The Suicide Squad: Samovražedná misia

Gunn je hrozný hovado a nápadů má na rozdávání. Umí vykreslit srandovní postavičky, které nechá dvě hodiny dělat pravé opaky superhdinské etiky, aniž by to začalo být nudné. I když… tendenční je to zhruba od konce první třetiny až hanba a energický tvůrce plácá páté přes deváté. Dělá sice absolutní satiru na žánr či politické klima, ale nemá ji moc o co opřít - film má navzdory vtipným dějovým přesmyčkám dost rutinní a přímočarou výstavbu a poslušně následuje klasický emocionální vývoj dvou klíčových postav (Idrise Elby a hlavně Daniely Melchior, která je srdcem filmu a jasně nejzajímavějším charakterem, nejen díky impozantní vizáži představitelky); kritika USA moc novátorská není a téma odepsaných looserů, kteří si přece zaslouží trochu lásky, mizí ve změti bujarého kosení, požírání a rozčtvrcování, kde většina katů prostě nemá uchopitelné charaktery. Možná ještě King Shark (opět díky vztahu s postavou Melchior), jenž ale slouží jednoduchému situačnímu humoru, do něhož se drolí i celek. Akční scény jsou navíc dost odfláklé, také mají čistě parodický účinek, i když kaiju hvězdice je super a má skvělé hororové vlastnosti. Je to parodie s dost bídnými pokusy o seriózní sdělení a emoce, navrch s nevyrovnaným humorem. Gunn chvíli pálí jednu petardu za druhou a tvoří roztomilé situace, ale následně se zastavuje na místě a své aktéry nikam neposouvá - Peacemaker jako by jen občas vykročil ze stínu (a potřebuje k tomu o dvě čísla menší tričko a bílé spodky) a Margot Robbie mě tu poprvé nebavila (respektive Harley). Přitom to není vůbec marné, několik “bože!” jsem z pozitivního údivu nad Gunnovou neurvalostí skrz úsměv procedil. 65 % (08.04.2023)

Pro svět přitroublých dyslektických mongololidí, a nejen pro ten, je rozhodně více než dobře, že se Jakuba Zbraňň těm zkurveným neomarxistickým pamrdům nepovedlo kancelačně zkulturnit za jeho sto let staré tvítrové vtípky o píchání dětí. On totiž, snad jako jediný, dokáže z těch sterilních, vážně se beroucích, furtdokolových, anemických, debily kýčovitě či propagandisticky mentorujících, pouťově filosofických a plytkých leporel, kde se všechny ty „supravodiče“ chovají a vypadají, jako by se právě vrátili z gájprajdu s opruzeninami konečníků ze zařezaných tang, udělat hravou, vtipnou, neotřelou, uvolněnou a šarmantní plnokrevnou heterozábavu, plnou geniální fantazie a až po pastelové elasťáky napěchovanou originálními scénáristickými i režijními vyfikundacemi. A to by se v dnešním světě, v němž humory v agónií chcípají na pandemenci a kde se korektní upjatost snoubí s masovou debilitou a vychcaností zamindrákovaných pozornostních kurev, mělo vyvažovat minimálně culíkatými paťačkami s právě vypadnuvšími horními jedničkami. Anebo jednoznačnou plnou palbou. P.S.: Cvrlikači se vyhýbám důsledněji než jehovista transfúzi, proto pro usnadnění práce svým budoucím kancelačním kulturistům, až jednou uzavřu smlouvu s fašistickým Dyznym, uvádím svůj nejoblíbenější patologicky závadný cvrlík zde: Co odpovědět lékárnici, která, když jdete kupovat antikoncepci pro svou jedenáctiletou dceru, vyděšeně spráskne ruce a povídá: „Proboha, pane, vaše dcera je již v tomto věku sexuálně aktivní???!!!“? - „Ale piču aktivní, leží jak prkno, celá matka.“ (07.08.2021)

Režisér a scenárista James Gunn totiž, v záujme priniesť divákom niečo nevšedné, zašiel do tých najväčších obskurností, čo komiksy DC mohli ponúknuť. A fanúšikovia toto ocenia. Aj vďaka tomuto aspektu tak Gunn predstavuje hutný a záživný príbeh, ktorý skrátka nenudí. Navrch je tiež koherentný a napriek svojej výstrednosti dáva väčšinu času zmysel. V jadre celého diania je opäť onen neslávne známy Samovražedný oddiel, tentoraz zložený z čerstvých nových tvárí. Gunn tu dokázal, že prehnaná upätosť a vážnosť skrátka nie je to pravé orechové pre tento žáner a že odľahčenejší prístup sa k nemu hodí oveľa viac. A nejde o nejako lacný humor, vo väčšine prípadov komediálne momenty uspeli presne tak, ako by mali, Gunn skrátka vie, čo robí. (8.8.2021) (02.09.2022)

Celovečerní verze skeče Starro Attacks z "Robot Chicken" sbírá nadšené ohlasy díky tomu, že se konečně nějaký vysokorozpočtový komiksový film vykašlal na vážnost i sofistikovanost a naopak se vydal cestou juvenilní brakovosti (která po dlouhé dekády byla esenciální vlastností komiksů, než se jich chopili nerdi, kteří měli potřebu své dětinské obsese ospravedlňovat blafováním hloubky). Na druhou stranu ale oproti bezelstné jalovosti nejlepších a nejzábavnějších komiksových filmů jako "Batman: The Movie" (1966), "Superman IV: The Quest for Peace" (1987) či "Ghost Rider: Spirit of Vengeance" (2011) působí nový "Sebevražedný oddíl" příliš nuceně a objednávkově - stejně jako produkty od The Asylum, které se moc snaží být camp, ale nikdy nemůžou vyvolat tak ryzí nadšení jako čistokrevný trash. (28.08.2021)

Dejte Jamesi Gunnovi volnou ruku, obskurní postavy a on vám naservíruje užasný příběh o vyvrhelech společnosti a zločincích. Tak akorát vtipné a tragické pojetí vystřeního uskupení, které je vysláno na sebevražednou misi. Celý je to uvědomělý, šílený, hravý a má to styl. Skvěle prokreslené a napsané postavy, které si zamilujete nebo přinejmenším pochopíte. K tomu užasný vizuál poutavá akce a střízlivý pohled na absurditu superhdinských komiksovek. Víc Gunna a víc bizarních postav z komiksové historie prosím. (10.01.2022)