Vražedná pole

Páči sa mi ako je film komponovaný. Na začiatku sa dostávame in medias res do konfliktu v Kambodži, ktorý je dôsledkom vojny vo Vietname. Hrdinovia Waterston a Ngor ako dvaja žurnalisti hľadajú príbehy o ktorých by mohli písať a prezentovať ich tak americkej verejnosti ako volanie o pomoc. V tomto smere film zvysoka kašle na patriotizmus a hrdinstvo. V prvej polovici totiž film len pozoruje. Sleduje z pohľadu cudzincov hrôzy, ktoré miestni vykonávajú na sebe. A snažia sa z toho šialenstva dostať živý( veď sú predsa cudzinci). Tá druhá sleduje dva rozdielne svety. Ten Ngorov snažiaci sa prežiť v podmienkach v ktorých ľudia zomierajú v nemenných hroboch po tisícoch, a ten svetský americký v ktorom je novinár chválený za hrdinstvá, ktorých sa nikdy nedopustil. Až tá druhá polovica dáva postavám ku ktorým sme si v prvej polovici nemali ako vytvoriť vzťah, nový rozmer. A ku koncu film krásne uzatvára pomyselný kruh a predáva emóciu. Oceňujem to, že si film neberie servítky. Je explicitný a nepríjemný. Núti k zamysleniu a zároveň v určitých pasážach apeluje na ľudskosť a morálku. Zároveň nastavuje zrkadlo a pripomína konflikt, ktorý v dome vzniku ešte vôbec nebol zažehnaný. To, že tu vidíme krvácať a zomierať deti považujem za odvážny ťah, ktorý sa vyplatil. Tento príbeh bude vo mne rezonovať ešte dlho. Zaslúžený oscar za kameru. (24.02.2021)

Na The Killing Fields jsem se velice těšil a to ze dvou důvodů, prvním bylo zdejší vysoké hodnocení, jak již napsal Enšpígl "Pětihvězdičková palba", která by na pochybách nenechala snad nikoho a za druhé také to, že hudbu zkomponoval Mike Oldfield. Co se hudební kulisy týče určitě jsem nebyl zklamán, co se filmu samotného týče, byla první hodina celkem zdlouhavá, zobrazující období nepokojů v Kambodži (1973), které byly částečně zaviněny i díky kobercovému bombardování ze strany USA, které zabilo mnoho nevinných kambodžanů. Druhá polovina filmu ukazuje tvrdé podmínky v zajetí a snahou přežít, nesmyslnost i hrůzy války, ale hlavně sílu přátelství a naději, kterou přátelství přináší. 70% (13.10.2013)

Zdejší pětihvězdičková palba drtivé většiny uživatelů a mnohá doporučení k tomu, způsobili, že jsem se na tento film vskutku hodně těšil. Očekával jsem, že film si se mnou po emoční stránce zakope hotovou ligu mistrů. Bohužel nestalo se. Snímku strašně ublížily dvě roviny příběhu. Přesněji řečeno ta nosnější, vztah dvou kamarádů. Ať dělám co dělám, tak ten přátelský vztah mě přišel až příliš filmový, chyběl mě v něm tklukot srdce. V porovnání třeba s filmem Lovci draků, který je postaven na podobném vztahu a já neměl daleko k slzám, navíc dlouho jsem měl tu jejich sílu přátelství v sobě. Tady ne, prostě film skončil, já si naladil telext ČT1 stranu 764 a přemýšlel nad kurzama fotbalových zapasů. Bohužel díky vztahu dvou kamarádů, bylo šizeno na druhý dějový lince a tou byla "vláda" Rudých Kmerů. To bylo nedotažený prostě. Kurva vždyť ty svině komunistcký vyvraždili ofiko 1,7 milionu lidí !!! To z filmu vůbec nejde a že to byly skuteční ultrazmrdi je zřejmé "jen" z pasaže kdy Dit Pran je nucen pracovat a žít v nelidských podmínkách v tzv. vražedných polích. Ale zase, kde je zmíněno, že Pol Pot tohle udělal se všema co žili v městě, že Pol Pot označil města za kapitalistický zlo a všechny lidi z měst vysídlil častokrát trikem typu "za chvíli se vrátíte, je to pro vaše bezpečí před amíkama" Zrušil prachy, obchody, media, zkrátka všechno. No nic no, prostě ukázat tu strašnou hrůzu, troufnu si říci, že od "tvorby" panů Stalina s Hitlerem nejhorší na téhle planetě takhle zkratkovitě, to neberu a výše zmíněný příběh o přátelství, který se má s tímhle hnusem prolínat jsem už popsal. Jistě, herecký výkon neherce Hainga S. Ngora je jedinečný, a samotný jeho osud mě naplňuje možná větším smutkem než celý tento příběh. Práce kamery taky skvělá, ale moje slzy zůstaly jiným osudům a jiným příběhům. (23.10.2008)

Roland Joffé a jeho režisérské schopnosti v hlavní roli tohoto rozhodně zajímavého, lehce uspávacího a přesto působivého snímku, v kterém jsou hlavními hybnými motory přátelství a skvělá hudba Mike Oldfielda. Úžasné scenérie podtrhuje krásná kamera, která se dokáže do pohledů natolik zamilovat, že několik minut sledujete dokonalou scenérii s postavami. Krásný film, který pokud vás neuspí vás vtáhne. (02.09.2007)

Roland Joffé byl v polovině 80. let na vrcholu sil a z Vražedných polí je to hodně cítit. Patosem a naléhavostí prodchnutý dvoj-příběh amerického novináře a jeho kambodžského kolegy, který je ponechán na pospas zuření rudých Khmérů v 70. letech, má zcela jasné mravní poselství, které kupodivu mnohem více než nepochopitelný fanatismus Rudých Khmérů žaluje tradičně empatickou americkou zahraniční politiku. Nejsilnější zbraní Vražedných polí rozhodně není celkem jednoduchý a přímočarý příběh, ale atmosféra a dokonalá evokace doby, kdy Západ utíkal a rudí se blížili k Phnompenhu z rýžových polí. Jedním z vrcholných okamžiků Joffého režie je vícevrstevná zpětná reflexe událostí – dokument pouštěný z videa, zoufalé oči Sama Waterstona a tklivá Pucciniho árie Nessun Dorma. Mocné. Tak mocné, že ani závěrečné Lennonovo "Imagine" nemůže momentu uvědomění nesmyslnosti, bezpráví a bezvýchodnosti konkurovat. Z mého pohledu mohl být film klidně o pár desítek minut delší, pasáže z tábora Ankhy jsou totiž pohlcující a neobyčejně zajímavé. Bohužel také torzovité, příliš úsečné a místy zbytečně tezovité (opravdu "flashová" epizoda s chlapečkem). Ačkoli se podobně jako např. ve Stoneově Četě jedná o film doslovný a manipulativní, téma i provedení představují lahůdkový zážitek, který jsem prožil v diváckém tranzu. Styl, jakým Jaffé nezúčastněně inkorporuje utrpení a brutalitu do děje, odráží něco z chladu a nezúčastněnosti čoček a objektivů masmédií... a právě proto zní jako zoufalý výkřik. Určitě ne bezchybný film, ale nepochybně silný divácký zážitek pro každého, kdo se zajímá o rudé totality. (25.06.2007)