8. trieda

Eight Grade je absolútny cringe fest a len s ťažkosťou som dokázal tento film dopozerať. Hlavným dôvodom je, že film hral proti všetkým mojim vnútorným pocitom, neistotám či úzkostiam. Áno, Kaylu a jej boj proti týmto útrapám obdivujem, a takisto pomohlo, že Bo Burham to všetko dokázal s citom zachytiť na kameru. Avšak, z môjho uhla pohľadu, Eight Grade len prehĺbil moje vnútorné presvedčenia, že za nič na svete sa nevystavím podobným situáciám ku ktorým sa Kayla odhodlala. Nebyť takto priamočiaro konfrontovaný mojimi najhoršími pocitmi a nočnými morami, tak s potešením hodnotím vyššie, lebo film si to zaslúži. No dokým sa sám neodhodlám postaviť realite ako urobila Kayla v podaní famóznej Elsie Fisher, tento film bude pre mňa tou najnepríjemnejšiu a najpravdivejšou filmovou konfrontáciou s mojimi vlastnými iracionálnymi démonmi - čomu sa s radosťou vyhnem. 3* (4.5* je však férovejšie hodnotenie). (10.10.2018)

8. třída nejlépe ukazuje můj celoživotní problém s "awkward"/"second-hand embarassment"/"cringe" komediemi - nepřijde mi nic z toho vtipné, rozhodně se ale nedá říct, že by to ve mně nevyvolávalo emoce. Naopak. Emocí jsem si zde za tu zhruba hodinu a půl užil dost. Viděl jsem lidi vychvalovat zvukový doprovod, já bych vypíchnul práci s kamerou - nevypadá nikterak umělecky, spíše než k artovému filmu to má blízko k domácímu videu nebo dokumentárním záběrům, což ale rozhodně nemusí být na škodu, filmů sledujících život v tomto věku pomocí růžových brýlí, líbivých lidí, událostí a záběrů je dostatek. Tento aspekt se mi nejvíce líbil ve chvílích, které jsou možná nedůležité pro děj jako takový, ale jsou nedílnou součástí každodenního života - přemisťování z místa na místo, kdy má člověk čas přemýšlet a přemítat nad možnými scénáři toho, co se bude dít dál. Zkrátka je sám se svými myšlenkami. A kamera věrně v těchto chvílích šla s hlavní hrdinkou. U ní a jejích spolužáků musím dát filmu velkou jedničku s hvězdičkou za věrnou reprezentaci věkové skupiny, ať už co do věku nebo podoby. A v 99% filmu to samé mohu napsat i pro zážitky hlavní hrdinky (alespoň co soudím podle těch svých) - jsem rád, že se točí i filmy o lidech jako je Kayla a ne jen o "výjimečných" lidech (ať už z toho či onoho důvodu). (07.07.2020)

Ve schopnosti vystihnout důležitost určitého okamžiku v životě mladého člověka srovnatelně přesvědčivé, upřímné a nesentimentální jako Call Me By Your Name (k vrcholům obou filmů zároveň patří monolog postavy otce). Nečekejte teen komedii. Je to převážně drama, v přístupu k hlavní hrdince ojediněle citlivé, občas vtipné. Mnohé filmy o potřebě být sám sebou jen mluví. Tenhle ji chápe a ukazuje, jak strašně obtížné je sebepřijetí, překonání strachu z toho, že se ztrapníte, že nebudete dost cool. Věk přitom nehraje takovou roli. Někdo svádí boj mezi svou přirozeností a tlakem okolí ještě v dospělosti. Burnhamův cit pro nuance života sociálně úzkostlivé internetové generace a jeho pochopení pro jednu nadprůměrně inteligentní, trochu nesmělou dívku jsou výjimečné a doufám, že bude vznikat jen víc podobně empatických portrétů mladých hrdinů jako je tenhle (nebo Lady Bird, The Edge of Seventeen, The Diary of a Teenage Girl...). Film, se kterým chci rozhodně strávit víc času a víc docenit, jak zapojuje do vyprávění soundtrack nebo jak chytře pracuje např. s interakcí hlavní hrdinky a okolního prostředí (pomocí subjektivního zvuku, velikosti a ostrosti záběrů), díky které vnímáme a prožíváme okolní realitu jako ona. A Elsie Fisher by, bez jakéhokoliv přehánění, měla být nominována na Oscara. 90% (27.09.2018)

Klasicke indiecko o dospievani, ale toto ma jednu velku devizu. Ten posun zo strednej skoly na zakladnu posobi prekvapivo originalne. Tematicky sa tu sice riesia rovnake veci ako vzdy, no tu je to o jeden vekovy level nizsie. Takze nejde o predchod od mladosti k dospelosti, ale ake to je prestavat byt dietatom a zacatat za svoj zivot zodpovednost. Velmi svieza zmena 8/10 (12.10.2018)

Manifest of Youth. Bo Burnham rozumie mládeži a patrí medzi najlepších komikov v súšastnosti. To, že dokázal spraviť film z ktorého ide nadhľad a je milý, úsmevný a skutočný, vypovedá o jeho inteligencií. Elsie Fisher a Josh Hamilton sú neskutočne dobrý. Malé kaleidoskopy príbehov prezentované skrze pohľad hlavnej hrdinky majú v sebe nehu, bolesť, odvahu a vtip. Je to úprimné ako prasa a ku koncu ste do malej Kayli zamilovaný. Takú dcéru by som dakedy chcel mať. Fuck system a hlúpych ľudí. Držím jej palce nech sa jej všetko podarí. A Bo.. skús nám o nej dakedy ešte niečo povedať. Úprimne bude mi chýbať. Jeden z najúprimnejších filmoch o najhoršom období v živote teenagera, aký som za veľmi dlhú dobu videl. Netlačí na pílu, zbytočne nedramatizuje a znova prebudí chuť na sečuánsku omáčku. (02.11.2018)