Epizoda 1 (E01)

Napokon celkom uhrančivé. Keď niečo vyšetruje Klára Melišková, tak vo mne od Modrých stínů prevládajú pocity viac rozpačité ako príjemné. Taktiež filmu neprospieva „inovatívna“ kamera, ktorá namiesto ľudí sníma stropy alebo podlahy a obraz je celkovo horší ako zlý. Klady v scenári ale situáciu vyvažujú, na ďalsiu epizódu sa teším, a za dobrý pocit z filmu sa nepochybne zaslúžil aj sám Erben. –––– Polovina místa činu... Dvě třetiny místa činu... Jo, poblitý. (01.04.2019)

Artově přeplácané barvičkami i slunkem do ksichtu, aby to vypadalo JINAK. Na identitu vraha již nenápadně zkoušejí autoři cílit a pomrkávat, ale možná nám jen předhazují falešné návnady. Verze 1. Ten odrbaný děda v jakémsi hnusném vaťáku a předtím řezající dřevo na cirkulárce na dvoře souseda. Působil jak mimóza. Přebíral od pošťačky nějakou poštu před domem (místem činu) a pak jel s kárkou někam pryč. Koukala u toho na něj z půdy babička. V tom davu potom před domem jako jediný chyběl. Verze 2. Otec zabitého dítěte došel do práce později, protože chvíli před vraždou vedle v baráku hekala sousedka s ním. Vrahem tak vytočený a vyšinutý paroháč, který se chtěl pomstít ? (01.04.2019)

Doubova kamera a Taušova režie s Fišárkovým střihovým mistrovstvím tvoří tak abnormálně funkční tvar, že ještě teď mám vykulené oči. Vodník je neuvěřitelně atmosferická podívaná s nesmírně silně vygradovanými scénami, nadprůměrnou prácí s flashbacky a reálem a výrazným obsazením, v němž dostávají všichni herci vynikající příležitost ukázat, co v nich je a Václav Neužil se v prvním díle vytáhl a předvedl jeden z nejlepších výkonů, co jsem od něj viděl a pozor ve dvou časových rovinách. Příběh o vraždě nemluvněte zasazený do parného léta, jehož teplo a špinavost prolézají skrz na skrz a zpoza něj se ozývají v podkresu hlasy a doprovází je smyčce skupiny Blue Shadows. Zatím jsem nadšený podobně jako u Modrých stínů, přesto bych ve scénáři, resp. dialozích našel velké množství drobností, u nichž jsem kvetl, protože mít to ještě důslednější dramaturgické ošetření, tak by to byla historická událost v českém seriálu. Ale chmury stranou, nemůžu se dočkat pokračování. 80% (31.03.2019)

Prázdniny dospívajících dívek u babičky na venkově. Takový poklidný začátek, který ale narušuje neustálý pláč dítěte, nešťastná matka, která si už neví rady, jak dítě utišit, a věčně naštvaný táta ve vynikajícím podání V. Neužila. Výborná Klára Melíšková v roli vyšetřovatelky, která otvírá případ starý třicet let, protože tuší, že něco tehdy nebylo v pořádku. Svědectví, jež si vyslechne, ji utvrzuje v tom, že je třeba se na případ znovu podívat. Neužil ve své roli po třiceti letech je neskutečný! M. Krobot mě zaujal i během těch pár minut, kdy se objevil na obrazovce. Předpokládám, že v příští epizodě bude mít víc prostoru. Výborná režie a hudba. (23.03.2023)

Léto 1987. Velmi dusné léto. Hlásek ustavičně vřískajícího půlročního Lukáška utne až cirkulárka. Jedinou hlavní podezřelou z brutální vraždy je jeho matka (Alena Doláková) a ta také byla policií prohlášena za vražedkyni. Ta se ale nikdy k zločinu nepřiznala a v cele spáchala sebevraždu. Zůstala však tehdy dvanáctiletá svědkyně, z níž je dnes žena středního věku (Lenka Krobotová) která kdysi toho tragického dopoledne u kočárku nemluvněte viděla jakousi činorodou osobu. Její svědectví ale zní značně absurdně: dítěte se měl tehdy zmocnit Vodník z Erbenovy sbírky Kytice. Kriminalistka Marie Výrová (Klára Melíšková) na popud tehdejší svědkyně otvírá třicet let starý a již dávno uzavřený případ vraždy. Od samého počátku má první epizoda této třídílné krimi minisérie velmi znepokojivou, tíživou a autentickou atmosféru léta za socialismu. Sledujeme rodinu v domě, kde neurvalým způsobem v tílku pobíhá a na všechny strany nevybíravě křičí Václav Neužil. Následuje střih do pracovny vyšetřovatelky, za kterou přišla v doprovodu manžela (Peter Bebjak) s tíživou výpovědí svědkyně tehdejší hrůzy, aby ulevila svému neklidnému svědomí. Stále se pak střídavě vracíme do vesnického stavení, abychom zjistili poměry v rodině a byl nám naservírován pozvolný a neodvratný posun k rodinné tragédii. Nejprve je třeba si udělat tak trochu jmenný pořádek a přehled v postavách. Prázdniny u babičky (Jaroslava Pokorná), které zároveň patří i dům, tráví její dvě vnučky, které jsou dcerami dvou starších synů, a jejich kamarádka Hana, tedy inkriminovaná svědkyně nešťastné události. Vůdčí osobností této tříčlenné holčičí party je čtrnáctiletá Magda (Kasijana Džakič). A o třicet let později pak budeme sledovat Neužila s vrásčitým obličejem a totálně prořídlou kšticí, ač předtím mohl klidně dělat reklamu na vlasové šampony. Vše je v první epizodě velmi dobře rozvrženo. Režisér Viktor Tauš umí dokonale udržet tajemnou i hutnou auru. Na konci epizody se nám dokonce dostane i jakýsi možný profil vraha. Tahle minisérie má excelentní rozjezd. A doufejme, že si podrží svoji scenáristickou a režijní vrstevnatost i nadále., tedy ve zbývajících dvou epizodách. 10/10 (23.03.2023)