Zlatí úhoři

Pekné. Veľmi pekné. Také jemné, citlové pohladenie na duši, ktoré presnie vie, kde má človek citlivé miesta a ako sa k nim dostať. Udrieť v správny okamih a úplne si získať a podmaniť diváka. Okrem uvedených hereckých umelcov sa o svoje zaslúžil hlavný pán herec tohto filmu malý Martin Mikuláš. Intenzívnosť sa prejavuje v dvoch variantách. Naprv pomaličky plynie úplná harmónia, nostalgia a sny o rybárčení, jednoduchosť rozprávania. To všetko sa po nadviazaní citov na diváka zvrtne v krutú realitu, ktorá vrazí dýku do srdca, aby ste na konci nevydali ani hlásku. Slzu áno. 85%. (25.06.2008)

Milujem láskavý humor Rudolfa Hrušínskeho a Vladimíra Menšíka, a v tomto snímku sa stretli obaja, no čo viac si môže divák priať? Majstri majstrov. A navyše tu je všetko v smutnom protiklade podčiarknuté tou trpkosťou, ktorú so sebou prináša vojna - humorné, vtipné, no pritom zároveň i smutné a tragické. Tiež sa mi páčila tá metafora rieky, pekne to do pointy zapasovalo. Silný nadpriemer. 85/100 (17.10.2018)

Na Zlaté úhoře jsem se těšila, přece jenom to patří málem ke zlatému fondu české kinematografie a ohlasy jsou více než příznivé. Svezu se na vlně kladů a film budu chválit. Už jméno režiséra a autora předlohy napoví, co vás bude čekat, proto jsem nezůstala zklamaná, ale naopak uspokojená, dostalo se mi toho, co jsem předpokládala. Přehlídka předních herců, má oblíbená Balzerová, poetická atmosféra (kterou u filmů sice nevyhledávám a leckdy je pro mě překážkou) tady sedla. Atmosféra lásky a rodinné pohody, bezstarostného dětství se snoubí s krutostí války a Kachyňa to dokázal hezky vystihnout. (13.05.2012)

Smrt krásných srnců hodnotím z několika důvodů výš, přestože i tohle je krásný film. Kachyňa se nebál dvakrát vstoupit do stejné řeky a vyplatilo se mu to. Samozřejmě je zajímavé srovnávat: Hrušínský je tam i tady skvělý, Heřmánkův pan Popper je úplně jiný než ten Menšíkův a mě osobně sedne o dost víc, přestože i Menšíkův výkon je rozhodně nadprůměrný. Atmosféra je lyričtější, méně zhuštěná. Taky válka je tak nějak méně děsivá, i když i zde se mnohokrát mrazivě přihlásí o slovo se vší brutalitou. Zajímavé komentáře: sud, Legas, Decker, Pražák, Pishin (27.10.2006)

Neuvěřitelné melancholický film, který umí neskonale dobře a nadčasově pracovat s atmosférou jednotlivých scén a daného dobového zařazení. Přechody z dětské naivity až po zhmotnění absolutní reality. Luboš Fišer jako skladatel doplnil jednotlivé scény až mystickou hudbou. K tomu Vladimír Menšík a Rudolf Hrušínský v jedněch ze svých nejlepších rolí. Poetické ve všech směrech a dalece přesahující klasické filmové umění. Ota Pavel tu doslova ožívá ve svých vzpomínkách na své dětství a spolu s ním veškeré jeho emoce. (10.04.2023)