The Nightingale

Tenhle film chce oboje. Chce být intimní a tvrdý, chce podvracet očekávání a odkrývat nějaké hlubší pravdy... a pak chce být taky brutálním murder pornem s karikovaným padouchem. Nakonec leda další variace na I Spit On Your Grave, po relativně brzkém odkrytí karet jen naplnění konceptu. A co do snahy o probírání "woke témat" mi to přišlo... řekněme... neohrabané. (Neni dobrý, když se film doslova zastaví proto, aby si mohly dvě postavy povídat o tom, jak to mají na světě těžký. Zvlášť když by to z toho filmu celkem snadno vyplývalo. A to, jak se nakonec černý sluha obětuje za ženu, která k němu byla prakticky celý film naprosto nesnesitelná, lhala mu a zneužívala ho, a je to prezentováno jako nějaké naplnění smyslu pro toho černocha, mi taky nepřišlo, že asi bylo, co to mělo být.) (19.06.2020)

The Babadook je filmovými odborníky, mnou nevyjímaje, považován za nejlepší snímek roku 2014, avšak svou skutečnou velikost prokázala Jennifer Kent až v následné zkoušce charakteru, kdy se odmítla vzdát tvůrčí svobody a vyrazila se zástupci Marvelu dveře. Mnoho progresivních režisérů se bohužel nechalo zlákat lukrativní nabídkou ze zámoří a přizpůsobilo se požadavkům velké produkce. Můj dobrý přítel Xavier Gens, jeden z ústředních představitelů hnutí cinéma du corps, dokonce označuje své hollywoodské angažmá za životní chybu. Jakožto zdejší hororový expert nyní musím obyčejné diváky upozornit na skutečnost, že se The Nightingale nedrží zkonvencionalizovaných pravidel rape and revenge filmů, takže s ním budou mít ohromné potíže. Snímek nás pobízí k empatickému prožívání a soucítění se stavem Clare, která je paralyzována svým postavením v přísně hierarchizované koloniální společnosti, čehož režisérka dosahuje syrovými close-up záběry či sázkou na akademický formát [1,375:1]. Oceňuji psychologickou hloubku snímku, propracovanost postav i perfektní herecké výkony. Jennifer Kent pozvedá subžánr do vyšších sfér a ukazuje nám, že lze dané téma uchopit i jiným, podnětnějším způsobem. Čtyři silnější hvězdy. (26.10.2019)

"The Nightingale" bol skutočne silným filmom. Je to (ako už bolo spomenuté) rape and revenge film, kde sa naša hlavná hrdinka Clare vydá po stopách násilnikov, ktorí zavraždili jej manžela a jej dieťa. A je poháňaná obrovskou dávkou hnevu a túžby po pomste. A podľa mňa to Aisling Franciosi zahrala skutočne bravúrne. Pôsobí tu veľmi uveriteľne. Na začiatku uvidíme jej jemnú stránku, kde pôsobí ako žena, no po danej udalosti v chate v nej odrazu vidíme tvrdú ženu, ktorá je rozhodnutá splniť to, čo chce dosiahnuť. A verím jej to vo všetkom. Čo sa mi na nej páči je hlavne skutočnosť, že napriek tomu, že sa snaží byť silná a tvrdá, jej ľudská stránka tiež vie miestami preraziť. A hlavne si uvedomuje, že je stále zraniteľná a čokoľvek sa môže stať. A takisto má aj strach. V jej reakciách je vidieť niekoľko rôznych emócií a funguje to veľmi dobre. Potom je tu Sam Claflin v role karieristického poručíka Hawkinsa. A poviem úprimne, že je to vynikajúci padouch. Jeho akcie sú vysoko emocionálne a očividne má problémy zvládať svoj vlastný hnev na uzde a zo všetkého sa vždy dostane. Lebo je to vážený dôstojník a môže si robiť čo chce. A s týmto postojom skutočne vie byť nebezpečný, hrozivý, no súčasne to podáva s gestom, kde človek nevie čo si o tom myslieť. Niekedy je zúrivý, inokedy sarkastický, inokedy sa tvári ako anjelik. Film má podľa mňa dobrú atmosféru. Mnohí ho označujú za veľmi násilný. Ja by som povedal, že film pôsobí ako keby ho režíroval muž. Lenže režisérkou tu bola žena Jennifer Kent a snažila sa docieliť, aby to pôsobilo skutočne. A popravde to tak na mňa aj pôsobilo. Dokopy je vo filme jedna scénka, kde som mal trošku nepríjemný pocit z toho násilia. A to je scénka, kde chlapík povie, že chce trofej. Nebudem to viac špecifikovať. Ale aby som nevyznel teraz strašne chladne, nejde o žiadny ľahučký film. Tie scénky sú drsné, násilné a nehodlajú nás ako divákov šetriť. Záleží od vás ako sa k tomu postavíte. Každopádne udalosti v chate sú podľa mäa veľmi silné. A viem veľmi dobre pochopiť Clarine reakcie. V jednom momente prišla skoro úplne o všetko. Najviac mi to asi pripomenulo film "The Revenant". Ak máte radi silné drámy s touto témou, tak film podľa mňa oceníte. Ak je to na vás moc násilné, tak to odporúčať nemôžem. Ja som rád, že som film videl. Dobrá práca. Hodnotenie: B+ (08.12.2019)

Snímky, které se zabývají dobou, kdy byla Austrálie jen trestaneckou kolonií, do níž Britové odkládali všechny existence nehodné sdílet stejný ostrov s královským majestátem, mám hodně rád, a ani tento australský počin mě nezklamal (no, možná trochu). Po dost brutálním rozjezdu se sice cesta za krvavou pomstou změnila na pořádnou porci turistiky divokou přírodou říznutou počátkem irsko- aboridžinského přátelství, ale ve výsledku jsem byl i přes poněkud rozmáchlou stopáž vcelku spokojen.4*- (11.08.2020)

Rovnako ako v Brimstone, aj u Nightingale by muselo byť to množstvo krutosti a zla zobrazené ešte trochu iným spôsobom, aby sa dalo brať aj ako niečo viac, ako len krvavé explo. A pokiaľ tomu celý čas aj tak veríte, akonáhle pozvú domorodca k stolu, od toho okamžiku sa to skrátka rozpadne. Najviac zo všetkého uveriteľnosti pomáha nie režisérka, ale Aisling Franciosi, ktorej výkon je hlavne v momentoch hnevu (po úvode) uveriteľný a nepríjemný. Z režijných nápadov ma bavili pohľady na lesnú, mesačnú oblohu, počas bezmocnosti tých zlých vecí. Bezmyšlienkovité vraždenie každého decka a domorodca tomu naopak ubralo najviac zo všetkého. 65% (02.04.2020)