Prízrak

Umění znásilňuje horor a nabízí posttraumatickou studii smutku...Opravdu nemám čas se dívat pět minut na to, jak někdo usíná a deset minut na to, jak jí koláč...Přetáčel jsem dopředu a ona pořád jedla a jedla jedla...Pointa sama o sobě celou tu zoufalou nudu neospravedlňuje...Mohlo to být funkční na poli kraťasu... (25.09.2017)

Divnej, nudnej, a mnou nepochopenej údajně silnej? film. Dlouhé scény, kdy se nic neděje, nikdo nic neříká a Casey tam stojí pod prostěradlem zatímco Rooney Mara vzlyká nad koláčem. Občas se stalo něco, co navodilo mojí zvědavost, ale ta zase rychle vyprchala. "Vyústění" ve druhé polovině filmu mi nějak uteklo a nedával smysl - museli jsme si pak vyhledat "co to sakra bylo" na Wikipedii. Asi takový cítěníčko pro hipstery. (22.09.2017)

Za mňa super. Pomalé, pracujúce s mystifikáciou a s konvenciami, ktoré o duchoch máme a ktoré poznáme a pritom to zostáva veľmi svojské a ku koncu v rámci presahu aj určitým spôsobom poetické. Nie je to o postavách, je to skôr o zamyslený. A duch v podaní Casey Afflecka je do určitej miery veľmi smutným hrdinom, ktorého je na jeho púti veľmi zaujímavé sledovať. Každopádne pre mňa artová záležitosť..ktorá je pre mňa úplne lahodná a funkčná. Pozriem si to s radosťou znova aj kvôli výbornej hudbe. (13.10.2017)

Minimalistický, no zároveň dojímavý výkon Caseyho Afflecka pod plachtou prekvapivo pôsobí a vytvára éterickú prítomnosť, ktorá pretrváva dlho po skončení filmu. Premyslený strih filmu, charakterizovaný dlhými zábermi a pomalým tempom, umožňuje divákom ponoriť sa do meditatívnej atmosféry filmu. Jeho sila spočíva v skúmaní času, smrteľnosti a posmrtného života, pričom ponúka jedinečný a introspektívny pohľad na nadprirodzený žáner. Strašidelná partitúra Daniela Harta pridáva filmu na melancholickej kráse a kinematografia, často zarámovaná do štvorcového pomeru strán, dáva pocit izolácie a večnosti. „Prízrak“ je podnetný a pokojne dojímavý zážitok, ktorý nám pripomína, že aj v smrti môže naša prítomnosť vydržať. 7/10 (02.06.2024)

Enter the Void bez nahoty, prostituce, drog a neustálého sexu. Jo, já bych čekal, že bych si řekl, že by se mi ten film mohl líbit, protože vypadal hodně slibně. No, jenže výsledek je jiný. Nejhorší na tom filmu je to, že je strašně nihlistický. A to i oproti Enter the Void (ano, fakt, nedělám si prdel), protože tam je aspoň nějaká naděje, tady ten film je celý v beznadějné situaci a beznadějně i končí. Asi to nejoptimističtější, co film říká, je to, že si máme vážit každé chvíle našeho života, protože po něm už nic lepšího nebude. I to je pozitivní myšlenka jako prase, ale teď to nechme být, film nemůžu odsoudit jenom kvůli tomu, že je depresivní, vždyť spousta filmů je na tom vyloženě postavená a já jim třeba dám 5*, protože jsou fakt skvělý, třeba tohle. Tohle je ale hlavně strašně utahané. Mě dlouhé záběry nevadí, když mají nějaký význam, ale můžete mi prosím vás říct, proč musím koukat 5 minut na Rooney Maru, jak jí koláč a pak se jde vyzvracet? Poetické to nebylo, význam v příběhu to taky nebylo. A takových dlouhých zbytečných scén je tam víc. Příběh vypadá z obsahu dost dobře, jenže se z toho vyklube nikdy nekončící deprese bez kousku naděje, přitom by to nějakou naději chtělo, ono si to o ni i zoufale žádá. Ale ona nepřijde. Pravda, někoho uchvátil vizuál, já se tomu ani nedivím, poetické je to dost, i když je to utahané, ale kruci, jak si mám zamilovat film, ve kterém není naděje? Navíc myšlenka filmu je, že po smrti nic není, ale podle mě je to hlavně kvůli tomu, že se to bálo jít víc do hloubky. Ono mi v celkem dost částech přišlo, že si to hraje na nějaký velký art a přitom to je docela prázdné. Plusy tam jsou, kamera je dobrá, má to poetické záběry (díky Bohu, že tam ten vesmír byl, když už je na plakátu), hudba je vybraná dobře a nápad s prostěradlem se mi líbí (a dokonce mi ten duch pak připadal roztomilý, což říkám jako člověk, kterému jen tak něco roztomilé nepřijde). Víc lepšího v tom ale nenajdu ani náhodou. 2* (31.03.2019)