Limonádový Joe aneb Koňská opera

nesmrtelná parodie klasických amerických westernů v podání mistra komedií Oldřicha Lipského bez kterého by české filmové vody byly opravdu ochuzeny. Asi jeden z nejdůležitějších režiséru, který svým osobitým projevem bavil a baví diváky dodnes. A to nejen ty z česka. Karel Fiala v roli Limonádového Joea, který přichází potírat zločin ve whisky zkaženém městě pomocí své mušky (kterou trefuje mušky pozadu) a hlavně kolalokové limonády. potkává dívku svého srdce, a spolu musí čelit nebezpečné bandě vedené geniálním Kopeckým. Ten jako obvykle dělá ze své postavy umělecké dílo. opravdu hromada gagů, úžasných zesměšnění a všechno tak inteligentní, že tomu skoro nejde uvěřit. 10/10 (21.05.2009)

Tak tohle je naše klasika, naše světově proslulá a veleúspěšná parodie na americké westerny. Skvělý nápad s tehdejší hereckou elitou, na kterou jsem právem hrdá. Kopecký jako padouch, Fiala jako zapřísáhlý abstinent a odpůrce všeho alkoholického, překrásná Květa s Olinkou Shoberovou a tak bych mohla ve výčtu pokračovat dál ... Kdykoliv se na tuto filmovou perlu velmi ráda podívám a není možné, aby mi někdy tahle opera zevšedněla už jen díky originálnímu pojetí, humorným hláškám, které s chutí používám. Také díky úžasným skladbám a písním, kdy se já obzvlášť těším na Matuškovu V Lincolnu loňskýho roku, film jistě získává na své nesmrtelnosti. (27.06.2014)

Limonádník je neutuchajícím gejzírem nápadů, gagů, perzifláží a parodií. Zvláště dnes naznačuje, kudy vlastně běží hranice mezi skutečným humorem a konzumním bavičstvím. Pokleslost někdejších rodokapsů (románů do kapsy) tu opakovaně dostává inteligentní, odlehčený nářez. Úžasné jsou scény hospodských rvaček, které si v ničem nezadají s klasickým westernem. Limonádníkova unylost, umocněná obsahovou vyprázdněností zvláště vypečených obratů pokleslé literatury, dětinná démoničnost HogaFoga, osobité vegeteriánství Hlinomazovy role, vypočítavá okázalost ctnosti a rádoynedotčenosti Joeovy zaslíbené, skvostná závěrečná scénka filmu, naznačující, v čem že je kouzlo pojící skvrny velikosti mexického dolaru ... Kdo se umí smát, začne hned na úvod filmu, a nepřestane dost dlouho po jeho skončení. Odchází nejen pobaven, ale i posílen. ... (25.08.2007)

No nevím, dlouho jsem odolával, a nakonec jsem lehce zklamaný. Ne že bych chtěl znevažovat filmařské umění Oldřicha Lipského nebo herecké výkony, ale prostě mi to celé nějak nesedlo. Docela y mě zajímalo, jak na tento film reagovali třeba v Americe. Docela se mi líbila práce s barevnými filtry. Je tam spousta známých hlášek. "Whisky to je moje gusto." :D (21.12.2018)

Při vědomí toho, že doposud Lipský stál akorát za naprosto rozbitými socialistickými sračkami, se může jevit obsahová i formální bravura Limonádovýho Joeho dost překvapivě. Nicméně při detailnějším vyšetření je vidět, že za tím stojí primárně Brdečkova předloha, vysoustružená stovkami divadelních repríz, která ještě vychází z českého uchopení westernů v rámci tehdejších trampských subkultur a rodokapsových příběhů. V době premiéry filmu bylo postavě Limonádový Joe již téměř 25 let a mnoho zdejších herců již s ní bylo spojeno divadlem dávno předtím. Zároveň je tenhle film vlastně prvním českým kaskadérským filmem (navíc v době, kdy se kaskadéři snažili jako povolání ustanovit, takže šli do všeho), což zřetelně dalo filmu velkou míru svobody během natáčení, protože ti chlapi fakt padali ze šesti metrů po zádech a seskakovali ze střech v botách na podpatku, takže nebylo třeba uchylovat se k různým střihovým trikům. A Lipský, který minimálně díky svým cirkusovým zkušenostem, byl alespoň režisér, který věděl, že z fyzického hlediska toho lze chtít po těhle lidech víc, než by si dovolili říct jiní. Co ale pořád nechápu je, jak přišel tento dosavadní břídil s tak perfektním a na rok '64 dost přelomovými záběrovými kompozicemi (odhalování skrytých informací v druhém plánu, práce s odrazy), které navíc téměř vždycky využije pro dobře vystavěný vtip. U který komedie ze 60. let, na kterou se díváte po padesátý sami doma se pořád smějete nahlas? (01.05.2022)