Všetci to vedia

Atmosféra svatby v prostředí španělského venkova mě dokonale vtáhla do děje a pak už jsem se tímto rodinným dramatem nechala zcela pohltit. Sice si dovedu představit vychytanější závěr celého příběhu, ale Javier Bardem mi svým přirozeným, skoro až minimalistickým hereckým projevem nedovolil, abych film ohodnotila pouze třemi hvězdičkami. Dokázal se totiž vcítit do role muže, jež kvůli své dobrotě nakonec přišel úplně o všechno, takovým způsobem, že jsem mu tu tíhu světa na jeho bedrech opravdu věřila. Nechci se nijak dotknout Penélope Cruz, která hrála taky skvěle, ovšem Javier ji tentokrát s přehledem zastínil. (75%) (11.12.2020)

Tento psychologický thriller po nadějném začátku postupně selhává. Vypráví o otevírání starých tajemství a ran a napětím příliš neoplývá. Ale jak příběh odkrývá jednotlivé vrstvy, trochu se pod kůži dostává. Je to atmosférické a vyvolávající vzpomínky. Má to srdceryvné scény. Trochu jsme si ale připadal, jako bych si koupil vstupenku na film s Liamem Neesonem a místro toho se ocitl na Strindbergově hře. Ztracen někde mezi Agathou Christie a Achilesem. Farhadi je výborný scénárista a umí dobře pracovat s herci, ale tento film je jen souhrn jeho částí. Íránský režisér Asghar Farhadi, jehož snímky Klient a Rozchod Nadera a Simin vyhrály cizojazyčné Oscary, si na španělské půdě počíná opatrněji než v kulisách domova. Jako by si nebyl jist, nakolik může do své obvyklé úspornosti vpustit jižní temperament. Také si dlouze připravuje vztahovou arénu přeplněnou postavami, čímž zvyšuje jednak metráž díla, jednak jeho nepřehlednost; navíc žánrově neustále přepíná mezi melodramatem a detektivkou. Zkrátka natočil už průkaznější filmy, nicméně tam, kde se může opřít o herce, má vyhráno. Ve filmu Všichni to vědí naštěstí není poněkud kostrbatá zápletka rozhodující. Nad ní stojí věrná nálada ovíněné idyly domáckého městečka žijícího veselými svatebními přípravami, do níž se s výbuchem přirozeného strachu a vyčkávavé bezmoci vkrádá hysterie minulých křivd, a zejména pak herci, od dětských až po představitele hrdinčiných rodičů. Přestože hlavní pozornost na sebe celkem pochopitelně strhávají Bardem s Cruzovou, značný podíl na autentickém zážitku nese tichá souhra celého obsazení. A pokud jde o řešení kriminálního případu naroubovaného do romantického psychothrilleru, nelze prozradit více než dvě drobné nápovědy. Že dobří režiséři nepotřebují vydírat diváky názornou krví a že rozbolavělé matky stojící mlčenlivě v pozadí vědí vždycky své. Otec s rodinou nemohl přijet z Argentiny do Španělska na svatbu, údajně kvůli práci. Což je jen jedna z mnoha klamných indicií ve snímku. Režisér Farhádí stále umí paralelně rozvíjet několik silných a propletených témat, ale výsledkem už není fascinace, spíš občasné uznalé pokývání hlavou. Diváka silněji zasáhne třeba atmosférický detail hodin na staré zvonici, kolem nichž posedávají holubi. Čas je ostatně jedním z témat filmu. (24.12.2019)

„Svatebčané hodují, temným pudům holdují.“ Ach jo. Všichni to vědí... jenom mně se nic neřekne! A co? Že Asghar Farhadi je Iránec, jak poleno, takže očekávat španělskou thrillerovou temnotu je dost naivní. Podobně naivní byla i Pacova snaha o zvelebování vinohradu, uprostřed vyprahlé krajiny a naprosto suchopárného filmu. Teheránské OKÉNKO MUČÍRNY: [][] Co mě bolelo nejvíc? 1) Španělská bota. Mučivě pomalé tempo příběhu. 2) Kacířova vidlička. Lauřin manžel Alejandro a jím (opakovaně!) navrhované řešení zoufalé situace: „Bůh nám pomůže.“ 3) Španělská židle. Nesnesitelně pomalé utahování šroubů nejistoty, o co režisérovi ve filmu jde. [][] Uondat diváka? Promrhat potenciál špičkových herců? Vést postavy k divné pasivitě, aneb policii nevoláme, peníze nemáme, tak prostě jen čekáme. Na co?! Až za nás situaci vyřeší scénář? Jo a že prý to mezi Javierem Bardemem a Penelope Cruiz jiskřilo... Proboha, kdy? Spíš jen doutnalo. Kostlivec ve skříni otcovství možná vykřesal tři malé jiskřičky, ale ty hned zhasly. (11.08.2023)

První půlhodina se zdlouhavou svatbou selhává v představení všech zhruba patnácti zásadních postav a vztahů mezi nimi (které vám začnou pomalu docházet až v pozdějším průběhu) a pak rozehrává příběh s únosem, který připomíná nějakou detektivku od Agathy Christie, ale bez detektiva. Ve zbytku filmu se spíš řeší rodinné vazby a dávné křivdy než aby se vyšetřovalo, avšak neznalost totožnosti únosců do toho alespoň přináší prvek napětí a nejistoty. Díky kvalitním hercům to není špatné, ale kvalitativně je to na úplně jiné úrovni než režisérovy předchozí íránské filmy. (08.07.2018)

Rozchod Nadera a Simin pokládám za vynikající film, zde jsem ale na rozpacích. Manželé Bardemovi jsou výborní, ostatní také, příběh rovněž, nálada, psychologie dramatické situace, vše ok, ale na to, že se jedná o ohnivé Španělsko, pulsující, temperamentní, se mi poklidné, komorní zakončení docela příčilo. Osobně bych uvítala v závěru velký, brutálně uječený výstup, který by šel až na dřeň. Jasně, Farhadi přesně tohle nechtěl a v jiných filmech bych tento způsob ocenila, jenomže tady prostě ne. Devalvovalo mi to celý film, který se mi jinak po čertech líbil, přestože je nad slunce jasné, že život je nade vše. Jinak, manžel oddán Bohu mě tak neskutečně sral, jako dávno nikdo jiný. (30.05.2019)