na filmu „Racek má zpoždění", s J. Strejčkem spolupracoval na filmu „Slepice a kostelník" a s režisérem Miroslavem Hubáčkem na filmu „Haškovy povídky". Filmový přehled 20/1956 (03.02.2010)

Lehce úsměvný haškovský kvartet, jehož původní spotřební žurnalistickou hodnotu zachraňuje plejáda hereckých legend v čele s výborným Marvanem, Fialou, Sovákem, Kopeckým, Kemrem, Filipovským a dalšími. Z ryze historického hlediska si lze povšimnout rovněž teenagerských rolí dvanáctiletého Václava Postráneckého a třináctiletého Vladimíra Pucholta. Únikový film s únikovým humorem, dnes vítaným a namnoze vděčným. (29.11.2008)

„Ano i pana školníka lze použíti coby páčidla, ano…“ Pobavila již inzerce („zajímavé kukátko“) předcházející povídkám. K nim na přeskáčku. Otec chudých byla veskrze průměrná a více mě krom Effy zaujala jen rozuzlením. Víc jsem se bavil u Vzorného rodinného štěstí, to se sice s tou vší faunou a způsoby „vymítání“ maličko opakovalo, ale pohled na marné puzení a hlavně na jejich sousedy seshora vyloženě neomrzel. Opravdu nadprůměrná byla až Vzorná škola mocnářství stavící na výborném Pucholtovi a Filipovském, měla už více podařených hlodů a pointa se vskutku vydařila. Za nejpovedenější pak považuji Vzornou lásku lepších lidí, u které jsem se smál prakticky od začátku do konce a dočkal se spousty kvalitních frků (včetně povedeného snu). Vše pak zastřešoval Werichův komentář plný průpovídek, které pomohly prodat nejeden fór. Celkově to vidím na solidní 4*. „Zhrzená ošemetnice přiletěla do ležení a zřítila se na vepřovou kýtu pana Vilíma. Pan Vilím jevil větší zájem o kýtu vepřovou než o Aniččinu…tedy mdlobu!“ (18.11.2017)

Mám problém, u Haška se nepopadám za břicho, ale za hlavu s douškou na téma, co je na tom komického. Ani plejáda herecké elity nedokázala zachránit marnost. Kde nic není, ani kamera nebere. A tak si jen zase Oldřich Lipský obsadil bratra, který by si jinak snad ani nezahrál, neboť ostatní režiséři jím oprávněně opovrhovali. (15.06.2014)

Oldřich Lipský výrazně obohatil čs.kinematografii řadou komedií všeho druhu, čistý dramatický nebo jiný žánrový film bez výrazní komediální složky snad nikdy nenatočil. Jeden ze svých prvních snímků zasazuje na počátek 20.století, do doby prvních českých biografů. Samotný Jaroslav Hašek zde vystupuje jako neviditelný průvodce v podání hlasu Jana Wericha, promítající divákům čtyři své povídky. Víc než klasický celovečerní film to evokuje jakoby záznam fiktivního kinematografického pořadu, kde hlavní postavy z povídek ožívají nejen na plochém stříbrném plátnu, ale i mezi diváky v hledišti, kde (mnohdy uraženě) reagují na promítané filmy. Nejen díky dokumentárnímu úvodu bohatého na ukázky dobových reklam a vizitek mi snímek hodně připomíná styl Alfréda Radoka z jeho historických komedií téže doby... Dávám hodně bodů za skvěle zachycenou atmosféru a styl (nejen) filmového umění z posledních let monarchie, Haškovský humor na plátně (byť v často naivních zápletkách, viz. třeba pokus o vyhnání křečka z kanape pomocí vházení dalších a dalších hlodavců) a za Jaroslava Marvana. 75% (deníček - Z československého filmu 50.let: Pestrá paleta žánrů) (11.02.2018)