Underground

Mohli by sme len slepo špekulovať nad tým, ktorý z ústredných motívov a myšlienok bol hnacím prvkom Kusturicovo myšlienkového pochodu počas tohto príbehu. Faktom ale je, že hlavných motívov je počas filmu niekoľko a každý z nich dostane dostatok priestoru no to, aby ho Emir stihol svojim tradičným, tragicko-humorným štýlom, ktorý miestami zachádza až do absurdnosti, vyjadriť a spracovať ucelene a komplexne. Originalita v Kusturicových filmoch naberá nové rozmery. Predstavivosť, tvorivosť, kreativita, farebnosť, hudobnosť, z toho všetkého srší toľko energie, že aj napriek nesmierne vážnej a tragicky ladenej atmosfére som bol po filme pozitívne naladený. Príbeh sa fiktívne drží skutočných faktov balkánskej politicko-vojnovej histórie. Jednotlivé dejové časti príbehu pôsobia nanajvýš hekticky a raritne, celok je paradoxne pomerne ucelený a komplexný. Aj keď som pozeral kratšiu (167') verziu, tak som mal najväčší problém s dĺžkou. 80%. (19.05.2009)

Dával bych si hodně velkého bacha na to, nechat se jenom okouzlovat Kusturicovou muzikálností, jíž na tři hodiny opulentně roztančí filmové obrazy; tohle dílo v sobě má ukrytou i poměrně nebezpečnou ideologii, či lépe řečeno mýtus o "horké srbské krvi", která ospravedlňuje vedení války a genocidy. Z filmařského hlediska takřka geniální, z politického hlediska velmi pochybné, ne-li přímo odsouzení hodné. (27.02.2003)

Jako by mi nedocházel dech a Kusturicovi ho přebýval. Jako by se mi každý další Kusturicův film, který jsem viděl, líbil méně a méně. A to třeba říct, že ten první (Dům na pověšení) se mi líbil velice velmi. Šílený běh a šílený rytmus mě zde opravdu zmáhal. A co se pochopení týče? Na tom byla nejlíp zvířata, především šimpanzi. (18.02.2014)

Podobenství o jedné nešťastné zemi, jejích roztodivných obyvatelích a bratrovražedných válkách. Udržet masivní metaforu Jugoslávie 20. století pohromadě vyžadovalo veškerý Kusturicův um a ačkoli je na několika místech zřejmé, že to bylo nad jeho síly, přesto Underground uspokojivě funguje v obou rovinách: jako film o lidech i jako podobenství. Komedie i drama splývají v v unikátní Kusturicově poetice v jedno, za každým vtipem dříme špetka tragiky... Bregovičova hudba je naprosto nezbytná, je to právě ona, která dokonale souzní s náladou příběhu a ještě umocňuje jeho vyznění. Jeden z největších evropských filmů všech dob, doslovně i přeneseně... (28.01.2004)

Kusturica má svůj nezaměnitelný režiiní styl, ve kterém rád střídá bláznivě komediální až absurdní scénky s jemným, nenápadným humorem. Vše předvedl i v tomto filmu, který odstrašuje na komedii monstrózní délkou, která je jedním z kamenů úrazu tohoto jinak povedeného snímku. Ačkoliv je film na některých místech opravdu vtipný je zároveň i dost zdlouhavý a převážně vychutnávání velkých veselic režisér občas přehání stejně jako vkládání zbytečných scén, které film zbytečně brzdí (jako např. natáčení filmu - ačkoliv jeho ukončení patří k jedné z nejvtipnějších scén). Věřím tomu, že by se film vešel do dvou hodin, které by určitě byly snesitelnější. (12.04.2010)