Nejkrásnější

Kurosawa a agitka? Nedokázal jsem si to vůbec představit, dokud jsem to teď neviděl... A popravdě toho zhlédnutí nelituji - jednak to pro mě byl po hodně dlouhé době návrat k úplným Kurosawovým začátkům (kdy jsem se opět přesvědčil o tom, jak skvělý cit pro natáčení a propracování jednotlivých záběrů měl už tehdy, ať už točil cokoli), což sice je ten hlavní důvod, ale také ten, že jsem snad ještě nikdy neviděl propagandistický film z Japonska. A že tenhle byl echt propagandistický, až jsem si vzpomněl na ten slavný citát (který je asi od Mao Ce Tunga?) "Pracuj tak, aby pro tebe smrt byla vysvobozením." Tady je to ale dotažené do takového extrému, že by smrt nebyla ani vysvobozením, protože tady je práce pro všechny jediný smysl života. Místy je to až ujetě vtipné, místy zase děsivé, ale hlavně to dost jasně ukazuje, jak je celá tahle ideologie šílená a představa, že by někdo byl vychováván v tom, že jediné, co má jeho život obsahovat, je neustálá práce, je šílenější ještě víc. Vím, že to Kurosawa točil na zakázku a že s tím zrovna nesouzněl, ale nedivím se, že to vzal, protože v té době by byl asi každý vděčný za cokoli. Aspoň se hezky kouká na tu skvělou filmařskou stánku, když už na nic jiného. Ta mi "vystačí" na lepší dvě hvězdy, protože jen díky ní jsem si při sledování moc nenudil, ale víc tomu nedám ani náhodou. Lepší 2* (18.02.2023)

Film, jež k divákovi promlouvá ne skrze hluboké dialogy, ale prostřednictvím řeči těla, výrazů ve tváři pracujících slečen a propagandistických nápisů na zdech. Ukazuje bezmeznou (až slepou) oddanost japonského lidu, nutnost přispět svým dílem, dokonce i za cenu vlastního utrpení. Posouvá se děj někam? Ani zdaleka. Za emoční poselství, které se v jeho pozvolném rozvíjení skrývá, si však své hodnocení zaslouží. (30.10.2016)

Podněcující budovatelská vzpruha pro nezlomného japonského ducha demonstruje na příkladu dívčí koleje, jak ke zničení Británie a Ameriky může přispět každý. Kolektivně nadšeným holčinám nestačí mimořádné zvýšení kvót výroby v továrně na optické čočky o polovinu, s jásotem si vymohou dvoutřetinové, a v práci zapáleně, urputně, se zpěvem na rtech pokračují i v případech nemoci, zlomené nohy, nebo dokonce úmrtí v rodině. Když je smutno a nedaří se, pomůže zahrát si v kapele či volejbal. Jinak Kurosawa i prostinkou, dobové politické situaci poplatnou propagandu filmařsky zvládnul bravurně. (24.04.2018)

Režijně nadprůměrný film s mnoha krásnými postupy a kamerovými záběry. Bohužel tento dojem ustupuje výrazně do pozadí propagandistickým scénářem. Občas by si asi člověk měl tyhle hrůzy pustit, aby se mohl pozastavit nad tím, co dokáže lidský mozek vyprodukovat. Tak jen aby se nám doby těchto kousků zas nevrátily! (01.08.2011)

Druhý Kurosawov film bol nakrútený na základe vládnej požiadavky počas vojny. Jeho primárnym cieľom bolo manipulovať ľudí, pripomenúť im potrebu obetovať sa a trpieť za cisára, za vlasť. Príbeh skupiny dievčat pracujúcich v továrni pripomína nám známe "výplody" umeleckého smeru zvaného sociálny realizmus. Napriek tomu ide zrejme o najlepší propagandistický film, aký bol kedy vyrobený. (06.02.2005)