Tully

Jason Reitman je späť a v absolútne najlepšej forme. "Tully" je podľa mňa skutočne vynikajúcim filmom. Prakticky mám pocit, že som sa sledoval na reálnych ľudí s reálnymi problémami, životom a hlavne som mal pocit, že je to všetko tak bravúrne zvládnuté, že som mal chuť zatlieskať. Charlize Theron je fantastická a rovnako aj Mackenzie Davis. Ich vzťah je spracovaný veľmi dobre a dáva to filmu potrebnú charizmu a potrebný nápad. Koniec koncov, nič nie je horšie, ako keď človek dopadne absolútne na dno a od zúfalstva už nevie čo má vlastne urobiť. A do toho prichádza Tully, aby sa Marlo absolútne nezbláznila a dokázala nájsť radosť v živote. Lenže čo tento film zvláda absolútne fantasticky je podľa mňa myšlienka toho, že byť obyčajným je vlastne rovnako úžasné ako byť výnimočný. Možno ešte viac. Lebo dokážeme naše deti presvedčiť, že svet môže byť úžasný, a že ho môžu sami takým stvoriť. A robíme to pre nich. Pretože sú našou súčasťou. Funguje to podľa mňa fantasticky. Najmä dialógy sú tu vynikajúco napísané. Všetko čo spolu Tully s Marlo riešia je podľa mňa vynikajúce a dáva to tomu správnu energiu. Postavy sú skvelé, atmosféra je skvelá, hudba je vynikajúca a celkový dojem z filmu je super. Nebudem spoilovať záver pre tých, čo film chcú vidieť (okrem toho to aj vysoko odporúčam), no poviem len toľko, že neviem ako vám to sadne. Mne osobne to nevadilo, no možno to niektorí ľudia skritizujú viac. Je to pochopiteľné, no na druhú stranu mám pocit, že zrazu dá všetko vo filme zmysel. A preto to podľa mňa funguje. Osobne odporúčam a jeden z tohtoročných favoritov. Hodnotenie: A (17.07.2018)

Ve chvíli, kdy došlo na první Jonahův "záchvat" v autě, jsem začal mít pocit, že jsem si zvolil špatný film a doufal jsem, že Marlo propadne depresi, v níž syna surově zavraždí, případně dupne na plyn a vezme děti na detailní prohlídku mostního pilíře. Postupně mě film stále víc bavil, přestože se v něm prakticky neustále pečovalo o děti, ke kterým jsem nikdy neměl kladný vztah. Snímek nebyl nijak světoborný a hodnotil bych ho maximálně třemi hvězdičkami, ale jednu jsem musel přidat Charlize Theron za její výkon i za přinesenou oběť. Což o to, nabrat ta kila mohla být docela zábava, ale dostávat je dolů... (08.09.2018)

Taky absolutně nechápu zařazení filmu do kategorie komedie, já se tedy nezasmála ani jednou. Jedná se spíš o velmi slušné drama s poměrně překvapivým koncem, který by mě tedy absolutně nenapadl. Nicméně velmi příjemné překvapení tohoto roku a Charlize Theron předvedla vážně skvělý výkon. Navíc sympaticky krátká stopáž, určitě doporučuji všem matkám. (15.08.2018)

Reitman-Cody-Theronová, kombinace, která už jednou zafungovala a funguje i podruhé. Konfrontace dospělé deziluze a nenávratně minulého mládí aneb jak se s tím vším srovnat a přitom se nezbláznit. Teď budu trochu spoilerovat (!), ale něco jako mix MARY POPPINS a KLUBU RVÁČŮ. Theronová opět neskutečně válí. 75% (07.08.2019)

Na půl cesty mezi tím nejlepším a nejhorším, čeho je Jason Reitman schopen. Charlize Theron exceluje v roli vysílené matky tří dětí, jejíž život se scvrkl na mechanicky opakované vyměňování plín a kojení. Díky jejímu výkonu, odžitým situacím a odměřené režii spoluprožíváme její únavu, chápeme její poporodní depresi, cítíme obrovskou úlevu, když se před dveřmi objeví Tully. Kouzelná chůva jednak zodpovídá (nikdy nepoloženou) otázku, jak by vypadala Mary Poppins, kdyby byla mileniálka, jednak mění žánr filmu z vypravěčsky jasně zacílené sociální tragikomedie v ambiciózní magicko-realistickou výpověď o ztrátě víry ve smysl toho, kým jste a co děláte. Reitman podobně jako v otřesné satiře Muži, ženy a děti podlehl pokušení nabídnout nám kromě malých dramat obyčejných lidí velké nadčasové myšlenky. Ty jsou ale v jeho pojetí komicky zjednodušené a pro snazší stravitelnost sladkobolně zabalené („A Spoonful of sugar helps the medicine go down“) a jejich přítomnost ve vyprávění zdůvodňuje strašlivě vratká narativní konstrukce, nadřazující odhalení předvídatelného dějového zvratu uspokojivému vyřešení všech ostatních problémů (hrdinčiny nenaplněné kariérní ambice, nedostatek financí, synův autismus). Závěr filmu, jehož tvůrci po cestě z bodu A do bodu B tak trochu zabloudili, pak sice nabízí řešení, ale skrze něco, co dosud nepředstavovalo problém (zapojení manžela do péče o domácnost). Tully je svým utilitárním přístupem k postavám přes autentický začátek vlastně hrozně cynický a neupřímný film. 55% (19.07.2018)