Nonstop lahůdky (E02)

Vzhledem k první epizodě tohle vyhlašuju za překvapení roku. Funguje tu příběh, humor, po delší době se mi líbila Hřebejkova režie a snad vůbec poprvý se mně líbil Krobot. S Eliškou jim to krásně klapalo a já si díky nim užil jedno z nejtrefnějších připodobnění rodin, jejichž tajemství vychází ven až po setmění. (12.10.2022)

Dialogy jak z pomocné školy. V hlavní roli dva neherci s neustále kamennými xichty, kterým nějaká vnitřní citová pohnutí nevěřím ani za mák. Problémy tak nějak odjinud (karaoke, jako fakt?). Propletenec nezajímavých postav, o nichž nic nevíme a vlastně se ani nedozvíme. Btw, ta holka kam odjížděla na celý týden vlakem? Kam odjíždí na konci? Za rodiči? Nebo je tady jen jako symbol, který měl rozhýbat stojaté vody? Často nechtěně komické situace, rozhovory, jednání. A kdo zná Nusle a Folimanku, tak si bude klepat na čelo, kde se dá na Ostrčilově náměstí dojít na nádraží Vršovice, nebo jak z benzínky pod Nuselským mostem odjet tramvají, chvíli jet a pak zase projet kolem benzínky pod Nuselským mostem. A vážně film naznačuje, že v Praze jsou v noci v jedné velké čtvrti u nádraží otevřeny jen jedny lahůdky, jedna hospoda a benzínka? ale no tak! I když pravda - nonstop lahůdky jsou sci-fi, ty jsem v Praze nezaregistroval nikde. Obecně ani přes den na moc prodejen lahůdek v Praze nenarazíte. To já jen tak - kdo je poctivý v drobnostech, je poctivý i v celku. A tady ty drobnosti jsou stejně tak podivné a z jiného světa, jako jednání postav, které mi přišly zcela vzdálené a ne lidské. Hudba se sem vůbec nehodí, Hrubeš a Mareš, kamarádi do deště, by mohli povídat, že?, a Navarové písnička je inťošsky citově vyděračská. No nic, tak já si skočím do Boot Hillu podívat se reálné Nusle a normální lidi s normálními problémy. Taky se dá zajít do občerstvení uprostřed Folimanky. Nebo do Galerky. Případně k Olmerům. Či do Sport baru za rohem na Albertově na Chodovar... (08.12.2019)

Žal se odkládá... Nostalgická balada z pražského Jamrtálu o lidech zrazených a zrazovaných, o věcech obyčejných i neobyčejných i o tom, že pštrosí taktika – tedy snaha strkat před nepříjemnostmi hlavu do písku – se nevyplácí. Hřebejk vsadil na Miroslava Krobota, který je v roli flegmatického hokynáře, vážícího slova i saláty, nepředvídatelný, enigmatický a neodolatelně aristokratický, přesně takový, jací jsou lidé jeho druhu. Vedle skvělé Elišky Křenkové ovšem nelze neupozornit na Jitku Sedláčkovou, která v roli zoufalé slepice, co zanáší do jiného kurníku, povyšuje celý příběh na malé rodinné drama, kde nejde ani tak o to, co bylo, ale o to, co bude. (11.02.2020)

Tak tohle se mi opravdu líbilo, nejednoznačné, vtipné i psychologické, a přitom to mělo i děj. Dobře a zajímavě obsazeni i herci ve vedlejších rolích a hlavní dvojice byla podle mne výborná. Křenková znamenitě zahrála nejednoznačnou holku, a ten její diskotékový tanec v baru ... po zážitku z něj je podle mne zcela zbytečné sledovat několik měsíců nějaké Stardance... (02.12.2019)

Náhoda spojení po stav je tedy trochu umělá, ale výborně se pak daří galerii soukromých úletů ve stylu Knoflíkářů nebo Samotářů. Včetně „sexy mumlání“, které skvostná Hana Seidlová coby barmanka ocení na Krobotově parohatém mimoňovi, ale hlavně díky dialogům s vyváženým dávkováním humoru a soucitu. Mladičká provokatérka s bathohem hledající pevný bod v životě je tedy v mnoha filmech. (21.04.2020)