Maniak

Maniac si půjčuje od Gondryho, Kaufmana, Gilliama a Wachowských, ale i přes seriálovou stopáž nedosahuje hloubky ani jednoho z jejich děl. Chybí mu jasná vize, která by všechny ty hravé prvky spojila do smysluplného celku. Je málo divný na skutečný surrealistický bizár a zároveň moc roztříštěný na to, aby nabídl nějaký společenský komentář nebo dal všem postavám uspokojující vývoj. Naštěstí hlavní duo zůstává zajímavé po celou dobu a Hill se Stoneovou si tu střihli opravdu nezvyklé role. Je to roztomilé a plné pěkných nápadů, ale bohužel jsem si z toho dokázal odnést jen povrchní potěšení ze stylu a netradičního vyprávění. To je na seriál, který se zabývá psychickými nemocemi, traumaty a otázkou osobního štěstí, trochu málo. (11.05.2019)

Šílenost, která je sice zajímavá na pohled, ale ve výsledku ne tak hluboká ani převratná, jak jsem očekávala. Z nějakého důvodu jsem čekala, že seriál přijde s nějakou velkou myšlenkou, ale prostě jsem se zmýlila. Už samotný pomalý rozjezd, kdy člověk ještě vůbec netuší, kam se to všechno bude vyvíjet, ve mně pomalu ale jistě budoval přesvědčení, že seriál dospěje k něčemu velkému, ale ve skutečnosti je to spíše sonda do pošramocené psychiky dvou hlavních postav (plus některých vedlejších), které se skrze společnou cestu za nápravou svého mentálního zdraví a za srovnáním se se svou minulostí postupně sbližují. Na druhou stranu, jako takový seriál také funguje, pouze mi až s velkým zpožděním došlo, že je to spíš o vztahu dvou hlavních protagonistů než o čemkoliv jiném, takže moje očekávání byla krapet zklamaná. Každopádně, jako herecký zážitek je na to radost pohledět. O Emmě Stone nebylo pochyb, ale i Jonah Hill moc překvapil. Skvělé na tom je, že skrz tuhle záležitost měli oba šanci ukázat se herecky v různých rovinách, a taky se to povedlo. V tomhle ohledu je to svým způsobem velmi hravé a barvité (bavil mě obzvlášť díl s akcí na záchranu lemura). Místy opravdu velmi zábavné, jindy divné až absurdní, a mnohdy samozřejmě niterně dramatické, jelikož si uvědomujeme, že lidská psychika má velkou moc a může být náš přítel stejně jako největší nepřítel. V rámci seriálů rozhodně nezvyklý zážitek, který sice není vysloveně mým šálkem kávy, ale jsem ráda, že jsem to viděla. Slabší 4 hvězdy. ~(3,6★)~ (25.12.2018)

Súťaž o najväčšiu kravinu stále prebieha a zrejme sa nikdy neskončí. Toto by som dala hádam aj do prvej desiatky. Absurdnosť a uletenosť mám rada, pobavili ma aj maličkosti ako napríklad ruským turistom v New Yorku sprievodkyňa ukazovala Sochu pridanej slobody v prvom diely, alebo ako robotická fialová koala hrala šach v parku v druhom, ale všetky dobré nápady iba kompenzovali mučivú nudu. (04.04.2024)

Maniak je zo súdka veľmi divných sci-fi sérií reznutých humorom, surrealizmom a neuchopiteľnosťou, ako napríklad Mrs. Davies. Tá ma však vďaka tomu, že bola ešte o jeden výrazný stupeň divnejšia a nepochopiteľnejšia upútala o niečo viac. Ale skutočne len o chlp. Áno, ak by to dostal na starosť Gondry alebo Jonze, seriál by zrejme upútal väčšou odviazanosťou viac ľudí, avšak tam, kde Fukunaga nestíha, zastupujú ho áčkoví herci. Je pravdepodobné, že na druhé pozretie človek docení viacero detailov a aj samotný celok, avšak osobne sa k nemu asi už nevrátim. (01.02.2024)

Co na to říci. Nebyl jsem si jist ani po dvou dílech. Myslel jsem si, že se to určitým způsobem spraví. Ale byl jsem až nečekaně překvapen, že ne. Více a více se totiž seriál prohluboval do svého vlastního světa, což oceňuji, jelikož to ukazuje úplně novou a lepší formu kreativity. Nicméně, jelikož jsem se nechytil ani na začátku tohoto všeho, tak už se to ale pro mě vezlo z kopce od začátku. Nakonec mi to silně připomínalo seriál Legion. Což byl asi i ten problém, protože ani u tohoto díla, jsem se vlastně nikdy nechytil. Je to zvláštní počin, který si určitě přispěl k rozkvětu toho, co by mohl rok 2018 nabídnout. Ale nesedne to každému. Včetně mě. Jako i jiné věci. A tomu plně rozumím. (31.12.2018)