Marguerite

Smutné a dojemné, úsměvné a vážné, komické a pravdivé. Příběh, který se přesně takhle nestal, ale hodně vypovídá o nás samých, o míře tolerence, lásce k pravdě, o schopnosti se vcítit a přijmout jinakost. Myslím si, že síla Marguerite je hlavně v jejím úsilí a živolnosti a věřím tomu, že řadu srdcí si dobyla nikoliv krásou svého zpěvu, ale svou odvahou a vůlí. Aspoň její představitelka Catherine Frot to pro mne dokázala. (08.06.2018)

Zajímavé drama, které se sice zpočátku tváří jako (tragi)komedie, ale jde v něm daleko o víc. Zajímavý portrét ženy, která si "vysnila" druhý paralelní život. Film nejenom o ní, ale i o jejím okolí, vzájemné toleranci a empatii, relativitě pravdy a v neposlední řadě o lidských charakterech. Výborný výkon Catherine Frot v hlavní roli, i když v okamžicích nelibozvučného zpěvu jsem ji (a spolu s ní celý filmový štáb) docela dost litoval. Tedy pokud pro případ sluchového postižení nenafasovali "Otíkova sluchátka" :-) Každopádně je zajímavé, že na konci filmu se mi vybavily krásné věty z jednoho mého moc oblíbeného filmu : "Staré sny byly dobré sny. Sice se nevyplnily, ale jsem rád, že jsem je měl". (08.06.2018)

Chápu, že není snadné v podobném případě vyvážit komedii, aby nebyla spíš posměchem. Giannolimu se to sice povedlo, ale zase selhal jinde. Catherine Frot je v hlavní roli fantastická, kromě ní tu jsou tak dvě tři další postavy a spousta figurek, které nemají žádnou hloubku. Navíc se objevují a mizí zcela náhodně, často tam nemají žádný význam, takže spíš odvádějí pozornost a rozmělňují příběh. Ale i tak zůstala nadprůměrná hudební dramedie (70%). (07.06.2018)

Veskrze smutný až depresivní příběh ... popravdě nechápu, co by na něm (krom zlomyslného až zlovolného výsměchu) mělo být komediálního. V jeho středu stojí upřímná, čistá a dobrá duše, hluboce oddaná hudbě. Duše snad trochu sebestředná, ale taky nadmíru naivní a důvěřivá, jak už takové upřímné, čisté a dobré duše bývají. A kolem ní ... SAMÍ PARAZITI. P.S.: Drama se inspirovalo životem Florence Foster Jenkins, mecenášky a operní pěvkyně bez hudebního nadání. (12.06.2018)

Vyberte si - buď je to jeden z nejlepších českých filmů letošního roku anebo jeden z nejslabších francouzských za poslední léta. Můj pohled je takový, že ve snaze propojit komedii s dramatem vznikla z Marguerite zbytečně přehnaná karikatura, která ve finále není ani k smíchu, ani k pláči. Jedna věc je zpěv falešnější než kecy našich politiků, umění udělat z toho něco víc než jen jedno dlouhé odpoledne v kině je ale věc druhá. (09.11.2015)