Snídaňový klub

Málokterý film o teenagerech se natolik zajímá o své hrdiny a snaží se proniknout do jejich nitra jako právě Snídaňový klub. Všechny hlavní postavy jsou v podstatě archetypy (sportovec, šprt, rebel atd.), které rozděluje odlišné společenské vystupování, ale silně je spojují podobné životní problémy (rodiče, sexuální zkušenosti aj.) Dobré určitě je, že každý si tu může najít někoho, s kým se ztotožnit, a ještě lepší je to, že nikdo a nic zde není jen černé nebo bílé. Já osobně jsem si "něco svého" našel víceméně u každého z nich... Většina prcičkovských a post-prcičkovských slátanin téhle inteligentní zábavě nesahá ani po pás (a "Don't You Forget About Me" je prostě parádní song!). 80 % (25.12.2009)

Akademie a účelovost z toho jde cítit na sto honů. Přesto, jak jsou ty karty ortodoxně rozdané a hra s nimi tak přímočaře rozehraná, ten filigránský půvab postav a jiskření mezi nimi mě natolik zaujal, že se vůbec nedivím možné kultovnosti díla ve vybraných kruzích :-). No a pak Simple Minds a jejich "Don't You (Forget About Me)"...wow! (27.01.2011)

Jakýsi psychologický rozbor hrstky studentů americké střední školy, jehož záměrem dle mě není rozesmát, nýbrž donutit diváka zamyslet se nad sebou samotným. Nad svými kladnými a zápornými stránkami a v neposlední řadě nad svými činy. Charakter postav je tu pěkně postupně rozebírán a celkově tomuhle filmu nechybí poutavost, na čemž se také podílí nejedna kvalitní hláška. Nějaké mouchy tu jsou, herci mají občas tendenci dělat své postavy mystičtějšími, než je zdrávo, ale rozhodně to nemá nijak zásadní vliv na kvalitu filmu. Scénář, na to, že byl sepsán za 2 dny je brilantní. Zkrátka precizní práce, nelze než doporučit. 85% (25.08.2011)

Na Snídaňovém klubu je vidět úporná snaha udělat z něj generační film a ve Spojených státech jde údajně o kultovní záležitost. No nevím, nezdá se mi, že by nějak zásadně vypovídal o mladé generaci 80. let, spíš jde o jakýsi pozérský manifest puberťáků. Pubertou si museli projít všichni a ti, co v ní jsou momentálně, se pochopitelně mohou s hrdiny filmu ztotožnit. Nic víc než podrážděnost z rodičů a učitelské autority se z jejich dialogů a skutků vyčíst nedá. Ke skutečným postavám mají daleko, jde spíš o klasické školní typy - tak ukázkové, že z toho na hony čiší scénáristická účelovost. Humorné to není a vzhledem k výše uvedenému mi tam nefunguje ani ta psychologická rovina a nedokážu se s těmi týpky ztotožnit ani emocionálně, zvlášť sígr a provokatér v podání Judda Nelsona by podle mě potřeboval spíš pár facek než pochopení. Jeho představa o nezávislosti a životě totiž bez usměrnění končí tam, kde se odehrává francouzský snímek Mezi zdmi. Aby systém fungoval, nemůže každý jenom žvanit o svých právech, ale musí sám přispět. Hrdinové filmu se ani nechovají nějak realisticky a jejich spárování na konci je taky jen důsledkem scénáristické násilnosti. Celkový dojem: 40 %. (20.04.2011)

Vynikající koncept - parta teenagerů zůstane po škole a postupně se ukazuje, že pod jejich maskami (školní krasavice, problémový frajer, šprt atd.) se skrývá něco mnohem hlubšího. V osmdesátých letech (a i v devadesátých) bylo toto v mainstreamovém filmu velmi vzácné. Hughes dokáže na omezeném prostoru a s omezeným počtem herců divy - opravdu vás zajímá, co o sobě postavy prozradí příště. Na konci jsem jim fandila všem a ačkoli už nějaký ten pátek puberťák nejsem, tak jsem jim i rozuměla. Zaslouženě jeden z nejlepších "coming of age" filmů. (16.01.2017)