Annette

Jedinečné a odzbrojující v detailech, útrpné a únavné v celku. Ten film je stejný jako jeho titulní hrdinka – metaforický, místy znepokojivý, jindy podivně statický a skrz naskrz dřevěný. Velkolepé, pompézní divadlo života s výbornými herci, ale hudebně repetitivní, doslovné a emočně ohromně odtažité. Proč si to nepřiznat: až na výjimečná čísla (intro, Driverova antikomediální vystoupení) jsem poměrně trpěl. (19.07.2021)

Leos Carax evidentně rád baví i sám sebe, což dokládá např. nesčetně hudebních aluzí, a řada filmových (už jen výběr herců a jejich minulých rolí), ale k látce přitom přistupuje s maximálním důrazem na ryzost a vtahujícnost a osobně tu nejvíc oceňuju onu hold vzdávající návaznost na tradici a klasiku v tom, v čem funguje - sázku na shakespearovský koncept vztahu divadla a světa a na prostotu a iterativitu operních libret. Aneb nač už tak složitou látku lidského propadání strachu a zlu a z něj vyvěrajícího pokryteckého, manipulativního a utilitárního vztahování se k sobě navzájem ještě problematizovat nějakou inovativní zápletkou? Všechno už tu bylo, pojďme to - nanejvýš tvořivě, důvtipně a na mnoha rovinách zároveň, ale přitom naprosto efektivně a střídmě - obnažit na samu dřeň. Filmový muzikál je pro to vynikající forma. *** A samozřejmě, je to Leos Carax, tudíž nejde divákovi na ruku, ale očekává od něj maximální míru koncepční spolupráce a lidské otevřenosti a odvahy, má-li mu dopřát maximální prožitek, který tím pádem čeká jen nemnohé, byť je v díle objektivně přístupný. *~ (07.07.2021)

Viděl jsem mýho kamaráda se málem oběsit na špagátu, viděl jsem bezďáka masturbovat na Národní třídě, viděl jsem týpka konzumovat alkohol vzhůru nohama, viděl jsem jak moje kamarádka jednou spolkla kondom nosem, viděl jsem hadího muže který se nasoukal do bedny o velikosti jeden krát jeden metr, viděl jsem psa jak kojí koťata, viděl jsem svoji spolužačku hrát v pornu, viděl jsem film který měl stopáž sedm hodin.... ale Adama Drivera a Marion Cotillard jak spolu při souloži zpívaj – no to jsem neviděl. Leosi Caraxovi je hodně. (26.08.2021)

Umenie sa spája - stand-upový úspešný provokatívny zabávač a operná diva sa do seba zaľúbia. Titulky novín žiaria nad vzťahom plným nezlomnej veľkej lásky. Všetko zarámované do svojrázneho, výstredného, no vo výsledku sebaistého muzikálu. Ale spiatky k deju. Niečo sa v tom vzťahu, v tej veľkej láske zlomí po narodení dcérky Anette. Výzorom pripomína, viac než čokoľvek iné, drevenú bábku (mne pripomínala Chuckieho sesternicu). Tá však v sebe skrýva netušený poklad, ktorý sa neskôr stane zdrojom príjmov. Na Anette samotnú, jej túžby a priania sa temer nemyslí, lebo však je to len vec - bábka, nič. Bábka ťahaná odporne machistickou povahou otca, ktorú si po pôrode začne zvyšovať neúmernými opileckými jazdami. Bábka, ťahaná z druhej strany pomstychtivosťou matky. Chorý prístup k dcére aj k partnerovi napokon vedie k tragédii. Myslenie len na samého seba a svoju emočnú nevyrovnanosť totiž nikdy nevedie k upevneniu manželstva. Chápem výhrady k zdĺhavosti, a napriek tomu, že to je vskutku dlhé, je to aj setsakramentsky skvele podané. Páčila sa aj hudba. Pre niekoho plastový produkt, pre mňa skvelý muzikál, ktorý som videl 3x. (11.09.2022)

Několik dnů i nocí se bezradně snažím vtisknout Annette jakýkoliv smysl. Vždyť je to přece dílo nějakého evropského arthousu, které se dost zjevně nepodvoluje muzikálovým konvencím! Ten úvod přece nemohl být jen prázdným videoklipovým štěknutím. Jasně, že nic na první pohled tak banálního až prostého dnes už nikdo nemůže natočit. Nebo ano? Odpovědí nakonec budiž krajně nesrozumitelný ale dokonale výstižný komentář Dionýsa. Za sebe můžu dodat jen to, že pokud jsem nestrávil muzikál ani v této de- a re-konstruované podobě, nezbývá mi než nad žánrem definitivně zlomit hůl. (15.07.2021)