Nezanechať stopu

Hlavní hrdina moc nemluví a je výrazově střídmý. Ale z jeho tváře se dá vyčíst vše, co potřebujeme znát. Například vzájemnou oddanost. Režisérka Debra Graniková sází na neuspěchanou náladu, soukromé rituály, malé radosti, bizarní setkání s vesměs ochotnými chápavými lidmi a na přírodu v její idylické i mrazivé podobě. (02.04.2019)

"Oběd vařím na plynu, s taťkou v lese nezhynu." Přírodní život v přírodě? Leda tak prd. Igelitová střecha nad sebou, igelit pod sebou, igelitové pytlíky v botách... Věřte mně, starému vandrákovi, skuteční trampové by jen odplivli a o tyto dva "zálesáky" by ani usárnu neopřeli. Ale panelákoví uživatelé ČSFD (Matty, Malarkey & spol.), pro které je i prosté, jednodenní přespání pod širákem v lese něco nepředstavitelného, skoro mysteriózní scifi, zde samozřejmě zuřivě hvězdičkují a již leští polobotky pro vlastní romantický Útěk do divočiny. A divoce skáčou po víku od kufru, jak se do něj snaží narvat dvouplotýnkový propanbutanový vařič, krabici konzerv a deset rolí igelitu. A píšou: "film se ambivalentně staví k otázkám svobody". Co prosím? Začlenit se do společnosti je e-e, ale jiným lidem, těm začleněným, vykrádat chaty a vyžírat jim spižírny, to je šik? Chlapci a děvčata, to si pletete svobodu s kriminální činností. Co zbývá? Jeden uvěřitelný postraumatický syndrom, paranoidním taťuldou dceři o hlavu sobecky omlácený. Zlá, diktátorská společnost za humny (taky dobrý... v Plzni tedy bezďákům erární baráky nerozdáváme :-)) a dcera ve vleku, zabržděná ve vývoji. Ani tu kačenu v kapradí si potají nemastila, aby ve mně vzbudila empatii. Kolik šišek po ní hodím? Jen jednu, podměrečnou. (25.12.2022)

Tenhle film mně dostal a to naplno. Člověk si u něj uvědomuje a obzvláště v dnešní době, že sice žije ve svobodné zemi, může se i přes šířící se cenzůru všude možně svobodně vyjadřovat, ale že o svoji svobodu jsme už dávno přišli. Každý den náš věrný sluha mobilní telefon na nás donáší, protože je věrným sluhou i jiných. Stejně tak činí počítače, kreditní karty... Každý den nás sleduje bezpočet kamer ve vřejném prostoru. Bez účtů na internetu, v bance, na počítačích, bez různých registrací jsme dnes nic v současném moderním světě jaký známe. Hodinky a náramky nám měří a zaznamenávají tep, stres, tlak i ušlé kroky...dokonce dobu kdy spíme a jak spíme... A okovy se utahují. Někde se už uvažuje, že nebudou papírové peníze... Bude tedy možno jen při pouhém placení sledovat každého kde byl, v kolik hodin tam byl, co nakupoval, v jakých částkách, jak často to nakupuje... Ano, děje se tak s naším souhlasem. Nemusíme mít mobil, hodinky, počítač, nemusíme sami na sebe na sociálních sítích sdělovat informace.... S tím ostatním to už je dnes ale složitější.  Možná, že ještě lze někde žít úplně mimo civilizaci. Chovat dobytek, pěstovat si zeleninu a ovoce, žít jen z darů přírody. Absolutní indie život. Jenže těch míst, kde to realizovat už moc není a pak to chce i mít na to koule. Nevyhledávat civilizaci, když se nebude dařit ať už půjde o neúrodu nebo nemoci... I hrdinové našeho filmu čas od času museli ten kontakt udělat. A potřebovali peníze. Já jsem z toho příběhu do teď paf. Chování otce mi přišlo těžce sobecké, ale nikdo jsme nebyli ve válce a jen těžko můžeme uvažovat jak by bylo nám a jak se žije s nočními můrami veteránům. Na rozdíl od trochu afektovaného filmu Tohle je náš svět, který i přes svůj sympatický pohled působil šíleně neuvěřitelně, tohle je úplně jiné. Ben Foster byl super, ale z Thomasin jsem byl paf. Zaujala mne už v Králíčkovi Jo Jo ne zrovna zdařené válečné haka haka komedii. Ale tady jsem si její herectví užíval každou minutu. Ty pohledy když nevěděla jak odpovídat, když předváděla vnitřní boj rozumu a zároveň lásky k tátovi...  Neuvěřitelná záležitost. Navíc pastva pro oči, protože většina filmu se odehrává v nádherných amerických lesích. Já jsem se něco najezdil na čundry a tak se mi i zastesklo po té vůni lesní půdy když večer uléháte u dohasínajícího ohně s hvězdnatou oblohou prosvítající skrze koruny smrků a borovic... No, budu muste zase vyrazit! Tento film rozhodně doporučuji! Krájím do pánvičky 5 lišek. * * * * * (15.08.2021)

Ono se zde opravdu vyloženě nabízí srovnání s Tohle je náš svět, což sice bylo natočeno v jiné náladě, ale hlavně zábavněji a hravěji. Nutno říct, že Beze stop je místy opravdu zdlouhavé, i když rozhodně ne nudné. Chybí zde nějaká výraznější zápletka. Takhle si film tak nějak plyne od jednoho k druhému svým tempem a ke konci poměrně rychle vyšumí. Ovšem klobouk dolů před Thomasin McKenzie, že se hlavní role chopila s takovým přehledem a zápalem. Ben Foster může jen zdatně sekundovat. [KVIFF 2018] (06.07.2018)

Tak trochu trempské drama v duchu filmu Tohle je náš svět o tátovi a dceři, kteří žijí přírodní formou a snaží se splynout s přírodou. To už se ale nezdá lidem, kteří žijí ortodoxním životem a všemu mimo zajetý standard nerozumí a odsuzují. Američani jsou na tohle hrozní puritáni, to u nás tento film musí každému trempovi zahřát na srdíčku. Mně se to také líbilo a to nejsem tremp. Asi jsme tu v Česku daleko víc benevolentnější, než v USA. Druhá půlka filmu a momenty v komunitě se strejdou, který hrál americký trempský byly moc hezký momenty, ze kterých sršel pocit pohody a svobody. Stejně tak jako samotný závěr, který neměl chybu. Ben Foster se mi díky jeho roli v tomto filmu výrazně zaznamenal do paměti a moc se těším, až se představí coby Jan Žižka. (05.07.2019)