Večeře s Beatriz

Dialogovy suboj dvoch osobnosti. Na jednej strane nemilosrdny bohaty Golias, ktoreho je lahke nnavidiet a na druhej strane bohuzial nie je chudobny sympaticky David, ale nejaka divna ezotericka bytost s nenalicenym xichtom strapenej Salmy Hayek, ktora v divakovi tiez vela sympatii nevyvola. Zvysok postav je len do poctu. Takze po kratkej chvili mi zacalo byt uplne ukradnute na koho strane je pravda a kto ten dialogovy stret vyhra. Nejasny zaver do stratena tomu tiez neprida. Salma by sa mala vykaslat na filmy v ktorych sa neuspesne snazi preukazat svoj herecky talent. S jemnou vrstvou mejkapu je stale sexy ozdobou hlavneho hrdinu v nejakom akcniaku. Taka poloha jej sedi najlepsie. 4/10. (22.09.2017)

Relativně nedávno si střihla nenamalovaná Jennifer Aniston roli v dramatu Cake a dopadlo to výborně. Salma to zřejmě chtěla zkusit také bez make-upu, ale výsledek je prachbídný. Ale nutno dodat, že vinu nenese jen ona. Její postava jakési éterické bytosti mi celou dobu lezla nebetyčně na nervy a stejně tak mizerně a šablonovitě byly napsané ostatní postavy. Onen proklamovaný střet dvou světů jsem nějak nepostřehl a stejně tak se tu nenajde snad jediný komediální prvek. Můžu si jenom představovat, co by s tím dokázala kupříkladu takový Polanski. Velké zklamání. 15% (02.09.2017)

I love psychic stuff. Oh, I let this gypsy steal $2,000 from me once. It was so humiliating.... Bizarní zážitek s nečekanými následky: Střetnutí s filmem, který extrémně špatně formuluje řadu vašich vlastních názorů. Již začátek, kdy Salma Hayek oplakává své kozy, které jinak vypadají i přes košili v pořádku, nevěští nic dobrého. Ale je to horší nad očekávání: Režisér Miguel Arteta mě za krátkých osmdesát minut [dočasně, přechodně] naučil chápat libertariány; nevěřil, že by se to nikomu mohlo povést. Beatriz - masérka, léčitelka, aktivistka, terapeutka, whatever - se ocitá na snobském dostaveníčku developerů. Za jiných okolností by mé sympatie byly dané a parta neo-cons vykazuje všechna obvyklá klišé, včetně záliby prezentovat memorabilie ze střílení nosorožců. Jen jedna osoba je otravnější než ignorantští a nařvaní buržousti vůkol, jimž označení rakovina Země jinak sluší: Tou osobou je Beatriz, tvářící se střídavě nechápavě, zasaženě a povzneseně trochu jako Simple Jack Bena Stillera a otravující již tak zatuchlé ovzduší slizkým esoterickým žvaněním. V porovnání s její obludně špatně napsanou a zahranou postavou je "místní mogul" s tváří poprávu pozdně hojně obsazovaného Johna Lithgowa člověčí až k zulíbání. Beatriz at Dinner je skoro od základu špatný film, na němž lze respektovat snad jen záměr, tzn. poukázat na nenápadný půvab některých. Nejenže syžetem nelichotivě připomíná Blbce k večeři, ale navíc nenechává nakonec blbce zvítězit ani morálně. Situace opakovaně nedává smysl (Beatriz se po hysterickými výbuchy zakončovaných ideologických střetech, které by zákonitě neměly poskytovat prostor pro pokračování, neustále vrací na místo večeře, jakoby jí u východu vždy obrátil Anděl zkázy) a záminky pro další a další ideologické střety působí příšerně nepřirozeně. Napadá mě jediný způsob, který by mohl film obhájit: Celý tvůrčí tým je maskovaná parta konzervativců, kteří se rozhodli odvrátit liberály od jejich víry způsobem rafinovanějším než je šaškování s červenými kšiltovkami. He killed my goat. (05.11.2019)

Snad je na vině fatálního zdejšího minutí se s tak ryzím a bezesporu silným, kvalitním a originálním snímkem jeho chybné zařazení pod žánr komedie? A není to ani konverzační drama u stolu, jak by se dalo čekat dle anotace a jak je to poslední dobou v módě, a tak je možná na vině dvojnásob zklamané očekávání? *** Přitom ten film je veskrze nádherný, když si to nenecháme zastřít očekáváním. Nejspíš ze všeho jde snad o poému, o klidné vnímání nanejvýš principiální, a zároveň nanejvýš civilní a realisticky povrchní srážky lidských nositelů dobra a zla, o poému, kde už se nic, žádné stanovisko nevysvětluje, neargumentuje, neobhajuje, kde filmem jen nepokrytě prochází náraz silného nesobeckého pokorného nevýslovného vědomí a silného sobeckého arogantního banálního a plytkého nevědomí, setkání ničitele a hojitele za přihlížení komparzu přitakávačů, o poému, kde už jen klidně, bez dramatu, zakoušíme a vstřebáváme neproblematizované setkání dvou klasických protipólů lidského dobra a zla na umírající planetě, nenápadné nositelky soucítění, sounáležitosti, hojení, a suverénního služebníka zla, svévolného a krátkozrakého ubližování, ničení, působení bolesti a zkázy, vztažených k přítomnosti, kdy Země podléhá bohapusté, ze všech limitů uvolněné a vzájemně se v různých oblastech lidského konání posilující destrukci a ty, kteří cítí její bolest, vidí a chápou tu zbytečnou jalovou a krutou zkázu, už opouštějí i poslední zbytky sil, protože toho, co potřebuje uzdravovat a hojit, je už příliš mnoho, a oni nepatrní, unavení, vědoucí a krásní, naplnění láskyplným smutkem a steskem po světě prostých věcí, smeteni odcházejí. (noční promítání na B12, v Praze, 2. 7. 2021) *~ (03.07.2021)

Dobře. Takže za prvé, pokud je tohle komedie, tak hodně suchá. Za druhé je tady Salma hrozně sešlá a není vůbec sexy, což teda fakt nepochopím. Za třetí mě nejvíc pobavila scéna zabijácké léčitelky, která je dle hostitelky vegetariánka, ale dle dezertu veganka, která je natolik zarputilá, že by ráda pozabíjela všechny, kteří zabíjí zvířata a možná i ty, kteří je jí. A za čtvrté to má mít dle mého názoru poselství, že Země umírá a všichni se máme asi zabít. Amen. (24.08.2017)