Richard Jewell

FBI agentom by som prial posledný záber, ako riadia dopravu na križovatke a novinárke z kategórie "som bezohľadná hus a som na to pyšná", scénku, ako vedie kurzy základov slohu v štátnom (podčiarkujem) ústave pre handicapovaných spoluobčanov (na záverečnú slzičku jej kašlem)... ničoho takého sa ale nedočkáme... nedočkáme sa dokonca ani fotografií skutočného Jewella (hrubým podčiarkujem) a ľudí okolo neho k záverečným titulkom (nakoniec ja vlastne ani neviem, či FBI agenti a novinárka majú svoje konkrétne reálne predobrazy)... pretože o nič z toho tu nešlo. Išlo tu iba a len o Richarda Jewella a jeho čin... ako si zaslúži byť vnímaný a ako ľudia toho istého Richarda Jewella - iba a dupľom preto, že bol aký bol - veľmi ochotne vnímať odmietli či prestali. Po Sullym je to druhýkrát v krátkom čase, čo pán Eastwood vysekal obyčajnému ľudskému hrdinstvu najhlbšiu poklonu bez čo i len náznakov prikrášľovania, naopak, z nadhľadu a so zdravým odstupom, pritom pútavo, divácky vďačne. Nedarí sa mu zakaždým, ale keď sa mu podarí, vtedy možno bez preháňania a smelo konštatovať, že takto netočí v súčasnom Hollywoode NIKTO! Bude frajer chýbať, keď sa raz pominie. Snáď toho stihne ešte dosť... (19.05.2020)

Looser, tlouštík, otloukánek, jeliman, pak hrdina, zločinec a mučedník. Na krátký život jednoduchého chlapíka až příliš rolí a situací, kterým musel čelit. ___ Clint vypráví úsporně, i výbuch bomby je neefektní. Víc napětí dokáže vzbudit prostým rozvazováním baťohu, protože divák už předem ví, co je uvnitř. ____ Příběh Richarda Jewella je smutný a varovný - prudké odsudky, okamžité mediální lynče, nenávist davu rozdychtěná anonymitou a přístupností sociálních kanálů – to dnes zažíváme mnohem častěji a mohutněji než před čtvrtstoletím. Richardu Jewellovi se nedá přes jeho prostomyslnost, až dětinskost, nefandit. A Paul W. Hauser ho hraje skvostně: litovala jsem ho, jako malou myšku, která stojí sama proti hroznýši. ____ Ale Clint si znovu vybral až moc přímočarou cestu. Jewellovy prohřešky z minula otupil, ukázal je jako pouhá nedorozumění nebo přílišnou pracovní důslednost, z novinářky zase udělal hyenu bez skrupulí a z agentů FBI bandu tupců, která chce mít hlavně odškrtnuté jedno vyšetřování a lidský život jim nic neříká. Kamarádský advokát je plochá, kašírovaná postava. Jenomže já tohle Clintovi úplně nežeru. Vím, jak vykreslil letecké vyšetřovatele v Sullym a byl to vůči nim nespravedlivý obrázek. _____ A to teď, podle mě, opakuje. Ne do takové míry, jako v Sullym, agenti FBI se v tomto případě opravdu nezachovali nejlépe, ale že by spadli až do takových tupostí a podrazů? Clint podřídil příběh dramatizaci, ale když je to příběh vyprávějící o zdrcující síle masy a médií, tak je to až nechtěně ironické. A nenápadně dojemné zase je, jak úplně každému tam šlo o jeho vlastní sobecké cíle (mít sólokapra, co nejrychleji vyřešit pracovní úkol, získat provizi) a jedině jednoduchému Richardovi šlo o vyšší cíle – bránit lidi. ___ Clint vypráví úsporně, s kamerou si moc nehraje, střih je popisný, což v případě takto autentického příběhu není na škodu. Překážela mi tam snad jen snová sekvence, ta byla zbytečně polopatická. SHRNUTÍ: První informace jsou téměř vždy nepřesné, když už ne rovnou zavádějící. Vždycky s názorem počkejte, až budete mít dost údajů. Nenechte se nikdy strhnout k rychlému soudu. (16.06.2020)

Eastwood má za sebou silnější filmy, ale toto je solidní drama. Ve srovnání s podobným snímkem od Miloše Formana Lid versus Larry Flynt Forman líčil pokušitelského pornografa zábavněji, vyhroceněji, provokativněji, nicméně též vlezlý tlouštík Jewell v podání Paula Waltera Hausera objeví nakonec vlastní důstojnost a ve svém advokátovi přítele. Eastwood pojímá jeho životní dráhu zeširoka včetně obskurních zaměstnání, v nichž Jewell končí zpravidla pro svou přehnanou až protivnou aktivitu. Na každý pád s výjimkou oddané maminky vidí lidé v budoucím rekovi snaživého burana, ostatně v roli zaměstnance bezpečnostní agentury bere své hlídkování v olympijském parku vážněji než profesionální policisté, kterým je k smíchu – než se ukáže, že měl pravdu. Pohodovou náladu před výbuchem kreslí Eastwood věrně v čele s dobovou muzikou, dokonce i při nálezu bomb si dovolí šibeniční vtip – Jestliže vidíte, jak pyrotechnik zbledne, utečte – a s vědomím reálného pozadí události nabývá chaos před explozí i po ní na působivosti. Ovšem pak už se buduje očekávaný model veřejné štvanice. Novinářka platící za senzační informace sexem je až příliš otrlá, Jewell i jeho matka zas až moc prostoduší, agenti FBI až přehnaně zatvrzelí. Uměřenost přichází teprve se Samem Rockwellem v roli druhořadého právníka, jenž do případu vnáší trochu efektního divadla a trochu soukromé ironie. Kouzelně obrací oči v sloup, kdykoli jeho klient, noční můra každého advokáta, poruší závazek mlčení a jako naivní kluk nabízí pomoc mužům zákona, k nimž by tak rád patřil a kteří na něho přitom zkoušejí podraz za podrazem. Vypravěčsky je to zkrátka maličko nuda, ač všechna řemesla vykazují solidní úroveň a vedle Rockwella si postupně získá náklonnost i hrdina Paula Waltera Hausera, který své pohnutí zajídá obřími sousty. Nicméně zpětné výjevy nastavují čas, než Jewellův tým zvolí protiútok vrcholící dojemnými projevy, kdy zaslzí i cynická reportérka. Případ obětního beránka, jenž se právě hodil, sice líčí Eastwood přesně, ale nepřidá o mnoho víc, než si lze o kauze přečíst (28.03.2020)

Clint Eastwood před pár lety prohlásil, že bude točit filmy, až do úplného konce svého života a tak nám, s lehkostí sobě vlastní a na prahu devadesátky, servíruje další mistrovské kriminální drama dle skutečné události. Kromě skvělé režie a scénáře, bych vyzdvihl hereckou ústřední dvojici v podání Hauser - Rockwell. Opravdu výborný a silný film, skutečný Richard Jewell může odpočívat v pokoji. (17.02.2020)

Kmet Clint měl dvě možnosti. Nechat diváky neznalé faktů alespoň trochu v nejistotě, jestli v tom ten duchaprostý mamánek nemá své tlusté prstíky, nebo se o to ani náznakem nepokusit a zvolit jednodušší cestu, která má prvoplánově vyvolat rozhořčení nad činností Federal Bureau of Idiots a vzbudit lítost nad obětí mediálně-úřednické štvanice. Zvolil to, co zvolil, ale pak měl mít mnohem lépe napsané záporné postavy (žurnalistická mrcha Wilde, které máte přát, aby oštěp Honzy Železného opustil výseč olympijského stadiónu a našel si ji, je toho příkladem) a neservírovat některá sentimentální fiaska (tiskovka). Díky patří Rockwellovi, který to tahá z bryndy buldozerem.. (13.05.2021)