Jisté ženy

Pomalé vyprávění lidských příběhů minimalistickou formou mám rád, obzvláště ve vesnickém prostředí na popředí zasněžených kopců. Ale musí být o čem vyprávět. Certain Women tvoří zrovna příběhy několika postav, které by při výběru nejzajímavějších historek ke zfilmování skončili na podlaze. Co režisérku přimělo realizovat je, mi zůstane záhadou. Například podobně laděné filmy Jane Campion jsou obsahově i formálně úplně jinde. (25.02.2023)

První příběh je až komický (****), druhý příběh poněkud nervní (***) a třetí příběh nádherně poetický (*****). Divák by trochu čekal, že bude film zaměřený hlavně na představitelky ženských hrdinek (ty podávají dobré výkony ve všech čtyřech případech), ale paradoxně i mužské postavy jsou pojaty hlouběji a zajímavě. (21.04.2020)

Film složený z několika příběhů které se vzájemně více, či méně protnou. To co mají všechny příběhy společné je kromě zasněžených vrcholků hor v pozadí i pomalu plynoucí děj a chladná syrová atmosféra bez hudby, podle mě velmi povedená a skvěle se k filmu hodící. Přišlo mi, že více než všechno ostatní mají čtyři hlavní postavy společný motiv samoty. Samota v rozhodnutí, které člověk musí udělat a které může ovlivnit něčí (i váš) život/smrt. Samota z pocitu, že máte všechno jen na vlastních bedrech a že vám ostatní všechno jen ztěžují, než aby pomáhali ( i když jejich záměr nemusí být špatný). Samota vycházející z toho, že máte jiné společenské postavení, nebo jste v jiné životní situaci než většina lidí, kteří vám jsou blízcí. A nebo samota, kdy jste "jen" sami a chybí vám lidská interakce. Povedený film, vřele doporučuji, pokud máte rádi pomalejší tempo. Za mě to jsou silnější tři hvězdičky. (05.09.2018)

Ženy jsou oficiálně nezávislé, ale snímek "Certain Women" reflektuje, že realita je leckdy opačná! Muži názor žen neberou vážně nebo ho vůbec nevnímají. Kelly Reichardt si na filmové estetické kompozici zakládá stejně jako na námětu. Film oplývá solidní kvalitou literární fikce a promyšleným zpracováním. Největší emotivní stopu ve mě zanechal třetí příběh, kde dostává hodně prostor Lily Gladstone. Film si mě až nenápadně postupem sledování omotal kolem prstu. Kamera zachycující osamělou krajinu Montany, život na ranči, starání se o koně. Člověk zírá, jak vkusně a nekýčovitě film zachycuje sebemenší detaily odehrávající v rutině. (10.10.2016)

Tři příběhy o třech ženách (nikoli o čtyřech, jak se uvádí v textu k Biofestu). - Jsou to "jisté ženy", zřejmě jedny z mnoha možných, které mají jistý podobný rys. A možná je jím právě (jistá) "ženskost". Většina současných žen mě udivuje (a většinou také odpuzuje) především svojí sebestředností a sebejistotou (pokud vůči nim něco namítáte, považují vás buď za odpůrce nebo za blba). Ženy Kelly Reichardtové jsou udělány vesměs z měkčího materiálu (nejtvrdší je pískovec), nepříjemné věci jsou schopné vstřebat (bez frustrace, ale i bez katarze). Jsou schopné chvíli počkat, než trochu vychladnou, protože nebyly nikdy příliš horké. Možná by se dalo říct, že jsou to příběhy ze života, ale v běžném životě se s nimi sotva střetneme. Kde - kromě filmu/ literatury - uvidíme/ představíme si byť jen závěrečnou scénu (ještě před krátkým naznačením budoucího vývoje) druhé povídky, ve které dívka (Lily Gladstonová) odjíždí zpět na farmu ke svým koním. V její tváři je vepsán celý její příběh i jeho pokračování. (01.10.2017)