Vzorný kinematograf Haška Jaroslava

„Ano i pana školníka lze použíti coby páčidla, ano…“ Pobavila již inzerce („zajímavé kukátko“) předcházející povídkám. K nim na přeskáčku. Otec chudých byla veskrze průměrná a více mě krom Effy zaujala jen rozuzlením. Víc jsem se bavil u Vzorného rodinného štěstí, to se sice s tou vší faunou a způsoby „vymítání“ maličko opakovalo, ale pohled na marné puzení a hlavně na jejich sousedy seshora vyloženě neomrzel. Opravdu nadprůměrná byla až Vzorná škola mocnářství stavící na výborném Pucholtovi a Filipovském, měla už více podařených hlodů a pointa se vskutku vydařila. Za nejpovedenější pak považuji Vzornou lásku lepších lidí, u které jsem se smál prakticky od začátku do konce a dočkal se spousty kvalitních frků (včetně povedeného snu). Vše pak zastřešoval Werichův komentář plný průpovídek, které pomohly prodat nejeden fór. Celkově to vidím na solidní 4*. „Zhrzená ošemetnice přiletěla do ležení a zřítila se na vepřovou kýtu pana Vilíma. Pan Vilím jevil větší zájem o kýtu vepřovou než o Aniččinu…tedy mdlobu!“ (18.11.2017)

Kdybych šel v padesátých letech do kina, nejspíš bych vykřikoval: "Nikdy jsem v českém filmu neviděl tolik hravosti, tolik rozpustilosti, tolik radosti z tvorby, tak málo bržděnou vlastní sřelenost, tak sympatické uličnictví, tak rozjásanou drzost." Dnes už máme takových filmů více a já jsem tomu jen rád. Kdepak... koho by v 30. a 403 letech napadlo natočit film o klukovi, co se kvůli písemce zamkne na záchodě nebo jak dostat křečka z kanape? "Pryč s prvorepublikovou maskovanou upjatostí! Ať žije svobodná fantazie!" křičím hloupě v těch nesvoboných padesátých letech. A kdybych tušil, s čím Lipský teprve přijde... (13.01.2009)

Lehce úsměvný haškovský kvartet, jehož původní spotřební žurnalistickou hodnotu zachraňuje plejáda hereckých legend v čele s výborným Marvanem, Fialou, Sovákem, Kopeckým, Kemrem, Filipovským a dalšími. Z ryze historického hlediska si lze povšimnout rovněž teenagerských rolí dvanáctiletého Václava Postráneckého a třináctiletého Vladimíra Pucholta. Únikový film s únikovým humorem, dnes vítaným a namnoze vděčným. (29.11.2008)

V kontextu padesátých let rozhodně nadprůměrná podívaná, která poněkud překvapivě nemá prakticky žádný ideologický nános. Zajímavé a instruktivní je srovnání s "Haškovými povídkami ze starého mocnářství", přičemž "Vzorný kinematograf" se mi zdá po všech směrech zdařilejší. Opět ovšem s výhradou, že jde o kvalitativně dosti nevyrovnaný počin. Pasáže podané skvěle a zcela suverénně se střídají s místy spíše rozpačitými, takže zatímco druhá povídka je skutečný filmový skvost, ty zbylé tři jsou spíše slabší. Samostatný problém pak představuje "biografový" děj, tvořící základní rámec a také filmové předěly jednotlivých povídek. Rozhodně jde sice o zajímavý nápad, ale ve výsledku je jednoznačně nejslabší částí filmu... Vzorný kinematograf rozhodně nepatří k nejlepším filmů Oldřicha Lipského, ovšem z hlediska jeho budoucích filmových počinů je nepochybně zajímavým dílkem, v němž se na mnoha místech takříkajíc "blýská na lepší časy"... Z heců je třeba konkrétně zmínit především skvěle hrajícího Jaroslava Marvana, kouzelnou epizodní roličku Miloše Kopeckého a také asi nejznámějšího protagonistu "české nové filmové vlny" Vladimíra Pucholta v kouzelné dětské roličce... Celkový dojem: 75% (26.11.2008)

Oldřich Lipský výrazně obohatil čs.kinematografii řadou komedií všeho druhu, čistý dramatický nebo jiný žánrový film bez výrazní komediální složky snad nikdy nenatočil. Jeden ze svých prvních snímků zasazuje na počátek 20.století, do doby prvních českých biografů. Samotný Jaroslav Hašek zde vystupuje jako neviditelný průvodce v podání hlasu Jana Wericha, promítající divákům čtyři své povídky. Víc než klasický celovečerní film to evokuje jakoby záznam fiktivního kinematografického pořadu, kde hlavní postavy z povídek ožívají nejen na plochém stříbrném plátnu, ale i mezi diváky v hledišti, kde (mnohdy uraženě) reagují na promítané filmy. Nejen díky dokumentárnímu úvodu bohatého na ukázky dobových reklam a vizitek mi snímek hodně připomíná styl Alfréda Radoka z jeho historických komedií téže doby... Dávám hodně bodů za skvěle zachycenou atmosféru a styl (nejen) filmového umění z posledních let monarchie, Haškovský humor na plátně (byť v často naivních zápletkách, viz. třeba pokus o vyhnání křečka z kanape pomocí vházení dalších a dalších hlodavců) a za Jaroslava Marvana. 75% (deníček - Z československého filmu 50.let: Pestrá paleta žánrů) (11.02.2018)