Goofy

Film som videl prvýkrát keď som mal asi 8 rokov a v tom čase sa mi veľmi páčil. Keď sa na neho pozerám teraz, je to podľa mňa ešte lepší film než si pamätám. Páči sa mi vykreslenie vzťahu otca so synom, a ako neustále vedia prísť do konfliktu. A je tam podľa mňa veľa hĺbky by človek mohol čakať. Humor je tiež super, ale to je asi spôsobené faktom, že som mal rád Goofyho príbehy s jeho synom Maxom. Rovnako sa mi páčila aj muzika vo filme, a rovnako sa mi páči aj vzťah Maxa s Roxanou. K filmu sa môžem kedykoľvek vrátiť, videl som ho miliónkrát a myslím si, že ešte si ho určite ešte miliónkrát pozriem znovu.Hodnotenie: A (13.04.2015)

Keď som bol menší a tento film práve dávali v kine, bol som na ňom s rodičmi. Scénu s polievkou som si zapamätal dodnes a napriek odstupu času, som si film opäť vychutnal a zaspomínal si. Aj keď dospelého diváka film veľmi nenadchne, musím dať 5, pretože spĺňa presne to, čo očakáva cieľová skupina, teda deti. 9/10 (06.08.2009)

Včera mi až tak zimomriavky po tele behali keď som po veľmi dolhom čase si len tak nostalgicky pustil videokazetu, ktorú som dostal ako šesť ročný na vianoce. Goofyho film, ktorý je možno viac film jeho syna Maxa, ktorý bol kedysi mojim idolom :). Príbeh mladého rebela, ktorý chce zapôsobiť na dievča menom Roxana a tak jej dosť škaredo zaklame, že cez prázdniny ide na koncert do L.A. (júú Powerline), namiesto toho aby povedal pravdu, že ide na prázdniny so svojim otcom. A tak začína bláznivá cesta cez Ameriku až do... Uff, ja ten film ešte stále poznám takmer naspamäť :). Moja srdcovka, prepáčte, že nadhodnocujem :). (21.03.2009)

Postava nahlúpleho, poblázneného, nemotorného psiska, ktorý sa vo Goofy, sa zrodila v štúdiach spoločnosti Walt Disney Production v roku 1932. Čiže v dobe vzniku celovečerného filmu "Goofy na výlete" mal tento animovaný hrdina šesdesiat tri rokov. To je dôchodkový vek aj pre ľudí, nie to pre psa. Goofy mal byť už dávno zahrabaný niekde na cintoríne domácich zvierat . Namiesto toho ho Disneyovci umelo držia pri živote a snažia sa na ňom zarobiť ešte nejaký ten dolár. Lenže už to nefunguje. Goofy je starý a nudný a ten jeho pubertálny synek Max je maximálny trkvas. Treba ich oboch utratiť. * (05.05.2015)

Vítejte v roce 1995, kdy se Disney rozhodl odklonit od všech těch Bambi, Pocahontas nebo 101 Dalmatinů a rozhodl se vsadit na nejubožejší postavičku ze svých slavných kraťasů - Goofyho. Film jsem viděla už jako dítě a moc se mi nelíbil. Byl na mě až moc depresivní, protože v něm Goofy má syna Maxe, který je loser a poslední den školy udělá malér, kvůli kterému ředitel zavolá domů a udělá z něj kriminálníka. Goofy se rozhodne, že synáčka vezme s sebou na cestu napříč Amerikou na ryby, aniž by ho vůbec zajímalo, že Max má na prázdniny již jiné plány. A to je nejdepresivnější část filmu, do které se dokáže vžít jen ten, kdo měl rodiče typu Goofyho, rodiče, které se k puberťákovi stále chovají jako k pětiletému dítěti a nezajímá je, že prožívá své první lásky a snaží se nějak přežít v soukolí svých přátel a spolužáků. A o tom vlastně celý film je, že Goofy neposlouchá přání svého pubertálního syna, chová se k němu jak k dítěti a celý výlet je podle něj a nedělají nic, co by si Max přál. Nakonec Goofy prozře, že jeho synáček vyrostl v muže a má svůj život a on již nebude tak velkou měrou jeho součástí a jedou spolu na koncert Maxova oblíbeného zpěváka. Na celovečerák vsadili na špatného koně, protože tenhle snímek je primárně pro ty náctileté, ale s postavičkami pro děti. (15.08.2016)